Ten tajomný objekt túžby

Nemůžu si pomoci, mám to za nepovedený film. Motivy jsou velmi chudé (vlastně je jediný a v podstatě dost banální), neustále se opakují bez potřebné vynalézavosti, až se postupně začínají motat v samotné nudě. Nevidím smysl v přerývání vyprávění cestujícími ve vlaku, lineární podávání příběhu by bylo možná více sugestivní. Ale hlavně: na vážné drama je film těžko uvěřitelný a na komedii málo vtipný a postrádající nadsázku a nadhled. Zcela neorganické mi pak připadaly násilně vsunuté sekvence o teroristech, s nimiž děj neměl nic společného, a měly-li sloužit jen k posílení atmosféry strachu a tísně, pak jim byl věnován naprosto předimenzovaný prostor. (12.08.2010)

A na konci bič nezaplieskal. 77-ročný Luis Bunuel svoje dielo zakončil priemerným filmom na otrepaný námet. Pertraktované obsadenie hlavnej ženskej úlohy dvomi herečkami bolo skôr vynútené, ako zámerné, teroristické vložky samoúčelné a surrealistické návraty sa do príbehového filmu príliš nehodili. A tak som to vnímal ako ťažko uveriteľný príbeh o posadnutosti starnúceho muža mladou vychytralou dievčinou (i keď 40-ročný Fernando Rey nepredstavuje pre 20-ročnú Carole Bouquet, ani o dva roky staršiu Ángelu Molinu vetchého starca), ktorému ani pri úcte k slávnemu režisérovi nemôžem dať viac, ako tri hviezdičky. (02.05.2013)

S hodnocením bych šla určitě výš, kdyby ve filmu chyběla celá dějová linka s vyprávěním ve vlaku. Fakt, že vedle něj seděl psycholog, pro mě není dostatečným vysvětlením, proč by jen tak vyprávěl svoji netradiční lovestory naprosto cizím lidem. Navíc scéna, ve které se obhajuje fyzické násilí na ženě a všichni jen uznale přikyvují, jak si všechny facky zasloužila, mi silně zahýbala žlučí. Střídání dvou hereček v hlavní roli mi rovněž nepřijde jako nápad geniální, ale spíše matoucí a bez hlubšího smyslu. Rozumnějším řešením by bylo přetočit všechny scény jen s jednou. Základní kostra příběhu s manipulátorskou dívkou a touhou zaslepeným starým mužem je ale bezchybná. (19.04.2013)

Bolo by ladné interpretovať Buňuelov epitaf ako schematickú mozaiku s jasnou štruktúrou, pretože sám svoj vnútený štýl interpeluje k rôznym interpretáciám. A najpravdepodobnejšou z variant bude to, že ide o kombináciu jeho celoživotných umeleckých leitmotívov s tými, ktoré charakterizovali "jeho" obraz spoločnosti, ktorú tak náramne a nápadito vo svojich dielach rozdroboval. Jeho posledný film je ohromnou ukážkou ľahkosti a vážnosti témy s ironizujúcim nadhľadom, ako vystrihnutý pre Reya a jeho stareckým dobiedzaním po mladom mäsku. Každý osobitý pohľad, každá scéna je mimoriadne čitateľná pre výslednú významotvornosť symbolík, z ktorých Buňuel vychádza. A neodolateľná Sevilla je kapitola sama o sebe. (23.06.2018)

Nejlepší práce s nevěrohodným vypravěčem a jím ohnutou realitou v sexuálním vztahu tak zhruba od Lolity. Mathieu si během jízdy ve vlaku jistě hodně přibarvuje a divák, srovnávaný s dychtivými a senzacechtivými cestujícími, mu chce i nechce věřit. Skvělá hra sedmasedmdesátiletého Bunuela. Ke stáří točil zdaleka nejlíp. 4 a 1/2 (07.12.2013)