Oppenheimer

Soustředěný Nolan, dokonalý Cilian Murphy a burácející Göransson v lekci z historie, kterou jsem chtěl vždycky vidět. Dusivá atmosféra narušená pouze oslavou výbuchu Trinity, se lepí na patro a člověku je místy až špatně z toho co mohlo být. Kdyby se Hitler nezastřelil tak by ty atomovky shodili k nám. Oppenheimerův život prodchnutý komunismem, jeho ženy, noční můry, přátelé i nepřátelé pohltí a tři hodiny nepustí. Ať už jde o černobílé konverzace nebo simulaci jaderného výbuchu. Děsivý konec s Einsteinem rezonuje. Stal jsem se smrtí, ničitelem světů. (25.07.2023)

Vysoká očekávání, velmi intimní dílo. Návštěva IMAXu ve Floře vnímám jako povinnost u všech nolanovych snímků. Tady je to možná nejméně zásadní, ale přesto doporučuji. Film samotný vnímám jako cestu do hlubin duše vědce, občas mě překvapuje jak Nolan mění tón, ale celkově jsem rozhodně spokojený. Ta struktura vypraveni není tak výjimečná jako u jiných jeho filmu,ale rozhodně atraktivní. Stejně scény v různé barvě a různém vyznění mi trochu připomínají Scottův Last Duel (jedna situace z více pohledů, jemně rozdíly). Je to filmová báseň,která bude v televizi poloviční a o jejím dopadu na dějiny bych zatím nespekuloval. (28.07.2023)

Barbenheimer, part 2. Nebála bych se Nolanova Oppenheimera srovnat s Dominikovou Blonde. Oba filmy jsou adaptacemi životopisných románů, zpracovávají obecně známá témata, znovu přinášejí stejné příběhy, stejné kulisy, stejné osobnosti a pokládají stejné otázky. Snad jsou oba filmy formálně ambicióznější, ale nepřinášejí cokoli nového, překvapivého. Snad jen ty nové herecké výzvy poprat se s obrazy postav, které jsou kulturně zakořeněné a definované. A Nolan samozřejmě má to nejatraktivnější obsazení dnešní doby, o tom není pochyb. #čsfdprojekce (26.07.2023)

Před třemi lety jsem se nadlouho rozloučil s kiny Nolanovým Tenetem (který u mne propadl) a teď se do kina vracím symbolicky zase s Nolanem, který mne přivítal svým vzkazem určeným přímo pro diváky pražského IMAXu a já se naučil mít rád bombu... Oppenheimer není nejlepší film, který jsem kdy viděl. Není to asi ani nejlepší Nolanův film. Ale je to film zatraceně dobrý a i díky svému vyznění zatraceně potřebný. Náš národní hrdina Švejk je autorem výroku "i kdyby padla nějaká ta facka", ale spousta dnešních lídrů chce být také národními hrdiny a chová se způsobem "i kdyby padla nějaká ta atomovka": Důležité je zachránit si tvář, zejména co se týče čtyřpísmenné organizace, která není zvyklá prohrávat a je schopná otočit na pětníku svá mnohá předešlá prohlášení, co bylo dříve špatně je dnes dobře podle toho, kdo to dělá. Takže přes všechny vrstvy filmu vyjadřující se k osobní zodpovědnosti za vlastní činy v osobní i vědecké rovině, k politickým rozhodnutím z minula, k přátelství a důvěře, politickým ambicím a tak dále, je v Oppenheimerovi obsaženo i jasné stanovisko k současnosti a je tedy velmi aktuální. Aneb "Řetězovou reakci jsme stejně spustili," jak je ve filmu řečeno. Z filmařského hlediska je třeba chválit vynikající řemeslo, kdy několik časových linií je pointováno zároveň velmi podobným způsobem jako v Dunkirku, dialogy jsou skvělé, kamera dechberoucí, gradace zejména v klíčové scéně testu Trinity je přímo učebnicový příklad, jak stupňovat napětí. Přesto nemyslím, že je IMAX zcela nezbytný pro ocenění všech kvalit filmu, zejména ne ze druhé řady, což bylo jedno z mála míst, kde byla volná místa před týdnem, kdy jsem rezervoval vstupenky :) Taktéž bych se připojil k těm několika lidem, kteří mají drobné výhrady stran až přílišného nadužití hudby, občas by to skutečně chtělo více pracovat s tichem. Ale to jsou drobnosti. Na závěr chci vyzdvihnout to, co je na filmu ze všech jeho aspektů a momentů pro mne nejlepší, a to scéna Oppenheimerova projevu po úspěšném (jak zvláštní slovo v dané souvislosti) shození bomb na Japonsko. To je emocionální štěpení na prvočinitele. Na závěr nezbývá než spolu s Werichem říci "přijde na to, jaká hlava té energii velí." (23.07.2023)

Tak i přes své předchozí předsevzetí jsem se nakonec i letos vypravil do Boskovic i když tentokrát zcela inkognito. Můj cíl pravda nebyl tenhle film to byla spíše symbolická překážka kterou je třeba překonat před tím co mě opravdu zajímá (sorry mnou nepochopený mistře Nolane) no a po pravdě první půlhodinu to pro mě byl takřka neřešitelný úkol. Film skáče z jedné časové a dějové linie do druhé a ty diváku poraď si. Jo ty jsi tuhle část historie nestudoval? Jo tak to máš smůlu vysvětlovat ti nic nebudu takže prvních třicet minut jsem si říkal na co jsem to proboha zase vlezl, ale aspoň od části kdy už jde o sestrojení atomovky jako takové jsem se v tom začal aspoň trochu chytat a film má svůj pevný cíl za kterým kráčí přičemž ten samotný pokusný výbuch kdy nikdo nevěděl jak to vlastně celé dopadne je určitě vrcholem filmu. Bez toho dovětku už bych se obešel a pravda je, že i ta typicky Nolanovská snaha o wow efekt z celého filmu u mě nefunguje a tenhle režisér svůj styl evidentně nemění a já mu to nežeru. No za svých mladších let bych to odjebal asi jako verbal, ale nějak jsem vyměknul. No co už nadělám.50% (05.08.2023)