Arašidová nátierka

Zdejší obsah celkem navnadil. Ale ve skutečnosti to není zase taková šílenost jak jsem čekal. Chápu, že mnoho hodnotících se na to dívá z nostalgickýho pohledu. Mě však tenhle film v dětství úplně minul a poprvé jsem ho viděl až teď kdy už jeho 80kový kouzlo nedokážu naplno docenit a ocenit. Film určenej spíš pro děti a mládež. Ikdyž si myslím, že dnešní děti by nad tím tak možná akorát ohrnuli nos. Za mě to jsou slabší 3 hvězdy. Neurazilo ale ani nijak víc nenadchlo. (10.03.2023)

Také se řadím mezi "osmdesátkové děti", ale Arašídová pomazánka mě zřejmě minula, protože bych si ji alespoň mlhavě pamatoval. Nostalgickou výhodu, která tento film očividně na ČSFD vyšvihla výše, než to dokázaly objektivní kvality filmu, u mě tedy uplatnit nemůže. Do jisté míry zajímavé, jemně bláznivé, dětské fantasy, které svou depresivnější atmosférou na dětskou duši opravdu dokáže dolehnout, bohužel scénáristicky trochu tápe a nedokázal si udržovat mé plné zaujetí po celou stopáž. Co však přecejen dokázalo nostalgicky zapůsobit, byla přítomnost krásných osmdesátkových hudebních skladeb. Vidět to v dětství jako ostatní, možná bych hvězdu přidal. (12.09.2014)

4 hvězdičky dávám hlavně za to, že jsem ten film viděla asi před 20 rokama a doteď jsem ho hledala s neurčitýma vzpomínkama a až dnes jsem ho našla. Je to zvláštní, proč některé filmy tak utkví v paměti. Je to film pro děti, hraný dětmi, ale má své silné kouzlo. Hlavně příběh je velmi nevšední a zvláštním způsobem děsivý. Hlavně pro mě jako pro děcko to byla pecka. A oceňuju ironického tatíka a dětské herecké výkony, i když chvílemi trochu pokulhávaly. Ale nostalgie... (08.06.2012)

"Co to na mě zkoušíš, Michaele ?? Lidské vlasy rostou pomalu, tak půl centimetru za měsíc !!" - "Ne ty moje, pane !!" ;) Laskavý čtenář / divák promine, ale pod tou obří tíhou nostalgie má jeden - Tedy já rozhodně ano !! - nesmírnou chuť dát všech pět kousků, on totiž máloktery jiný snímek dostává statusu legendy, a to skutečně v tom pravém smyslu slova, byť druhá projekce a zub času spolehlivě hvězdu a půl sežere, přestože tenhle velmi originální kanadský film, tenhle hybrid, s výraznou českou stopou režiséra Vojtěcha Jasného, který se podílel na scénáři téhle noční můry jedné nejen tuzemské generace, působil nejednomu z nás hodně těžké sny.. A co by na tohle řekl Freud ?? ;) Těžko říci, ovšem daleko větší záhadou zůstává, jak silný psychický dopad na dětského diváka tenhle ryze kanadský, rozuměj nízkorozpočtový žánrový i stylistický hybrid, film měl, aniž by se vlastně dostatečně dokázal napojit na diváka dospělého.. Australskému režisérovi Michaelu Rubbovi rozhodně nelze upřít snahu, ani zásluhy za ten prvotní příběh, který údajně vytvořil pro svého malého syna, jinak ovšem těžko dále cokoli vnímat pozitivně, jedině snad pro tu cílenou jinakost odlišující typické produkce Hollywoodu, když Dům plný strachu narací a jejími prostředky připomíná spíše hongkongskou akční školu, což naopak vůbec nekoresponduje s tím civilním neherectvím většiny zúčastněných.. A tak vznikl jeden z nejpozoruhodnějších a nejrozporuplnějších filmů s tím nejzajímavějším poselstvím o představivosti a jejím chápání, jaký jsem vůbec kdy viděl.. (05.01.2013)

Jednou jsem takhle s přáteli pořádala opékání špekáčků. Ačkoliv jsou mí přátele vzhledem k mému bydlišti a studiu každý od jinud a znají se pouze přeze mne...strhla se živá debata o tomhle filmu, který si všichni pamatujeme z dětstí a všichni s děsivě detailní přesností a všichni sdílíme tentýž děsivý pocit, který v nás tento film vyvolal. Pokud je příběh natolik strhující, že zanechává v lidech nesmazatelné stopy, zaslouží si pět hvězdiček. (26.05.2008)