Iveta

Tak tohle nebude žádná seriálová pecka, a to ani na poměry českého rybníčku. Iveta, které zde na začátku má být už 18, ale chováním tak 8 let, se neustále pohledem raněné srnky tváří, jakoby měla v příští chvíli čelit hromadnému znásilnění. Přitom jde jen za tím, kam ji srdce táhne, tedy dělat šoubyznys do Prahy, a najít k tomu lásku z pasáže, která na oplátku zase vyladí její knoflíky lásky. Jenže má pech, napoprvé natrefí na psychopata Sepéšiho. Nejsem expert na život Bartošové, vlastně o ní nic nevím, můžu však s klidem prohlásit: Takhle to určitě ve skutečnosti nebylo. Všichni protagonisté jsou vlastně už po smrti, bránit se tedy nebudou. Seriál pak ale zřejmě nemůže uspokojit ani zaryté fanoušky. K dovršení všeho neštěstí jsem měl z toho bleděmodrého pastelově rozpitého přísvitu většiny záběrů pořádný bolehlav, na který už nestačily ani brýle s filtrem modrého světla. Subjektivně má každý díl tak 4 hodiny, a dokoukal jsem všechny jen se sebezapřením. Druhá řada sice přidala barevných filtrů, červenou, a hlavně žlutou, ale jinak je to to samé, jako první v bleděmodrém. 90's se v tomto dílku příliš neliší od 80's, a čím dál tím víc to vypadá jako vlhký sen jakéhosi bulvárního pisálka. Všechny postavy jsou neskutečně otravné, scénář není zábavný ani ničím zajímavý, příliš daleko od reality - v Ivetě zkrátka nefunguje skoro nic. Třetí řada pak bez filtru míří kamsi do brakového odpadu Ulice, a nekomromisně završuje pekelnou zkázu pro Ivetu i diváky. Alespoň jsem tady však zažíval ozdravné až katarzní záchvaty smíchu během přehrávání Rajmonta, Prachaře, i dalších kreací. (25.02.2023)

Ten, kdo zažil bouřlivé diskotéky osmdesátých let, tak mi jistě dá za pravdu, že nastupující královnou československých diskoték byla právě Iveta a její slavičí hlas. Iveta začínala svou úspěšnou kariéru s mladým talentovaným zpěvákem Petrem Sepéšim. Jejich lásku jim v té době přáli snad i vrabčáci na střeše a nebylo člověka v naší socialistické republice, který by tento zamilovaný pár neznal. Joo holt v Americe byla Madonna, v Německu měli Nenu a Sandru, v Itálii kozatou Sabrinu, v Británii Kim Wilde a spoře odděnou Samanthu Fox a i my jsme měli u nás naší ikonu osmdesátých let a to právě naší zlatou Slavici Ivetu Bartošovou. Jsem rád, že si tvůrci vybrali prvotní etapu její kariéry ve které ještě nebyla součástí mediálních supů a ve které se mohla v klidu pohybovat a svobodně dýchat a ve které mohla v klidu jezdit třeba i vlakem. Což už se po revoluci nedalo. jelikož se stala každodenní senzací v bulvárních plátcích ve kterých dominoval jeden nejmennovaný tlustokožec, kterému vyšlapal cestičku jeho tatínek a který si dnes hoví jako prasostarosta v jedné nejmenovanné pražské čtvrti. Člověk se v této minisérii dozví mnoho známých i neznámých věcí o Ivetě, třeba jaké to bylo a co vše předcházelo tomu než se dostala do Prahy, jak to poté probíhalo v Praze a i když je z toho cítit takový ten novácký styl, tak musím pochválit kostyméry a kulisáky, že ta atmosféra těch osmdesátek byla aspoň trošku cítit. Písně byli poslouchatelné, herci byli koukatelní, příběh stravitelný, takže suma sumárum můžu za sebe říct, že jsem se nenudil a že jsem nečučel jako buldozer na schnoucí asfalt, protože po přečtení zdejších korespondentů, kteří asi všichni znají životopis této legendární zpěvačky do posledního punťíku musím konstatovat, že tito kritici se musí nudit asi i při koncertě německé kapely Rammstein. Ještě jednou konstatuji, že jsem moc rád, že si tvůrci vybrali právě toto období, kde má naše hrdinka ještě lidskou tvář a doufám, že tvůrci nebudou chtít pokračovat v nastavované kaši a já jim radím ať to nedělají, protože jak říkal nějaký ten myslitel, že v nejlepším se má přestat, tak ať se drží tohoto přísloví a nechám ji známku mého hodnocení na těch přijatelných 70ti %. (20.05.2022)

Pokud se rozhodnete na Ivetu podívat, je nutné vnímat tento seriál výhradně jako uměleckou licenci volně inspirovanou skutečnými událostmi. Vznik projektu každopádně podpořil Ivetin jediný syn Artur a upřímně ho obdivuji, že se po složitém období dospívání, kdy byla jeho nejbližší rodina pod každodenním tlakem bulváru, rozhodl do toho jít a vracet se k událostem, které se jeho maminky přímo týkaly a měly vliv na její podlomené psychické zdraví. Když bych měla ohodnotit seriál jako celek (první série se věnuje Ivetiným pěveckým začátkům a vztahem s Petrem Sepéšim, druhá série se přesune do první poloviny 90. let a vrcholí narozením Ivetiného vymodleného dítěte, třetí série už ukazuje Ivetu jako zlomenou ženu bojující s bulvárem i vlastními démony), vnímám pozitivně herecké výkony ústředních herců v čele s Aničkou Fialovou v roli Ivety, Ondřeje Brzobohatého jako Ladislava Štaidla i Vojtěcha Vodochodského v roli Petra Sepéšiho. Na menším prostoru zaujmou i Miroslav Hanuš a Alena Mihulová jako Ivetini rodiče. Samir ve svém kontroverzním projektu hodně pracuje s vizuální stránkou a barevným laděním mnohých scén (rozptýlení světla nebo naopak přesvícení, zřejmě podle momentálního rozpoložení hlavní hrdinky) a dává tak často větší význam uměleckému vyjádření než samotnému příběhu a zápletce. Taky bych se obešla bez vsuvek v podobě příběhu mladého vojáka, který Ivetu platonicky miluje, ačkoli i jeho linka dostane ve finále minisérie smutné rozuzlení. Skoro 4*. (19.10.2023)

⚪Ak toto mala byť veľká udalosť sezóny, tak, pravdepodobne, nebude. To, že miniséria Bartošovú ,,nebulvarizuje" je pozitívom, na druhej strane sa séria zameriava na to obdobie života, v ktorom ešte ani nie je čo bulvarizovať, keďže žila celkom normálny, príkladný život.⚪Prečo sa jej život a kariéra nerozpísala na viac ako 3 časti je otázne, je však viac ako logické, že na ploche troch dielov nie je možné charakterovo vykresliť skoro nikoho - alebo je, ale skĺzne to k stereotypizácii, ako v tomto prípade, pričom potom postavy spadnú do škatuliek - egomaniak, naivka, prísny otec a podobne. ⚪Osobne by ma zaujímal i jej vzťah so Štaidlom, ktorý tu bol okrajovo naznačený, ale ku ktorému sa už dej nedostal.⚪K hercom sa vyjadruje ťažko - nie je jasné, ktorá herečka by dokázala Bartošovú ,,uhrať" po stránke spevu i výzoru, Fialová nemá ani podobný hlas, ani tvár, ale určite nebola absolútnym krokom vedľa.⚪Seriál samotný ale zbytočne hrá na city diváka, niekedy očividne citovo vydiera, z Ivety robí očividnú obeť a často sa zasekne v nepodstatných miestach, viď rôzne výplnkové scény bez významu pre príbeh.⚪Ps.: Možno som hlúpa a nedávala som len pozor, ale vysvetlite mi, prosím, kto bol ten mladý vojak a k čomu slúžili všetky tie scény, ktoré popisovali jeho život, svadbu a podobne?⚪ (20.05.2022)

Tož nebudu chodit kolem horké kaše, Iveta Bartošová byla moje první dětská crush a klip Tři oříšky jsem na VCR točil furt dokola (údajně) až do úplného psychického vyčerpání rodičů. To bylo ještě předtím, než na ní začal parazitovat úplně brutálně nechutným způsobem bulvár, který v kombinaci s nešťastnou rukou při volbě osudových mužů a bojem s vlastní psychickou nestabilitou a následným pádem na dno lahve, dovedl Ivetu tam, kam dovedl... Není to špatný seriál. Houpavou, na postavách klaustrofobně nalepenou, kameru Martina Douby a přesvícené scény, v tomto případě ještě často ponořené do zvláštního snového růžovo-fialového neonového oparu, jsem poznal na první pohled. A docela to k tomuhle psychologickému pojetí, kdy se celý příběh soustředí čistě na postavy a všechno ostatní je spíše podružné, sedí. A je také fajn, jak se v třetí sérii styl kamery promění. Jako kdyby se dávný sen rozplynul a nezůstalo pro Ivetu kromě extrémně toxického okolí (a Artura) už vůbec nic. Přiznám se ale, že se moc neorientuju v tom, jací lidé se okolo Ivety Bartošové motali, takže mi tu občas chybělo více polopatického vysvětlování toho, kdo je kdo, a musel jsem si věci dohledávat - ano, i v tom dobovém bahnu, který nenasytný bulvár toho času chrlil. (05.07.2022)