Horečka stoupá v El Pao

Buňuel poněkud tendenční a hlavně formou řekl bych až rozpačitě konformní, až jsem měl pocit, že hledím na nějaký americký film - ovšem o dvacet let starší... A tak snad jedinou >radost< může divák mít z poslední role G. Philipa, na kterého ta smrtka už čekala nejen v jeho postavě umanutého politického snílka Ramona... - - - P.S. A že by zrovna tento film měl patřit do "Zlatého fondu světového filmu", jak se nás snaží přesvědčit český vydavatel dvd Levné knihy? Tož, nahlédněte pánové do mistrovy filmografie a pak se zeptejte průměrného návštěvníka kteréhokoli českého Filmového klubu... ;-) - - - - - (Poprvé viděno 30.3.2009 na dvd, komentář zde jako čtvrtý - 30.3.2009) (31.03.2009)

Tento snímek skvěle popisuje marnou snahu jedince měnit totalitní systém v něco lepšího. Také skvěle zachycuje jak je tento jedinec systémem i proti své vůli pohlcen a sám se stává jeho nástrojem. Idealismus totiž nemá proti prohnilosti šanci. Ti jež se nezaobírají morálkou a ničeho se nešítí budou mít vdy přesilu a naopak ti morální budou mít vždy nedostatek zbraní po ruce. To vše je tímto filmem řečno a ač se Buňuel nejspíše opíral do španělské diktatury, snadno lze nalézt pararelu ke castrovské Kubě, socialistickému Československu. Film je navíc dobře natočen, díky výtečné výpravě se na něj dobře dívá a jeho jedinou nevýhdou je, že se nevyrovná silnějším počinům svého tvůrce. Za pozornost jistě stojí i ústřední charismatické herecké trio Philipe, Servais a María Felix. (18.05.2009)

Od Luise Buňuela se zkrátka čeká originalita a rafinovanost, takže hodnocení v případě tohohle kousku, který je víc posunutý vzhledem ke své romantické linii k hlavnímu proudu, je trošku střízlivější, ale já byl spokojený. Buňuel se dlouhodobě pohyboval v latinské Americe, znal mentalitu tamních lidí a podstatu fungování politického systému jako své boty a na snímku je to znát. Je v tom kousek samotného Buňuela, kousek Marqueze zbaveného nadstavby magického realismu a kousek starého dobrého Benito Travena a jeho Diktatury. Když jsem byl na střední škole, hodně jsem se o kulturu a dějiny latinské Ameriky zajímal a tenhle film myslím dobře vystihuje atmosféru tamních režimů v 50. letech. Dramatická linka je vyhrocená a na konci filmu čeká hrdinu hodně těžké rozhodování, kdy žádná z možností není čistá. Celkový dojem: 75 %. (26.05.2009)

HOREČKA STOUPÁ V EL PAO (1959) je politické melodrama s výrazným francouzským prvkem (Gerard Philipe v hlavní roli potichu mluvícího idealisty uprostřed reálné politiky malého vězeňského ostrova): slušný film, žel politický ve smyslu tradičního rétorického dilematu ideálu vs. reality (byť bez těch nejsnazších klišé) a melodramatický spíš jen z povinnosti, navíc s oběma rovinami spojenými více mechanikou zápletky než z přesvědčení. Ovšem výrazným, živým kontrapunktem dvojice poněkud sošných milenců se stává Jean Servais (v roli zdánlivě cynického reál politika), tehdy už starší francouzský herec se smutnýma očina, kterého by poučení pamětníci měli znát z hlavní role kultovní kriminálky RIFIFI. (15.03.2008)

Snaha vytvořit politické drama s vazbou na společensky – morální vývoj postav vyšla v tomto filmu tak napůl. Za jasnou nevýhodu považuji fiktivnost příběhu, ostrova, postav a událostí. Chtě nechtě se tak setkáváme s mělkostí příběhu v detailech, které nemají oporu v obrazových souvislostech, historii a hlubší znalosti prostředí. Největší oporou filmu je Gérard Philipe, jehož postava zároveň dostává nejvíce pozornosti ve scénáři. Postava Ramóna Vásquese prodělává zajímavý vývoj spojný s politickou kariérou, kterou bere jako nutné zlo. Stále více si uvědomuje postupnou ztrátou osobních hodnot a zásad. Cítí, že proti tomuto trendu je zcela bezbranný a stále musí vybírat mezi menším a větším zlem, což je asi hlavním sdělením filmu. Jeho vztah s Inés mi přijde málo přesvědčivý. Zlatý fond světového filmu, ale co naplat. Buňuel natočil mnohem lepší filmy. 60% (10.07.2011)