Oppenheimer

V době, kdy jeden ruský psychopat drží ruku na červeném tlačítku, se jedná o velmi rezonující téma. Nolan na diváka chrlí od první minuty obrovskou porci postav, vědeckých pojmů, výslechů i desítky otázek, takže je docela umění udržet stoprocentní pozornost po celé tři hodiny. Navíc v několika časových rovinách. Nejvíc mě vtáhla sekvence z Los Alamos, při testech ničivé zbraně a je škoda, že takový nebyl celý snímek. Cillian Murphy hraje skvěle, má obrovské charisma a film doslova táhne (výborní jsou i Robert Downey Jr. a Matt Damon). Christopher Nolan si mě po TENET trošku udobřil, Oppenheimer se mi líbil, ale čekal jsem prostě o něco větší bombu... (31.07.2023)

„A TEĎ JSEM SMRT. NIČITEL SVĚTŮ…“ Začíná to jako životopis, pokračuje to jako životopis a končí to jako životopis. Co jako byste na tom chtěli vidět třeba v IMAXU nechápu. Halda dialogů (třeba) o kvantové elektrodynamice či teorii mezonových částic (možná ne tak úplně, ale jako sorry…) přes Projekt Manhattan až po tu (další haldu) z éry mccarthismu a vyšetřovací komisi. Má to samo i světlý stránky (jestli se vám náhodou tyhle zdají jakože tmavý). Parádní obsazení. Parádní filmařinu – protože třeba ty věci okolo bomby, výstavba Los Alamos a i to v podstatě soudní drama, mě bavili. Určitě i díky práci se zvukem. Ale … není to film pro každýho. Kamarádka z kina odešla 20 minut před koncem (kurva proč? Když jsi vydržela tu nudu na začátku…dyť ten závěr je přece nejlepší!). Kamarád má rád dokumenty, tomu se to líbilo. Já mám rád Nolana, politiku a všechno možný… a přesto fláknu 3*. Tohle mělo bejt aspoň o půl hoďky kratší. (Takže problém tohohle životopisu je, že vlastně přesnej…) /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) K sepsání scénáře posloužila kniha z roku 2005 „American Prometheus: The Triumph and Tragedy of J. Robert Oppenheimer“, kterou napsali Kai Bird a historik Martin J. Sherwin. Ten na ní pracoval 25 let. 2.). Jde o první film, který Nolan nenatočil s Warner Bros. Studio Univerasal Pictures  souhlasilo s Nolanovými podmínkami, které zahrnovaly produkční rozpočet ve výši 100 milionů $, stejný marketingový rozpočet, 90–120 dní promítání v kinech, dvacet procent hrubého z každého dolaru a třítýdenní období před a po uvedení filmu, ve kterém Universal nemohl vydat další nový film. 3.) Thx za titule „?????“. ///                         PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (30.07.2023)

// "Now I am become Death, the destroyer of worlds." Ultimátní Nolan, ultimátní biografický inferno plný štěpení atomů i lidského ducha, především však ultimátní kinozážitek posouvající kinematografii zase o kus dopředu. Nejde to zredukovat do vět, musí se to zažít na vlastní kůži, nejlíp v IMAXu. Čistá desítka, po další projekci ale možná zvednu na 11. (: (19.07.2023)

Osobně a nejspíš i trochu sobecky mám raději, když Nolan vypráví exkluzivně. výlučně, když ku potěše a povznesení ducha posouvá možnosti narace, sdělování a žité reality za dosud myslitelné horizonty. Ale uznávám, zvlášť když tutéž tendenci pozoruji i u sebe, že tady a teď je mnohem smysluplnější hovořit inkluzivně, od srdce, jednoduše a zřetelně. *** Oppenheimer není ani tak film o muži, který sestrojil atomovou bombu, pronásledovaném výčitkami svědomí, jako je to historicky nejpůsobivější a Nolanem toliko přesně vyhmátnuté a vycizelované exemplum o různě dávkované, systémem poháněné ješitnosti, zaslepenosti, soutěživosti, pomstychtivosti, potřebě předvádět se, eskapismu, utíkání před odpovědností, sebelítosti a manipulaci, čili o všech nejhorších nešvarech patriarchátu, které do sebe zaklesnuté nepovolí, dokud nespustí řetězovou reakci, jež nakonec tak či onak zničí svět. *** Je to nenápadná, a přitom zároveň okázalá předváděčka a obžaloba všech nejhorších vlastností hrajících prim v mocenském, násilném systému řízeném pěstovanou mužskou ješitností a pýchou (což, opakujme, není nic proti mužům, naopak, ale všechno proti vychýlenému systému), ženoucím nás do záhuby, a i když to asi bude málokomu zřejmé, je to vlastně zatím nejzásadnější feministický film tohoto tisíciletí - protože nás vrací k samé podstatě hrozby kolapsu v důsledku mužsko-ženské nerovnováhy. *** Mimochodem není od věci, že zrovna Oppenheimer a Einstein opovrhovali matematikou - útěk do virtuálního světa dokonalé matematické abstrakce je útěkem před reálným světem a odpovědností za něj, je eskapismem par excellence. A Einstein je pro Oppenheimera pozdě rozluštěnou hádankou o osobní odpovědnosti za to, na čem se podílím. *** Po srovnání je pro mě jednoznačné, že 70mm projekce má i tentokrát své opodstatnění - i kdyby v tomhle případě hlavně proto, že je schopná nás mnohem autoritativněji vtáhnout, zaujmout, vyplnit naše smysly a učinit nás pokornějšími, odevzdanějšími a nepatrnějšími vůči svému sdělení - když je na nás hřímá z takové výšky a my zakláníme hlavy, ozývá se v tom zas něco prapodstatného, a v dnešní chaotické době změtení, postpravd a rovnostářského práva na jakýkoli názor je takovýhle pocit umenšení sám o sobě ozdravný.  (Viděno poprvé v IMAXU 70mm s R., O. a Lí, podruhé o samotě ve Velkém sále Světozoru.) *** PS: Jeden nečekaný spojovník mezi Barbie a Oppenheimerem přeci jenom je: koně ;) *~ (31.08.2023)

Christopher Nolan natočil výborné 3 hodinové dobové Drama o vzniku atomové bomby s perfektním hereckým cástingem, dechberoucím vizuálem, skvělými dialogy i slušně dávkovaným napětím, jenže jde také o velmi vyčerpávající, náročnou podívanou, kde si nejsem jist, zda film chci absolvovat někdy znova( Všichni sice víme, že Nolan točí filmy, které je potřeba vidět vícekrát, aby jim člověk plně porozuměl a vychytal všechny detaily, ale tady zkrátka nevím zda to napodruhé nebude až příliš zdlouhavé, kor když to nebude znova v kině. Líbí se mi, že Nolan si napsal i sám scénář a ke zbytku si sehnal nejlepší z nejlepších, tedy kameramana Hoyte Van Hoytemu, jehož snímání je zkrátka unikátní, hudbu tentokrát nedělá Zimmer, ale šikovný Ludwig Göransson, což je taky sázka na jistotu a štěstí měl i při výběru herců, kde Cillian Murphy podává nejspíš životní herecký výkon, který by měl být oceněn oscarem. Potěšil mě i Matt Damon a Robert Downey ( zbytek slavných herců zde mělo opravdu minimum prostoru a jde spíš o camea). První hodinka je trochu klidnější a na můj vkus až moc vědeckých, fyzikálních dialogů, které mě až tak nezajímají, ale k téhle látce to zkrátka patří, jen to není něco, včem bych si vyloženě liboval. S příchodem Damona a příprava atomovky+ následných výbuch patří k nejlepší sekvenci filmu ( nečekaně), napětí se dalo krájet, atmosféra houstla a celé je to opravdu moc hezky podané a bavil mě i závěrečný "soud", který byl pěkně vyhrocený, byť jsem čekal, že budu ještě víc unešen, jelikož tyhle slovní přestřelky zkrátka můžu, ale něco málo tomu chybělo. Ve výsledku jsem spokojený, lépe to natočit nešlo, po audiovizuální stránce jde o žánrový masterpiece, jen to zkrátka není úplně můj žánr a pokud nemám potřebu navštívit kino okamžitě znova, nemohu udělit plný počet. 8/10. (31.07.2023)