Veselé Vianoce, pán Lawrence

Bůhví proč jsem si při sledování snímku vzpomněl na knihu Král Krysa od Jamese Clavella. Nechtěně jsem si tak připravil půdu pro osobní konfrontaci s tímto filmem, který s ní má společný pouze japonský zajatecký tábor. Jinak je totiž Veselé Vánoce, pane Lawrenci neuvěřitelně sugestivní dílo s vlastní dějovou skladbou, jenž se může pyšnit velmi zajímavou výpovědní hodnotou. Japonsko-britské střetnutí nejen na poli válečném, ale i kulturním či zvykovém je hlavním tahounem scénáře, s nijak překvapivým dějem. Jde zde pouze o drobnosti a minimalistické scény jako je samurajské cvičení, které ruší Brity ze spánku nebo poprava tradičním způsobem. A přesně v těchto drobnostech boduje i režisér, který jednotlivé scény cizeluje do nejmenších detailů, ale jako celek postrádá film rychlejší spád a jakoukoliv gradaci děje. Zvláštní místo zde zaujímá hudba, která mísí klasické „vojenské“ motivy s „tradičními“ tóny jasně evokujícími Japonsko a dosti silně podtrhuje atmosféru. Veselé Vánoce, pane Lawrenci by se dalo shrnout slovy jako lehce zapomenutelný film s řadou nezapomenutelných scén a právě pro ně ať si film u mě vydobude nejvyšší hodnocení. (17.08.2005)

Já ty filmy ze zajateckých táborů prostě nemám rád. Najdou se sice vyjímky jakou je třeba Spielbergova "Říše slunce" ale to se stane jen občas. Mě tyhle filmy přijdou hrozně zdlouhavý a utahaný. Občas to zachraňují herci jako v případě oskarové klasiky "Most přes řeku Kwai" ale v tomto případě se to nekoná. Herci mi přišli průměrní a jediný kdo se mi vryl do paměti byl Takeshi Kitano jako sadistický dozorce. (27.07.2008)

Může fascinace někým, s kým nesdílíme jazyk ani hodnoty, skončit i jinak než rozčarováním? Těžko hledat dusnější jeviště pro rozehrání dramatu na toto téma, než je válečný lágr někde v subtropech. Neprůhlednou ironii majora Cellierse (David Bowie) chápou Japonci jako podvracečství, které zasluhuje smrt, tedy v lidštějším případě. Velitel tábora Yonoi (Ryuichi Sakamoto) je jediný, kdo to vidí jinak a drží nad ním ochrannou ruku. Dopustil se však fatální chyby v překladu - sebedestruktivní rysy Australanovy povahy si vyložil jako samurajské ctnosti a do své představy se jaksi zahleděl... Neujasněná očekávání a dezinterpretace vedou hrdiny příběhu k těžko pochopitelným činům a krutým koncům. Jediný smířlivý účastník tragédie, doktor a tlumočník Lawrence, nemá šanci být ničím jiným, než nárazníkem obou stran. Bowie tu dokazuje svůj talent, ze stylizované postavy Cellierse udělal člověka sžíraného pocitem viny. Na některé scény, třeba na tu, kdy si zapálí fiktivní poslední cigaretu a vede útěšný rozhovor s fiktivním zdvořilým žalářníkem, se asi nedá zapomenut. Sakamotova ústřední melodie (http://www.youtube.com/watch?v=ClAbJ0kunSc) člověku i po letech evokuje tenhle divný a surový film. Ona divnost nespočívá jen v jeho divadelním náboji, ale hlavně v perspektivě, ze které ukazuje málokdy nahlížená zákoutí mužské psychiky a sexuality. Nepříjemný, ale velmi silný zážitek. (22.01.2013)

Konečně jedno vícevýznamové zpracování příběhu z japonských zajateckých táborů: nestranné znázornění střetu kultur, těch nejodlišnějších, jaké si dovedeme představit, kde je ta britská pochopitelně postavena do situace těžší, ba nejkrajnější možné, jež jí přesto, anebo právě proto, pomáhá neztrácet tvář, držet krok, a dokonce vyvolávat pochyby v jinak kamenných a o své pravdě přesvědčených tváří reprezentantů kultury druhé, která dříve nemohla pochopit Evropanům základní pud sebezáchovy a individualistické principy stavěné na stejnou či vyšší úroveň s prospěchem společnosti. (10.10.2004)

Je to velmi dobrý film, ale viděla jsem ze zajateckého tábora Japonců už lepší (na př. "Návrat od řeky Kwai" nebo "Na konci všech válek"). Námět tohoto filmu je zajímavý tím, že ukazuje jak ve válce může zbujet gay-sexualita, která potom může ovlivňovat veškerá chování nejen vojáků, ale dokonce i velitelů zajateckého tábora. Přemýšlela jsem, proč si režisér vybral jako jednu z postav do filmu zpěváka Davida BOWIEHO, když ve filmu vůbec nezpíval ! No jo, ale pak mi to došlo.... on potřeboval k těm tmavým Japončíkům absolutně jinou rasu, a to superblonďáka s modrýma očima, aby to bylo superlákadlo pro japonské homosexuály. Ale to vše pochopíte, až téměř ke konci filmu. Mohu doporučit, ale jen pro silnější povahy. Je tam i dost krutosti. (18.02.2009)