Arašidová nátierka

Vážení přátelé...dnes jsem po 15ti měsících na čsfd, poprvé zabrousil do diskuze a objevil diskuzi na téma "Hledám film"...Za těch 15 měsíců jsem si tady na databázi našel téměř všechny filmy, které jsem kdy viděl co mě něčím zaujaly...až na několik, ze kterých si vybavuji pouze děj, jinak většinou nic... Tohle je jeden z nich, který mi v dětství (tedy odhaduji tak před 18ti lety) strašně zalezl "pod nehty" a zapamatoval jsem si jej velmi detailně. Jenže v něm nehraje nikdo známý a je to navíc kanadské...takže jsem neměl jak to vyhledat. Inu, tak jsem zkusil v diskuzi štěstí - a světe div se - to co jsem nenašel za 15 měsíců hledání tady, mi pomohl najít "Pit" v diskuzi za neuvěřitelných 35 minut! A to jsem opravdu zkusil jen tak štěstí! Opravdu - dotaz podán 23.04.2008 05:41 a odpověď vložena 23.04.2008 06:15, kdo nevěří ať se přesvědčí...Neuvěřitelné...I takhle funguje databáze! Tak a teď už to jenom nějak sehnat...Ale věřím, že tady to nebude problém...PS:Koukám, že přeci jenom někdo známý se na tomhle filmu podílel - scénář údajně Vojtěch Jasný...Nevíte, proč jsem tohle všechno našel zrovna dnes, kdy má svátek Vojtěch!?! (:o) (23.04.2008)

"Co to na mě zkoušíš, Michaele ?? Lidské vlasy rostou pomalu, tak půl centimetru za měsíc !!" - "Ne ty moje, pane !!" ;) Laskavý čtenář / divák promine, ale pod tou obří tíhou nostalgie má jeden - Tedy já rozhodně ano !! - nesmírnou chuť dát všech pět kousků, on totiž máloktery jiný snímek dostává statusu legendy, a to skutečně v tom pravém smyslu slova, byť druhá projekce a zub času spolehlivě hvězdu a půl sežere, přestože tenhle velmi originální kanadský film, tenhle hybrid, s výraznou českou stopou režiséra Vojtěcha Jasného, který se podílel na scénáři téhle noční můry jedné nejen tuzemské generace, působil nejednomu z nás hodně těžké sny.. A co by na tohle řekl Freud ?? ;) Těžko říci, ovšem daleko větší záhadou zůstává, jak silný psychický dopad na dětského diváka tenhle ryze kanadský, rozuměj nízkorozpočtový žánrový i stylistický hybrid, film měl, aniž by se vlastně dostatečně dokázal napojit na diváka dospělého.. Australskému režisérovi Michaelu Rubbovi rozhodně nelze upřít snahu, ani zásluhy za ten prvotní příběh, který údajně vytvořil pro svého malého syna, jinak ovšem těžko dále cokoli vnímat pozitivně, jedině snad pro tu cílenou jinakost odlišující typické produkce Hollywoodu, když Dům plný strachu narací a jejími prostředky připomíná spíše hongkongskou akční školu, což naopak vůbec nekoresponduje s tím civilním neherectvím většiny zúčastněných.. A tak vznikl jeden z nejpozoruhodnějších a nejrozporuplnějších filmů s tím nejzajímavějším poselstvím o představivosti a jejím chápání, jaký jsem vůbec kdy viděl.. (05.01.2013)

Tento film jsem viděla kdysi jako malá holka v televizi. Je to už hodně let a časem jsem zapomněla, jak se to vlastně jmenovalo. Několikrát jsem se název pokoušela hledat na internetu, ale marně. Až dneska jsem na něj úplnou náhodou narazila. Jak už tu někdo psal, tak jsem si taky několikrát říkala, jestli se mi to jen nezdálo. A nezdálo. Ten film opravdu existuje. Musím si ho pustit znovu. Pamatuju si, jak jsem z toho kdysi byla dost vyděšená a pohled na hlavního hrdinu bez vlasů si vybavuju dodnes. Po přečtení několika komentářů tady sdílím názory většiny lidí. A ještě se mi nestalo, že by tolik lidí psalo do komentářů přesně to, co chci psát já. Jak jde vidět, zasáhlo nás to v dětství všechny úplně stejně. 100%. (21.12.2014)

Horrorů pro děti a mládež jsem moc neviděl, i když vím, že v 80. letech došlo v tomto směru na nejeden pokus. A tenhle pokus rozhodně nevidím jako marný, byť např. československá dětská sci-fi ze stejného roku Tretí šarkan, do horroru asi nikdy nezařazená, na mě působila svou atmosférou a zápletkou určitě děsivěji. Jedním z důvodů výběru tohoto kanadského kousku bylo pro mě i jméno Vojtěcha Jasného coby hlavního scenáristy a překvapivě zde jeho vklad v několika scénách jasně znát, kdy scéna z výtvarní výchovy s hromadným malováním pejska (tak jako v roce 1963 kocoura :)) nebo i vizuální triková performace u obrazu evokují scény z Jasného klasiky Až přijde kocour. :) Líbily se mi obě dospělé malířské postavy, jak tatínek, tak podivný učitel, a přítomnost samotných maleb řadím k těm nejhezčím prvkům, podobně jako závěrečnou píseň v podání Celine Dion. Ze dvou pevně propojených zápletek mě zaujala více ta kolem záhady děsivého domu a mizejících dětí, než bizarní nápad s mizením a posléze brutálním narůstáním vlasů, i když... pro zábavnou jednohubku, proč ne. K většímu zážitku po celou dobu a tím pádem vyššímu hodnocení bych asi potřeboval výraznější dětské herecké výkony nebo zhlédnutí v daleko dřívějších dobách, jež by ve mě teďka vyvolalo pocit nostalgie. [70%] (03.04.2023)

4 hvězdičky dávám hlavně za to, že jsem ten film viděla asi před 20 rokama a doteď jsem ho hledala s neurčitýma vzpomínkama a až dnes jsem ho našla. Je to zvláštní, proč některé filmy tak utkví v paměti. Je to film pro děti, hraný dětmi, ale má své silné kouzlo. Hlavně příběh je velmi nevšední a zvláštním způsobem děsivý. Hlavně pro mě jako pro děcko to byla pecka. A oceňuju ironického tatíka a dětské herecké výkony, i když chvílemi trochu pokulhávaly. Ale nostalgie... (08.06.2012)