Skrytý pôvab buržoázie

Film možno vyjadruje kritiku bohatých ľudí, ale je to absolútna nuda s nie veľmi veľkou výpovednou hodnotou. Snové sekvencie nie sú zlý nápad, ale film ich má toľko, že vlastne nie je žiadny film, ale len snívanie. Jediný sen čo ma naozaj zaujal bol ten posledný a ten zrejme väčšine ľudí spraví s tohto filmu nejaké dielo a navodí tú atmosféru, že to čo som pozeral nebola hlúposť, ale super film. Občas sa mi stane, že jedna scéna spraví dobré meno celému filmu, ale to musí byť oveľa silnejšia ako táto. Film obsahuje nejaké narážky a vtipné absurdné situácie, ale čo tam po tom keď Il fascino discreto della borghesia nemá kvalitný príbeh a ani kvalitné postavy. Pre mňa to bola nuda. (Hodnotenie 2,5) (01.06.2015)

Pitomci, podlézavci, pokrytci. Zbohatlíci, církev, armáda. Zas a znovu se schází a pořád jim to nevychází. K smrti je děsí, že by někdo mohl odhalit jejich pravé záměry. Nahromaděné lži vycházejí najevo ve snech, které jsou nakonec možná pravdivější než to, co je vydáváno za realitu. Bunuel natočil úžasně krutou komedii s poněkud surrealistickým nádechem. Jídlo, sex, sny a scény jako z artfilmu nahlíženého montypythonovskou optikou. Režie je obdivuhodně úsporná, může-li něco říct jedním záběrem, neříká to třemi. Pouze jsem si vždy nebyl zcela jistý, co vlastně říká, ale pokud zrovna ničím jiným, bavil mne film neustále svou podvratnou neodhadnutelností. 80% Zajímavé komentáře: Radko, Šandík, Trainspotter, Vančura, troxor, tomtomtoma, pouler (12.10.2012)

Je naozaj nekonečné, to ľudské vnímanie. A hlavne rôznorodé. Pre mňa ďalší z mnohých príkladov preceňovaných filmov, ktoré zbierali ceny a získali kultový status. Je to nápadité, ale je to suchopárne. Sociálna kritika na mieste, ale jej podanie je skôr trápne, ako vtipné, či parodické. Luis ma svojou tvorbou zaujal hlavne v nemom období, tu aj napriek tomu, že rozpráva aj jazykom, nielen obrazom, akosi stráca švih. (17.01.2021)

Zábavný sled scének skupinky naprosto zdegenrovaných lidí z vyšší společnosti. Bunuel se fakt předvedl. Vyloženě komické scény, které se povětšinou týkají jídla, prokládá zdánlivě nesouvisejícími situacemi, jako je biskup-zahradník, voják s krušným dětstvím nebo levicová teroristka, a četnými snovými sekvencemi, jak je jeho dobrým zvykem již od Andaluského psa. (22.03.2010)

Spoustu návratů k filmové klasice a setkání s oblíbenými snímky mého dětství a dospívání doprovází rozpaky, protože už to jaksi není ono. Ty filmy na mě působí jinak a obvykle mnohem matněji, než jak jsem si je uchovával ve vzpomínkách. Tvorba Louise Buňuela představuje výjimku - je to stálice v mých libůstkách. V Nenápadném půvabu buržoazie prostřednictvím malé společnosti složené z typických příslušníků vyšších vrstev - podnikatelů, církevních činitelů, státních úředníků a jejich paniček - rafinovaně zesměšňuje establishment, jeho touhu po pohodlí a požitcích. Vybraná společnost se opakovaně schází k prostřenému stolu, ale Buňuel jim jejich konzumní touhy opakovaně překazí ať už vstupem nežádoucí osoby nebo nenadálou příhodou. Z každého záběru je znát, jak má Buňuel coby levičák k téhle vrstvě kritický odstup. Zlomyslně příslušníky společenské elity zesměšňuje, typická pro film je scéna, kdy velvyslanec ukrytý před teroristy pod stolem nevydrží a začne rukou šátrat po zákuscích, raději riskuje život, než by se vzdal pochoutek. Svůj strach ze ztráty tváře, z odhalení, že nic neumí, vtělí Buňuelovy postavy do surrealistického výstupu, kde se ocitají místo na banketu na divadelním pódiu a zdrceně přiznávají, že neznají text. Snovými představami je ostatně protkán celý film - Buňuel jako ryzí surrealista si hraje nejen se svými postavami, ale i s divákem. Je docela dobře možné, že celý film je vlastně jen snem jedné z postav zatížené špatným svědomím a pochybnostmi. Tenhle kousek natočil Buňuel už v závěru své kariéry, kdy toho měl hodně za sebou a na filmu je znát jeho jistá ruka a hodnotový žebříček. Oprávněně získal za svůj film Oscara i přes své provokativní chování a vymezování vůči Hollywoodu. Celkový dojem: 95 %. (11.09.2014)