Co takhle svatba, princi?

Štandardne dobrá, ale vcelku priemerná rozprávková inscenácia. Príbeh je celkom originálny a produkcia celkom dobrá. Z hercov je najpresvedčivejší Petr Nárožný ako kráľ Bedřich zvaný Spěšný (Směšný/Úspěšný), ktorý je pôvodcom väčšiny bonmotov. Karel Černoch je naproti tomu herecky slabší. Hudba Jiřího Zmožka je nuda a dosť ničia rozprávkovú atmosféru. (22.10.2023)

Pamatujete si ty scénky, jak Wimmer učí Černocha nějaký umělecký obor a ten je úplné dřevo? Tak tady pochopíte, že to nepředstíral, větší dřevo jste hrát prostě vidět nemohli. U ostatních zpívajících figur byl zvolen jiný postup, také s nešťastným výsledkem. Např. Andrlová už v jiné Chalupově/Adamcově pohádce dokázala, že zpívat umí. Tady se jen zářivě usmívá a Iveta Bartošová se do jejích úst ne a ne trefit, což je problém všech nebo téměř všech přezpěváků. Tady aspoň to spojení zpěvačky s herečkou i postavou ladí, což se nedá říci o ostatních, navíc třeba spojení Kretschmerové s Holanovou (bojovná princezna) je vysloveně bizar (Holanová i Heidi si klidně mohly střihnout obě princezny samy). Ovšem opravdové zlo (vedle Černocha a jeho proslovů) je rodinné duo Jiří Zmožek (hudba) - Marcel Zmožek (zpěv prince - nedá se to přežít). Výstupy krále Nárožného s královnou Bohdalovou (a komorníkem Bedrnou a samozřejmě kronikářem "Pravčický zapiš to"), kvůli nimž stojí za to pohádku vidět, jsou jak z jiného filmu a bez nich by to byl - i přes něco jiných ucházejících segmentů - téměř odpad. Pokud jde o děj, myšlenku a mravní ponaučení celé pohádky, je to zas o nějaké hezké služce, která chtěla sbalit prince, ještě než ho viděla, a nakonec ho taky sbalí. Cílová skupina je tedy jasná a žádné řeči o urozenosti srdce a správné vládě to nezakryjí. Na druhou stranu nelze v této souvislosti přeslechnout neustálé narážky na "domácí" poměry a na to, jak to mají "venku". To byl tenkrát jeden z obvyklých dovolených způsobů společenské satiry a je docela fajn slyšet to aspoň v rámci možného v pohádce pro děti. Povzdech královny o šití u Priora oceníme už jen my pamětníci. (27.08.2016)

Některé pohádky se do hlavy zapíší hlavně svými písničkami a tohle je právě jedna z nich. Ty písničky tu jsou prostě výborné, navíc zpívané skvělými umělci. Herecky je to takové správně ujeté, hlavně Nárožný je výborně absurdní. Finální nalezení lásky je takové moc dojemné, ale ono to k tomu prostě patří. (20.12.2014)

Ano, I. Andrlová je krásná herečka a moc pěkná princezna. V málokteré pohádce je tak sympatické obsazení, jako tady, to se musí nechat. Ale na můj vkus se tu fakt moc zpívalo, fakt až moc. O to horší bylo, že to zpívaly zpěvačky a ne ty herečky, takže to vypadalo strašně. Bohužel celá pohádka je hodně na hraně až přehnané naivity, a to mě jako diváka spíše irituje, než dojímá.... Sorry. (03.02.2014)

Někdo by si řekl střeštěná pohádka s popleteným králem, debilním rádcem a dalšími postavami. Jenže ta pohádka je naopak velice silná. Karikatury postav krásně vykreslují postavičky, davají jim lidskost, poetiku a vtip. Návíc je tu spoustu krásných písní z pera Jiřího Zmožka a textaře PANA Borovce, který si uměl hrát s textem, slůvky, uměl pracovat s protiklady a dodával písním moudrost, něhu, křehkost, sílu a emoce. To jeho "Nač je urozenost....", "Princezny vládnou", "Máme tu další dobrý den, ráno nám kouká do oken, jen okna stačí otevřít dokořán", "Jen ji potkám, hned ji ztratím", "Její pláč tak málo znamená... mě schází, ..... snad se vrátí, vrátí, kdo ví". I když je pohádky nahrána ve studiu, nic neubírá na svém kouzlu. Když si uvědomíte, kolik prachů se des propálí na výpravě, na počítačových tricích a příběh, emoce a ty ostatní koření tam vůbec nejdou cítit. Koukáte s oteřenou pusou, co se dá natočit i bez všeho toho lesklého, co jde vidět na povrchu, ale jakmile to otevřete, nic tam není. Krása jedním slovem. Dnes už se takové pohádky netočí. (26.12.2015)