Chladnokrvne

Drsne a realisticky natočená dráma dvoch recidivistov, ktorým morálka a cit nič nehovoria. Sú ochotní prekračovať všetky medze normálneho chovania a konajú to bezcitne a chladnokrvne. Lenže nič nie je také, ako sa na prvý pohľad zdá... Brooksova dráma však neodsudzuje len oboch páchateľov, ale aj spoločnosť, v ktorej žijú. Film kladie mnohé spoločenské otázky, a nemusí na ne dávať odpovede. Všetko je na divákovi. Prínosom je aj reportážny spôsob natočenia, kvalitná čierno-biela kamera a výborná hudba odrážajúca všetky emócie. Snímok bežal v našich kinách v roku 1969. (17.11.2012)

Film má slušnou atmosféru, jsou tam některý opravdu silný pasáže, ale taky je tam hodně takový rádoby dokumentární vaty. Třeba všechno to vyšetřování sice působí, že to tak asi jako mohlo opravdu probíhat, ale je to strašně nudný. Pořád tam akorát někdo telefonuje, případně sedí někde u stolu a čumí do papírů. Taky postavy těch detektivů jsou úplně plochý a nezajímavý. Mohlo se taky víc zapracovat na tom soudním procesu. Ten se odbyl asi za 3 minuty. Z filmu mám dost rozporuplný dojmy. Celkový hodnocení slibovalo hodně, ale mě to nějak nenadchlo. Za mě je to průměr. (19.06.2020)

Chladnokrevně uděluju tři hvězdy. Jsem si plně vědom toho, že je to pro tento snímek krutý, ale mohu si dovolit mu to udělat, protože se stejně jako Clutterovi proti mý zvrácenosti nemůže bránit. Samozřejmě jsem si všiml, že je výborně nasnímán, parádně sestříhán a obsahuje velmi emotivní scény. Jenže je také na můj vkus zbytečně protahován a chvílemi až filozofickým moudrům absolventů tří tříd základní školy jsem zkrátka nemohl uvěřit. Nehodlám polemizovat o kvalitách tohoto snímku, ale prostě nejsem fanda filmů, které mne vtáhnou, sežvýkají a pak vyplivnou na zem bez toho, že by se mne pokusily alespoň trochu pobavit. (02.10.2013)

Mrazivý náklad ku ktorému sa do týždňa musím znova vrátiť. Len strihová skladba samotná by stála za dlhšiu diskusiu, za ktorú by samozrejme stáli aj ostatné dielčie aspekty zadaptovaného Capoteho. Quincyho hudbu však nahradiť napríklad takým Bernardom, prípadne zameniť s pasážami absolútneho ticha, podprahovo vytvárajúcom atmosféru pochmúrnejšiu než post-produkčne dosadená hudba. Tu už otázka neznie: Prečo sa podobným štýlom už dnes filmy nenatáčajú?, ale skôr: Myslíte si, že takto geniálne by to dnes ešte niekto natočil? Veľmi malá pravdepodobnosť, ale predsa, mrzí to niekoho? O to radšej a častejšie sa človek potom vracia ku klenotom ako Chladnokrvne a jemu podobným. To, čo v 60. rokoch predstavovalo film viac-menej komerčný a naviac s presahom, dnes sa rovná filmu hlboko umeleckému, určenému úzkemu okruhu fanúšikov, sprostredkovanému jedine skrz filmový klub. Inak ďalšie utvrdenie sa v tom, prečo sa vždy tak veľmi rád vraciam do obdobia Nového Hollywoodu. 90% (06.06.2012)

Dva roky po vydání jednoho z vůbec nejzásadnějších děl americké literatury přišla jeho filmová adaptace. A Richard Brooks to vzal za správný konec. Herce snad již lépe ani vybrat nemohl (zvlášť s Robertem Blakem se trefil přímo do černého) a formálně je Chladnokrevně bez přehánění odosobněně dokonalé. Obvzláště kamera a nápadité střihové přechody mezi scénami jsou lahůdkové záležitosti. Problém je v délce stopáže. Zatímco úplný začátek (až po scénu před samotným činem) a druhá polovina filmu (od sbírání "pokladu" na poušti) jsou bez výhrad, tak těch několik desítek minut mezi už s výhradami přeci jen je. Znelidňující to však je i po letech. Ovšem je to spíše zásluhou nadčasovosti Capoteho předlohy než filmem samotným. Což neznamená, že bych vám ho hned tady na místě všema deseti nedoporučil. (10.04.2008)