Skrytý pôvab buržoázie

Pokud v Krásce dne sny pouze navodily atmosféru a decentně doplňovaly hlavní děj, zde jim Buñuel přikládá mnohem větší váhu a bezelstně stírá hranici mezi realitou a sny. Činí tak opravdu náramně, protože nemáte šanci během sledování odhadnout, co je skutečné a co ne (ostatně takové sny jsou u lidí nejhorší). Svým jemným humorem se vysmívá duchovenstvu a armádě - jako v pozdějším Přízraku svobody - a některé scény jsou dotáhnuty do naprostých absurdit (večeře v restauraci, kde ve vedlejší místnosti právě oplakávají zemřelého majitele). Buržoazie je podle Buñuela půvabná, a to daleko nápadněji, než by se mohlo zdát! (25.05.2006)

Kdepak náš starý legrační provokatér Luis. Pokud kdy měl někdo povýšit na "umění" základní situaci, ve které se lidi prostě nesejdou ve správný čas a na správném místě, ani kdyby se rozkrájeli, tak to měl být právě on. Sice vidět v životě víckrát než jednou tvář Fernanda Reye v hlavní roli shledávám naprosto marnotratně zničeným časem, ale budiž. Nadto jsem chtěla vidět i v jiné roli Delphine Seyrig, než jen jako postmoderní Bathory. Takže jsem to nakonec celé přežila, několikrát jsem shledala zdejší humor natolik absurdním, až se stal nakonec přijatelným pro salvy smíchu, ale nikoli jako na běžícím pásu. (11.04.2013)

Nenápadný půvab protektorátu, aristokracie, postkolonií, dat, scénáře, inspirace, datových schránek, švédského popu, monarchie, dialektiky, Slezska... Stačí s pomocí Googlu lehce nahlédnout do hlubin internetu, aby člověk zjistil, že doslova přetéká nenápadnými půvaby kdečeho, což jsem si zde dovolil ilustrovat pár náhodnými ukázkami. To je nejlepším dokladem toho, že titul tohoto Buñuelova filmu dávno zlidověl, a sousloví "nenápadný půvab" se stalo vyprázdněnou floskulí a ohavným klišé, ke kterému se uchylují nejrůznější jedinci, snad aby svým textům dodali punc jakési pseudointelektuální zajímavosti (či jaké obskurní motivy tyto lidi vlastně přimějí parafrázovat název filmu, který ve většině případů nikdy ani neviděli). Nenápadný půvab buržoazie je v každém případě velmi nevšední film. Na tento žánrově obtíženě zařaditelný koprodukční francouzský snímek lze nahlížet jako na hříčku 72 letého španělského velikána, ve které rozehrává satirickou podívanou plnou bizarních a absurdních situací, ve které nešetří nic a nikoho. Je pak jen otázkou individuálního vkusu a momentálního naladění, zda vám takový typ filmu sedne, či nikoli. Osobně mě to - na rozdíl od jiných mistrových filmů - příliš neoslovilo, přesto jsem rád, že jsem to mohl vidět. Třeba už jen pro možnost srovnání s tematicky podobným filmem "Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec" P. Greenawaye z r. 1989 - mezi oběma snímky lze najít řadu zajímavých paralel... ale to sem už nepatří :) (12.02.2012)

Luis Buñuel tak jak jej známe, prostřednictvím bizarních postav, dialogů a chování, tepající nejrůznější nešvary, se protentokrát zaměřil zejména na nejvyšší společnost. Takto je mi Buñuel nejmilejší a mám jej tak nejraději. Po Andělu zkázy a Krásce dne asi nejlepší film (plus samozřejmě Andaluský pes). (11.05.2012)

Jsem se rozhod', že budu chodit každej čtvrtek do kina Aera do klubu "Zlatý fond kinematografie" nebo taknějak, abych si rozšířil obzory atp. a první film bylo zrovna tohle. Nepřišlo mi to ani trochu vtipný. koukal jsem na to s odporem. Pár vtipnejch bodů tam bylo, pak jsem se v tom ztrácel a nechápal moc, o co tam jde. Herci byli divný. Ale dokoukal jsem to. Přinejmenším všem, co mě maj mezi favourites bych doporučil, ať se tomuhle vyhnou. (27.11.2008)