Chladnokrvne

Mimo dobro a zlo - přesně takový svět se tu před námi rozvírá. Svět, kde s Bohem zemřela morálka i jakákoliv představa o ní. Proč přestává být otázkou a stává se nesmyslným protimluvem. Na cokoliv daného se spolehnout nemůžeme a stát se může skutečně cokoliv. Na hledání příčin je pozdě, vedlo-li to vůbec kdy k něčemu. Černobílo již nikoliv jako výraz přehlednosti a jasných hranic - černobílo jako změt činů bez motivů a důsledků bez příčin. (30.03.2006)

Priznám sa, že som od tohto filmu čakal viac. Hlavne som sa tešil na mrazivú atmosféru v dome počas páchania tohto zločinu, no žiadne mrazenie neprišlo, keďže obete reagovali akoby k nim prišla na návštevu tetička a nie ozbrojení zločinci. Tým pádom sa nedostavili ani žiadne emócie. Po technickej stránke to je ale dobre odvedená robota, rovnako ako herecké výkony Blakea a Wilsona, no kratšia stopáž by nebola na škodu. (23.08.2010)

Mohlo to vyznít jako laciná kritika společnosti, která k takovému činu ty dva dohnala, mohla se z toho stát nic neřešící polemika o nutnosti nejvyššího trestu a nebo taky pouze tuctový thriller o bezcitném zločinu. Jenže to by nesměl Richard Brooks režírovat natolik protřele, aby jeho snímek nebyl, podobně jako geniální Capoteho kniha, „pouhou“ nezúčastněnou rekonstrukcí s dokumentární autenticitou, která navíc boduje i ve formální sféře (kamera, střih). Avšak i přes svou zdánlivou odtažitost nakonec film působí i jako docela solidní emocionání vyšťavovák, který však nevzbudí ani lítost ani soucit, ale naopak chladnokrevný pocit satisfakce, byť notně pochroumaný. (05.04.2007)

Tip na film jsem před nějakou dobou dostal od HorrFi(ho) za což mu samozřejmě děkuju. Přiznávám, že do filmu i díky delší stopáži se mi moc nechtělo ale i na něj konečně došla řada. Teď už pár slov k tomuto kousku. Docela mě teda překvapuje tak vysoký hodnocení. Neříkám, že jde o špatnej film ale mě osobně až tak neuchvátil. Moc často to sice nedělám než napíšu svůj komentář ale tentokrát jsem si četl ostatní komentáře dřív než jsem napsal ten svůj jestli to má(nebo měl)někdo s filmem obdobně tak jako já. A našel jsem. Celkem pěkně to ve svým komentáři vystihl uživatel dobytek. Mám z filmu přesně obdobný pocity. Takže za mě to prostě na víc jak lepší 3hvězdy není. PS. I mně se moc líbila scéna kdy Perry Smith (Robert Blake) hledí v myšlenkách nazpět na celý svůj život a déšť zvenku tekoucí po okně se odráží na hercově tváři tak, že to vypadá, jako kdyby byla pokrytá slzami. Tento efekt vyzdvihovalo mnoho kritiků ve svých recenzích. A pak se ve zdejších zajímavostech dozvím, že to vše vzniklo vlastně omylem. (26.05.2024)

Knihu jsem zatím nečetl a pokud jde o samotný kriminální případ, dost mne zamrazilo už při čtení zdejšího obsahu. Na samotném filmu mne nejvíc překvapilo, jak dokázal být v několika drobných momentech uprostřed chladnokrevného příběhu docela poetický. Připravil mi zase nejednu emočně náročnou chvilku, i přes většinou chronologické vyprávění přesunul scény s klíčovým masakrálním incidentem až na později a mezi tím hlouběji ukázal dvě postavy, které by mi mohly být za jiných okolností i sympatické. Vlastně mohlo by to být pěkné road movie o dvou sotva dospělých klucích, z nichž jeden se toužil stát zpěvákem a cestoval všude s kytarou, v ukradeném auťáku přidali sebou starého pocestního dědu s vnoučkem a vydali se hledat poklad... cestou potkali víc lidí, občas trousili husté hlášky (třeba ,,Co mají společného cesta na záchod a cesta do hrobu? No když musíš, tak musíš...") a při vší smůle poklad i našli: v podobě skleněných láhví odhozených daleko za silnicí. A my bychom mohli u toho málem snít a také se bavit u nadhledu, s jakým se Dick Hickock (Scott Wilson – viděl jsem ho podruhé a tady podává ještě lepší výkon než v The Gypsy Moths) přiznává k odcizení vozu. Nebýt hlavně toho brutálního incidentu v podobě vyvraždění rodiny a bez řádnějšího motivu k tomu. To je oba při odsouzení na trest smrti snad člověk ani nemůže litovat, leč film díky svým sugestivním scénám z vězení k závěru neměl od toho daleko, aby ve mne kontroverzní pocit lítosti i vyvolával. Rozhodně ale oceňuju tento způsob podání, neboť v případě zcela chladných emocí by Chladnokrevně v mé paměti dost možná záhy zapadlo mezi jinými poválečnými kriminálkami ještě černobílými. A je tu zase přítomen onen smutný paradox: zatímco na jméno Dick Hickock tak skoro nezapomenu, podobně jako na jména Fritz Opitz nebo Olga Hepnarová, jména obětí si už pár desítek hodín po zhlédnutí vybavuju stěží. A co se to vlastně událo...? Zdá se, že pouze jedny z mnoha vražd za dlouhou dobu celého lidstva. A samozřejmě novináři vydělali během pár dnů mnohem víc, než je běžné. ,,Politici budou mít více projevů. Vzniknou nové zákony a každý dostane svůj podíl. A potom za měsíc, za rok... se znovu stane to samé." :-( Bohužel nejen tenhle výrok z filmu zůstává pořád platný... 90% (04.04.2020)