Skrytý pôvab buržoázie

Skvěle jsem se bavil. Zároveň musím podotknout, že to je jeden z filmů, na které nelze aplikovat klasické hvězdičkové známkování. Je to také další film, který zkoumá hranici mezi snem a realitou, přičemž realita v něm je stejně absurdní jako sny. Není to ale nic ve stylu Lynche, Bunuel na to jde z úplně jiné strany. Používá totiž především absurdní humor k tomu aby pověděl "příběh" který směřuje od nikud nikam (podobně jako hlavní postavy jdoucí po silnici). Příběh, který vás buďto bude bavit nebo nudit. Každopádně budete muset uznat, že má jistý nenápadný půvab. (27.11.2008)

Film možno vyjadruje kritiku bohatých ľudí, ale je to absolútna nuda s nie veľmi veľkou výpovednou hodnotou. Snové sekvencie nie sú zlý nápad, ale film ich má toľko, že vlastne nie je žiadny film, ale len snívanie. Jediný sen čo ma naozaj zaujal bol ten posledný a ten zrejme väčšine ľudí spraví s tohto filmu nejaké dielo a navodí tú atmosféru, že to čo som pozeral nebola hlúposť, ale super film. Občas sa mi stane, že jedna scéna spraví dobré meno celému filmu, ale to musí byť oveľa silnejšia ako táto. Film obsahuje nejaké narážky a vtipné absurdné situácie, ale čo tam po tom keď Il fascino discreto della borghesia nemá kvalitný príbeh a ani kvalitné postavy. Pre mňa to bola nuda. (Hodnotenie 2,5) (01.06.2015)

Umelecký film s dejom v snoch postáv, ktorý mal byť zrejme výsmechom z buržoázie. Mám rád filmy proti súčasným režimom a spoločnosti, ak pravdivo a trefne poukazujú na problémy spoločnosti, no nemám rád tie, kde cítiť nenávisť voči niekomu a proste je to len výsmech niekoho absurdnosťami, ktoré prakticky na nič trefne nepoukážu. Neoslovilo ma to s tou nemožnosťou zasadnúť k jedlu, zabitie kňazom vraha jeho rodiny, dialógy mi vtipné nepripadali, melancholickosť tam možno z časti bola, no celé si to išlo v mimoriadne nudnom tempe a príbehu a navyše nemám ten pocit, že by to nejako výrazne poodhalilo pózy ľudí, ich pokrytectvo. Prišlo mi to ako taká staršia nahnevaná produkcia na ľudí, ktorí by si zaslúžili poriadne naložiť. (23.06.2013)

Formálně zcela surrealistický snímek, obratně si pohrávající s tématem snů, je ve skutečnosti poměrně dobře čitelnou kritikou vyšší společnosti, církve a společenských konvencí, tedy témat, do nichž se Buñuel strefuje rád a často. Jistě nepřekvapí, že jeho postoje jsou zjevně značně levicové, blízké komunistické či anarchistické optice. Postava velvyslance despotického státečku, vydělávajícího peníze na výrobě a pašování drog, mu navíc umožňuje, zaměřit svou pozornost na otázky neokolonialismu, protekcionismu, "politické korektnosti" a diplomatických "sňatků z rozumu" uzavíraných ve jménu "vyšších zájmů", navzdory zjevné nespravedlnosti a potírání lidských práv. Rozhodně se většinou jedná o témata velmi palčivá a stále aktuální, jakkoli zrovna výpady proti církvi poněkud připomínají "kopání do mrtvolky" a je nutné je chápat spíše jako určitou režisérovou osobní obsesi, než téma hodné kritiky ve druhé polovině dvacátého století... Spíše než surrealistický a absurdní, je film obsahově dosti levicový a velmi angažovaný... Přesto zde nalezneme i zřetelně surrealistická témata. Vedle už zmíněného tématu snu, které ovšem působí zčásti jen jako formální rámec a samozřejmě také jako jeviště výsostně surrealistické hry s polaritou sen vs. realita, nalézáme zde silně akcentované téma smrti a záhrobí. Méně nápadné je jak téma sexu tak téma podvědomí, přičemž obojí vyznívá především jako kritika pokrytecké společnosti, přestože je zde samozřejmě čitelné i obecné napětí mezi "vysokým" a "nízkým" či mezi "rozumovým" a "pudovým". Méně surrealistické, ovšem z filosofického či sociologického hlediska o poznání podnětnější, je ovšem téma společnosti jako divadla, v němž jednotlivci zastávají přidělené role. S tím souvisí i celým filmem prostupující téma uniformy jako nositele daných společenských rolí (biskup/zahradník, sluha, voják, policista)... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: Bebacek, Silas, Ony, Xeelee, Cimr (25.10.2010)

Ze všech stran neuchopitelné a právě proto i zcela mimo mě. Pár scén pobaví nebo zaujme (hlavně divadelní sen), ale jako celek je Buňuelova bizarní výstava individualit jen zapomenutelným experimentem. Lehce provokujícím, lehce uspávajícím, nejvíce ale zbytečným. Jeho stěžejní role ve světové kinematografii mi tak asi navždy zůstane záhadou. (11.04.2011)