Chladnokrvne

Dokonalá adaptace dokonalé knižní předlohy. Capoteho knihu jsem zhltl prakticky na jeden záběr, tvůrcům filmového ztvárnění se naštěstí podařilo přenést na plátno všechno podstatné a přidat pár třešniček navíc. Nejsilnějšími okamžiky jsou zákonitě scény samotné vraždy a následné popravy obou kriminálníků, mezitím se však divák může kochat velmi nápaditými a svěžími střihy a úhly záběrů. Je to krásné rozloučení s klasickou, velmi narrativní kriminálkou 50tých a 60tých let a zároveň předvoj sedmdesátkové chladné, vizuálně vyšperkované filmařiny. Tento přechod lze vysledovat takřka na minutu přesně, kdy utichá hudba Quincyho Jonese a my sledujeme jen mlčenlivé pohyby postav a ruchy prostředí. A konečně - stejně jako v případě knihy v divákovi nakonec zůstane paradoxní, trochu provinilý pocit lítosti vůči vrahům. Doporučuji nejen knihu, ale jako poslední tečku také pohled do zákulisí - film Capote (2005) s vynikajícím P.S.Hoffmanem. (23.04.2011)

Soukromé divácké peklo a současně vrchol sugestivnosti a autenticity. Bylo-li čtení Capotovy stejnojmenné knihy, která definovala nový žánr "non-fiction novel", fascinujícím dialogem mezi mnou a homosexuálním literárním géniem, který se v ve svém textu mezi řádky přiznává k tomu, že se zřejmě zamiloval do jednoho ze dvou vrahů, pak projekce tohoto filmu byla okamžikem, na který se jen tak nezapomíná. Nedivím se nebohému Capotovi, že po vydání "In Cold Blood" v r. 1966 už nikdy nic až do své smrti v r. 1984 nenapsal, tato kniha se mu stala osudem a sám Truman Capote zaplatil vysokou cenu za to, že se vydal pátrat po stopách vraždy, která otřásla Amerikou na konci 50. let. Chladnokrevně je možná nejvíce syrový film vůbec, jaký jsem kdy viděl. Současně je to film, který je nesmírně vizuálně čistý a až znepokojivě pravdivý - Chladnokrevně je jedním z mála filmů, u kterého mě mrazí z vědomí, že byl film natočen podle "skutečných událostí". (18.06.2011)

Mrazivý náklad ku ktorému sa do týždňa musím znova vrátiť. Len strihová skladba samotná by stála za dlhšiu diskusiu, za ktorú by samozrejme stáli aj ostatné dielčie aspekty zadaptovaného Capoteho. Quincyho hudbu však nahradiť napríklad takým Bernardom, prípadne zameniť s pasážami absolútneho ticha, podprahovo vytvárajúcom atmosféru pochmúrnejšiu než post-produkčne dosadená hudba. Tu už otázka neznie: Prečo sa podobným štýlom už dnes filmy nenatáčajú?, ale skôr: Myslíte si, že takto geniálne by to dnes ešte niekto natočil? Veľmi malá pravdepodobnosť, ale predsa, mrzí to niekoho? O to radšej a častejšie sa človek potom vracia ku klenotom ako Chladnokrvne a jemu podobným. To, čo v 60. rokoch predstavovalo film viac-menej komerčný a naviac s presahom, dnes sa rovná filmu hlboko umeleckému, určenému úzkemu okruhu fanúšikov, sprostredkovanému jedine skrz filmový klub. Inak ďalšie utvrdenie sa v tom, prečo sa vždy tak veľmi rád vraciam do obdobia Nového Hollywoodu. 90% (06.06.2012)

Někdo tu napsal, že film skrze důkladnou psychologickou rovinu nadržuje vrahům a dělá z nich bezmála národní hrdiny - s tím nesouhlasím. Hlavní poselství snímku tkví dle mého spíše ve velmi naturalistickém způsobu, jakým je nám postupně sdělováno, že vraždící chladnokrevní maniaci jsou v mnoha případech vlastně docela obyčejní lidé a slušný občan by se při styku s nimi klidně mohl stavět na hlavu, ale tu tmavou skvrnu na jejich duši by stejně vůbec nepostřehl. Cennou výpovědní hodnotu pak ještě zvýrazňují věrohodní herci a minimalistické snímání každé scény, které vede k velmi napínavému, generačně laděnému a na svou dobu nevídaně stylizovanému vyprávění. Kritik bude spokojen, nestranný fanda filmových šedesátek nadšen a americký pamětník nasrán, protože tohle všechno se za jeho mládí pravidelně a mnohdy bez trestu skutečně dělo.. 85% (15.03.2014)

Bombasticky natočený film!! Téměř polodokumentaristický snímek, který vypráví příběh dvou mladíků, kteří byli schpni zabít pro pár dolarů čtyři nevinné, obyčejné lidi!! Právě tento fakt, že příběh je založen na skutečné události, je na filmu to nejstrašnější a zároveň to nejpřitažlivější. Velmi příjemné je obsazení neokoukaných herců, kteří se svých rolí zhostili na výbornou. Psát o režii Richarda Brookse nemá cenu, opravdu precizně odvedená práce! Co hodně přidává na poustavosti je černobílá kamera a pěkná hudba, která skvěle dokresluje už tak temnou a depresivní atmosféru. Truman Capote sepsal příběh na základě výpovědi policie a i přímého kontaktu s vrahy a zároveň se snažil zjistit, co je k tak ohavnému a neomluvitelnému činu vedlo. Pokud nejste knihomol (jako já :), tak doporučuji shlédnout tento snímek a nakouknout do hlav zločinců. Po skončení jsem snad takový zvláštní pocit u filmu ještě neměl......... (25.08.2008)