Hviezdy napoludnie

I'd rather be a hammer than a nail... Aneb lze si zachovat život, důstojnost, morální i fyzickou integritu a novou nadějí dýchající milostný vztah s cizincem v podobně ožehavém postavení v nejisté politické i ekonomické situaci ve zrádné cizí zemi? (A která země není zrádná, máme-li globalizaci dosahu moci?) A navíc a hlavně, zní tu v podtextu, jak to udělat, jste-li přitažlivá žena ve svízelném postavení, ve světě strukturálního násilí, kde se moc, peníze a rozhodování automaticky pojí s muži a kde muži vědí, co od přitažlivé ženy ve svízelném postavení chtít a jak s ní zacházet? A co když v takové situaci vstoupí takovému člověku do života něco, co září ryzostí a probouzí - nejspíše marnou - naději? *** Velice krásný, přitažlivý a vtahující film o křehkosti existence a prchavých iluzivních momentů důvěry a vzájemnosti ve světě, kde moc jsou peníze a špína a podezíravost, všichni se musí nějak uživit a chtějí přežít a všude je nevolnost... *** Precizně, inteligentně a immerzivně natočený snímek, v němž vůbec nejde o vyřešení zápletky či odhalení identit, ale o to navození pocitu bezvýchodnosti a frustrace ve chvíli, kdy dvěma lidem, kteří si chtě nechtě zadali, začne komplikovat život naděje na ryzí vztah, jaký v dané realitě nelze udržet, jaký vlastně nejspíš ani nemůže existovat (je to jen sen, který nás vábí, dokud o sobě navzájem ještě skoro nic nevíme, jak se zpívá v ústřední písni, sen krásný a neskutečný jako hvězdy v poledne). *~ (16.08.2023)

Tropicky milostny pribeh a ve stylu Claire Denis recept na flustraci. Dva lide ve slozitem svete.Herci delaji s povrchne napsanymi postavami co mohou. Margaret Qualley se snazi ukazat slozitou ambicioznost jeji postavy. Film funguje jako sociopoliticky metafora. Bere ohledy na divakovu inteligenci, ale moc vas dovnitr nevtahne. (29.04.2023)

Americká novinářka vs anglický obchodník s ropou v nebezpečné Nikaragui ovládané vojenskou juntou - jako námět to zní atraktivně, ale to provedení je tak nízkorozpočtové a skromné, že z toho je akorát pár erotických scén (dcera slavné Andie MacDowell (1958)  Margaret Qualley nemá s nahotou ve svých filmech žádný problém) v interiérech a zajímavých posledních 15 minut. Čekal jsem víc, ale jako skromná romance dvou lidí s tajemstvími v rozbouřené středoamerické zemi to nebylo špatný. Slabší tři hvězdy. (25.08.2024)

Budem zhovievavý a prestrelím hodnotenie, keďže to tu aj tak spadne (alebo už padá) niekde okolo 40%. Režisérka Claire Denis už iná nebude, svojou režisérskou svojráznosťou si veľa fanúšikov nikdy nezískala a zrejme ani nezíska. Stars at Noon nie je žiadna výnimka v jej tvorbe a svojím spôsobom ma film celý čas štval, ale ani raz na nenapadlo ho nedopozerať. Na konci sa dokonca dostavil dojem, že som ho "pochopil", ale neexistujúca chémia medzi hlavnými postavami zostáva problém číslo jedna, ak sa na nej má stavať. A to napriek tomu, že Joe Alwyn je prekvapivo príjemný a snažiaci, nehovoriac o Margaret Qualley (hipisáčke z Ouatih), ktorá mala za svoj výkon dostať Striebornú Palmu z Cannes miesto Zar Emir Ebrahimi zo Svatého Pavúka, ktorý by si ale ako film naopak zaslúžil Grand Prix oveľa viac ako toto juhoamerické peklíčko. Štvrtú hviezdu pridávam za ilúziu, že postavu Daniela hrá pôvodne obsadený Robert Pattinson (kámo, predstav si tú charizmu) a zasadenie ostane verné knižnej predlohe, teda roku 1984 a revolúcií v Nikaragui. V takejto verzii by to bolo teda tip top. PS: Benny Safdie je kráľovsky dobrý scene stealer, of course. (20.11.2022)

Dráma bez drámy. V krajine, kde zúri revolúcia sa nič revolučné nedeje, nič necítiť, jedine, že to zoberieme od koreňa slova "revolvere", teda zvrat, obrat, pretože to jediné tu sledujeme, ako sa všade vychudnutá Qualley obracia v posteli, najprv s opálenými súdruhmi neochotne, a potom s anglosaským džentsemenom až príliš ochotne. A hviezdičky napoludnie tiež nie sú vidieť, takže pri sledovaní filmu si treba placnúť jednu kladivom po hlave, aby sa tie hviezdičky naozaj objavili, lebo Margaret takou malou hviezdičkou síce je, ale je v tom sama. (09.08.2024)