Arašidová nátierka

Je pro mě záhadou, jak je možné, že to skutečně fungovalo tak strašidelně, když mi bylo těch pět. Zřejmě v tom budou ty představy, o kterých je i tenhle pokus o film. Z dětské fóbie se vyklubala lobotomie a ani Walter White na konci to nespravil. Nostalgie je fajn, ale nemělo by se to s ní až tak moc přehánět. (12.10.2016)

Vidět ten film jako dítě, dávám plný počet. Ovšem viděl jsem ho poprvé až nyní. Dům plný strachu je děsivý svou nepředvídatelností. V podstatě v něm žádná z postav nejedná logicky. Učitelům nevadí bavící se děti, ale ze stříhání vlasů mají takovou hrůzu, že chtějí opustit školu. Profesor unáší většinu dětí ze školy, ale u nikoho to nevyvolá podezření. Ani u samotných unesených dětí, které u únosce dobrovolně otročí za zmrzlinu. Nejlepší kamarád hlavního hrdiny je dobírán jeho otcem, aniž by se nad tím kdokoli pozastavil. A k tomu všemu v polovině filmu začne hrát hudba a zpívat zpěvačka naprosto nelogickou skladbu, která vůbec s tématem filmu nijak nesouvisí. To je jen pár bodů z kvanta jiných, které se na poli 94 minut vyskytují. Je to úmyslný surealismus? Nebo scénář psal kluk na základní škole během přestávky před slohovou hodinou? Netuším. Pro děti i z toho důvodu určitě pořádný horor. Pro mě buď zábava pro partu přátel nad sklenkou alkoholu, nebo dumáním nad filozofií nefilozofického. 55%  (16.01.2022)

Scénář: Vojtěch Jasný, Andrée Pelletier, Louise Pelletier, Michael Rubbo .. Příběh chlapce, kterému po úděsném šoku vypadají všechny vlasy. Po aplikaci speciálně udělané arašídové pomazánky, se růst vlasů vrátil, ovšem s nevídanou rychlostí. Jeden malíř s těchto vlasů začne dělat štětce, které prodává a sám s nimi maluje podivné obrazy, do kterých se poté dalo vstoupit... Netradiční fantasy "pohádka", která mě v dětství pokaždé pořádně vystrašila a přinesla několik neklidných nocí plných deprese.. (18.04.2005)

„Je strašne jednoduché byť vtipný v dome plnom bláznov. Stačí byť normálny.“ Akože... už ten názov. Arašidová nátierka. V detstve som videl tony filmov, ale len máloktorý ma traumatizoval tak, ako tento. Jasné, keď ako malí vidíte horory typu Maniac Cop, Detská hra alebo Nočná mora z Elm Street 4, „asi“ vás to vydesí. Teraz však mám na mysli nehororové tituly. Úchylnej (?) Arašidovej nátierke sa to nepochybne podarilo spolu s Perinbabou a Troma veteránmi (v ktorých mimochodom takisto brutálne rýchlo rastie istá časť ľudského tela, pýtam sa: je to náhoda?). Tiesnivá, intenzívne znepokojivá snímka je nesmierne halucinogénno-surreálna. Scenár je do takej miery bláznivý, WTF, divoký, kuriózny a nepredvídateľný (šialený maliar unáša deti a maľuje živé obrazy), až neviete, či si z vás niekto robí srandu alebo čo (z nemocnice odmietnu prísť pre zranené dieťa, chlapca škola vyhodí kvôli zdravotným problémom...). Ak film uvidí niekto prvý raz v živote ako dospelý v roku 2022, tak to preňho bude proste asi len príliš čudné na to, aby to bolo dobré. Ale pre mňa je to minimálne z nostalgie určite 4*-ová záležitosť. A treba dodať, že ešte i dnes, v roku 2022, je to neskutočne atmosférické, ponuré, krásne desivé a čudné. Možno dokonca ešte čudnejšie, ako keď som to prvý raz videl ako dieťa. Jediné, čo ma ako dospeláka zaskočilo, bola krajina výroby. Myslel som, že taký pitoreskný film mohli natočiť jedine Holanďania alebo čo ja viem Gruzínci, ale ono nie, boli to „len“ Kanaďania (ale to, že je výsledok taký, aký je, je vplyvom rozmanitosti tvorcov: režisér Austrálčan, jeden zo scenáristov Čech, kameraman Maďar, jeden z hercov z Laosu). OK a teraz recept. Píšte si: päť mŕtvych múch, jedno hnité vajce... (16.08.2022)

Tak tohle byl, společně s The Goonies, určitě můj nejsilnější dětský filmový zážitek. Takže když jsem asi po 15 letech konečně objevila název filmu, ve kterém hlavnímu hrdinovi nezřízeně rostly vlasy, zajásala jsem. Bohužel se to dětské nadšení, resp. dětský strach, nepodařilo obnovit. To kouzlo už je pryč, ale i tak jsem ráda, že jsem Dům plný strachu viděla znovu a odhalila tak jednu z mojich největších osobních filmových záhad. (28.02.2014)