Oppenheimer

BŮH NEHRAJE V KOSTKY. Dokážu si představit, že téměř každý z nás čekal jiný film a skoro každý dostal to, co chtěl. Někdo opulentní biják, jiný kus historie, další disputace o fyzice (a matematice), některý hodiny výslechů a já hlavně filozofické úvahy nad vinou, válkou, jejím možným koncem a přesahem do současnosti. Něco horšího se najde (nedostatečně rozvedené manželčiny motivy) a hlavně zběsilé tempo, díky kterému vám něco unikne, ale na druhou stranu udržuje neustále vaši pozornost. Po snímku Tenet, alespoň u mě, báječná změna. 90%. (21.07.2023)

Mistr Nolan si vybral slabší chvilku. Jasně, po audiovizuální, herecké a řemeslné stránce je to strašná pecka, která letos nemá příliš konkurence. Po stránce příběhu jsem se však s Oppenheimerem minul, jelikož se tomu nejnosnějšímu tématu (dopad zavraždění statisíců japonských civilistů na vědce z Los Alamos) skoro nevěnuje a raději se rochní v nekonečném vyslýchacím kličkování. V jádru to tedy je chladná oscarová biografie v mocném nolanovském hávu (tři hodiny dialogových scén se brilantně míchají ve stylu prvních 40 minut Batman začíná), ve které příliš nezaujme armáda postav a není v ní čím budovat opravdové napětí. Hlavní tahákem je spíš tradiční žasnutí nad tím, jak je Nolan působivý realizátor a schopný narativní experimentátor, ale obávám se, že jakmile Oppenheimer sleze z IMAXového plátna, bude se mu u diváků dařit o poznání hůř. (20.07.2023)

Před třemi lety jsem se nadlouho rozloučil s kiny Nolanovým Tenetem (který u mne propadl) a teď se do kina vracím symbolicky zase s Nolanem, který mne přivítal svým vzkazem určeným přímo pro diváky pražského IMAXu a já se naučil mít rád bombu... Oppenheimer není nejlepší film, který jsem kdy viděl. Není to asi ani nejlepší Nolanův film. Ale je to film zatraceně dobrý a i díky svému vyznění zatraceně potřebný. Náš národní hrdina Švejk je autorem výroku "i kdyby padla nějaká ta facka", ale spousta dnešních lídrů chce být také národními hrdiny a chová se způsobem "i kdyby padla nějaká ta atomovka": Důležité je zachránit si tvář, zejména co se týče čtyřpísmenné organizace, která není zvyklá prohrávat a je schopná otočit na pětníku svá mnohá předešlá prohlášení, co bylo dříve špatně je dnes dobře podle toho, kdo to dělá. Takže přes všechny vrstvy filmu vyjadřující se k osobní zodpovědnosti za vlastní činy v osobní i vědecké rovině, k politickým rozhodnutím z minula, k přátelství a důvěře, politickým ambicím a tak dále, je v Oppenheimerovi obsaženo i jasné stanovisko k současnosti a je tedy velmi aktuální. Aneb "Řetězovou reakci jsme stejně spustili," jak je ve filmu řečeno. Z filmařského hlediska je třeba chválit vynikající řemeslo, kdy několik časových linií je pointováno zároveň velmi podobným způsobem jako v Dunkirku, dialogy jsou skvělé, kamera dechberoucí, gradace zejména v klíčové scéně testu Trinity je přímo učebnicový příklad, jak stupňovat napětí. Přesto nemyslím, že je IMAX zcela nezbytný pro ocenění všech kvalit filmu, zejména ne ze druhé řady, což bylo jedno z mála míst, kde byla volná místa před týdnem, kdy jsem rezervoval vstupenky :) Taktéž bych se připojil k těm několika lidem, kteří mají drobné výhrady stran až přílišného nadužití hudby, občas by to skutečně chtělo více pracovat s tichem. Ale to jsou drobnosti. Na závěr chci vyzdvihnout to, co je na filmu ze všech jeho aspektů a momentů pro mne nejlepší, a to scéna Oppenheimerova projevu po úspěšném (jak zvláštní slovo v dané souvislosti) shození bomb na Japonsko. To je emocionální štěpení na prvočinitele. Na závěr nezbývá než spolu s Werichem říci "přijde na to, jaká hlava té energii velí." (23.07.2023)

Filmařsky dokonale vybroušený dialogový uragán a to je právě ten problém, někdy by neškodilo držet hubu, protože pak se vysloveně zazářily některé nádherné dialogové perly. Zkušební výbuch považuji za jednu z nejgeniálnějších scén, kterou jsem kdy v kině viděl, právě tady vyniká vypravěčská genialita pana režiséra nejvíce. Nedostakem hudebního podkresu film opravdu netrpí. Hercům píšu jedni z hvězdičkou a Imax projekci považuji za povinnost pro každého filmovou fetku jako jsem třeba já. Jen pozor, titulky jsou trošku menší než bežně, takže pokud hůře vidíte, oční mikroskopy bych vzal sebou. 150 minut by bylo za 5*, 165 minut za 4*, 180 minut za 3* . (19.07.2023)

Dlouhé čekání na další Nolanův film přetrhl životopisný příběh Roberta Oppenheimera, který se stal strůjcem atomové bomby. A ano, téma to silné bezesporu je, ale 180 minut si nezaslouží ani náhodou. Navíc Christopher Nolan to po svém vzoru divákovi nedělá vůbec jednoduché, takže tu hned od počátku prolíná tři časové roviny a diváku neznalý ani základních faktů Oppenheimerova života, vyznej se v tom. A je to těžké, protože ve filmu se většinu času mluví a mluvi a mluví...a kdyby to mluvení bylo alespoň k sežrání. Jenže není. A to Vám dojde hlavně v momentech, kdy se na scéně objeví Albert Einstein. Ten si tu všechny ty dialogy vezme totálně pro sebe a jakmile se na plátně objeví, můžete si být jisti, že budete svědky toho nejlepšího dialogového, co film v danou chvíli nabízí. Film, který zobrazuje pokrok, který se stal pro chod lidstva nezbytný, ale zároveň si ho pranic nezasloužíme. Navíc zobrazuje nabubřelost Američanů a o tom, co pak předvedli Rusové...o tom snad radši ani nebudu mluvit. (23.12.2023)