Othello

Laurence Fishburne na své obvykle komerčnější poměry klasickou roli určitě zvládl. Branaghovo "I hate the Moor" je podle mě naprosto ideální, celej ten proslov je pastva pro všechny moje divácké senzory. Když jsem viděl McKellenovu verzi, přišla mi jakoby nesprávná, až takový je Kenneth master. Irene Jacob mě sice totálně míjí svým fenotypem, nicméně oproštěn od tohoto pokřiveného a bytostně neobjektivního pohledu byla jako Desdemona vlastně perfektní volba, protože skutečně tak průzračně čistou a nevinnou ženu jsem ještě neviděl, tím spíše ne v rámci interraciálního svazku:) To spíš její part mi přišel sám o sobě z maličko šovinistických důvodů méně výrazný, než ty dva skutečně hlavní. Zapamatovatelně svou roli pragmatické společnice ústřední tragédky pojala určitě i Anna Patrick, ostatní postavy pak jsou po všech stránkách vedlejší. Celkově jde o kvalitní zpodobnění možná nejfatálnějšího příběhu Williama Shakespeara, což si člověk uvědomí nikoliv během Desdemoniny vraždy, nýbrž v moment, kdy se Othello dopátrá svého omylu a začne se v slzách lísat k bezvládnému tělu zcela "jiné" bytosti, než jakou pro něj byla ve chvíli, kdy ji sprovodil ze světa.80% (18.10.2016)

Moc pěkně převedený Shakespeare na filmové plátno. Výsledek zůstává trošku divadelní (zejména, se zdůrazňuje v momentech, kdy se postavy obracejí jako by přes rampu k divákovi), což ale nepochybně bylo myšleno jako úcta k autorovi, který psal divadlo a nikoliv film. Fishburne i Branagh jsou herecky skvělí. K. Branaghovi navíc skládám poklonu za to, že velikou část svých životních možností obětavě vložil do Shakespeara. (28.10.2005)

„This is the night…that either makes me or for does me quite..“ Notoricky známý příběh o svěcení prostředků, ve kterém intrikán Iago šeptá do uší jed a zasévá semínka, ze kterých vyrůstají zeleno-oká monstra. Svou formou si to najde cestu k divákovi, žárlivostí spalovaný Fishburne charismaticky mauří, ale je to Branagh, kdo si Parkerovu verzi slavné "machiavelistické" tragédie krade pro sebe. Když boří čtvrtou stěnu, cítíte se provinile, protože o jeho plánech víte, ale nechcete jej zastavit.. Hošan Lodovico v podání Michaela Sheena sice pobyl na plátně jen pár chvil, ale kdykoliv se objevil, stoupla teplota o pár stupňů Celsia.. (03.01.2022)

Nezbývá mi než ztotožnit se s komentářem bogu. Neviděla žádnou jinou filmovou adaptaci Othella, tak nemám, s čím srovnávat, zato se ke mně ale dostala řada Shakespearových her v režii Kennetha Branagha a těm se bohužel Othello při vší snaze rovnat nemůže. Branagh má zvláštní dar přenést Shakespearovo dílo na plátno tak, že ačkoliv po většinu času doslova cituje předlohu a z úcty k autorovi nevynechá jedinou scénu, ani si další nepřipíše, jeho filmům nechybí život. Oliver Parker pojal Shakespeara poněkud volněji, řadu scén vyškrtal a třeba konec (teď mluvím o Branaghově postavě Iaga) zas lehce změnil. Pravda, snažil se nám vše vynahradit tím, že Iago často mluví přes kameru jakoby přímo k divákovi, ale když porovnám Othella s Kennethovým dvojnásobně dlouhým Hamletem, propadám často pocitu nudy. Asi je to zvláštní, ale zkrácení Shakespearova díla ani jeho drobné úpravy rozhodně nepřidaly filmu na dynamice, právě naopak. Snad za to může podle mě i poměrně nešťastné vybrání hlavních rolí, Jacob je jako Desdemona zbytečně unylá a Fishburnovi zas chybí pro roli tak důležitá majestátnost. Branagh mi to ve všech svých scénách vynahrazuje, jenže pokud se u filmu vyžívám jen u postavy hlavního záporáka, napadá mě, že je tu něco špatně. (04.11.2009)

Shakespearova tragédie o benátském mouřenínovi Othellovi, jehož duši vehnaly do tenat žárlivosti a smrti zákeřné úklady úlisného našeptávače Jaga. Sledujeme motiv lásky mezi dvěma lidmi odlišné rasy, které nebylo souzeno se naplnit. Příběh začíná v roce 1570, kdy se dcera benátského patricije Desdemona tajně vdá za maurského vojevůdce Othella. Zahořklý intrikán Jago hned vzápětí rozehraje sérii intrik pro vlastní potěchu a prospěch a je to také jediná postava, kterou je hodno si z filmu zapamatovat, protože Kenneth Branagh ji zahrál bravurně. Zbytek se nese trochu v nevýrazném rytmu a proslulá závěrečná škrtící scéna je vlastně hned druhá věc, která se vryje do paměti. Jinak zpracování klasiky všech klasik mohlo být přece jen více strhující. 70% (24.10.2010)