Vesmír medzi nami

O lásce romantické, lásce rodičovské a dalších tématech, jakými jsou pocit viny a potřeby napravit své chyby z minulosti. Do karet této romantice hraje hned několik pozitiv. Pomyslným trumfem je obsazení hlavních rolí. Charisma a herecké dovednosti Garyho Oldmana asi netřeba rozebírat, každopádně jde o moc pěkně napsaný part, který naštěstí tvůrci nenamířili tradičním směrem, jak tomu často bývá u obdobných rolí. Přispěl k tomu zřejmě i fakt, že ústřední konflikt žádnou zápornou postavu nepotřeboval. Asu Butterfielda mám rád a přeji mu, z čistě egoistických důvodů, plodnou hereckou kariéru. Spolu s Britt Robertson jim to hezky seklo, takže v uvěřitelnosti pozvolna rozvíjejících se vzájemných citů jsem neviděl sebemenší problém. Dalším velkým plusem je samotný potenciál podobných námětů. Nejen že nabízí poetické kouzlo malého prince a doširoka otevřené možnosti komediálních situací (které jsou zde vyvážené co se vkusu i množství týče), ale zároveň dovolují hlavnímu marťanovi pronášet všemožná romantická klišé, která by se za jiných okolností zřejmě těžko stravovala. Také se mi moc líbíl ústřední hudební motiv a jeho aranže. Jako rodiný film, lze rozhodně s klidným svědomím doporučit. "You act like you hate the world so much, Tulsa. It’s all an act. That beautiful music you make gives you away" (25.03.2017)

V první řadě je to klasický romantický film pro náctileté. Je potřeba to mít stále na paměti, jelikož se tomu přizpůsobuje ve filmu úplně všecko. Musíte si jako divák vzpomenout, jaký guláš jste měli v hlavě vy, když jste byli ve věku hrdiny filmu. Proto samozřejmě ve filmu nastanou modelové situace, dialogy a vůbec všecko je zcela předvídatelné. Stav beztíže, bezvětří bez děje, nastane ve druhé polovině, kdy je náhle snímek obtížně sledovatelný a nehýbá se z místa, pak se naštěstí zase rozjede. Ve svém žánru je to nadstandard, ovšem ke koukání pouze pokud se vám povede stát se na dvě hodiny adolescentem. Jinak se to určitě zvládnout nedá. 70% (23.09.2017)

SA naslepo opět nezklamalo. Doufav ve sci-fi, obdržel jsem laxativní kýčovitě plytkou romantiku pro retardované náctileté, která byla seškrábnuta ze stěn septiku Rosamundy Pičerové, ke vší (od slova veš) odpornosti vyhnilé osazením Řiťou Máslopolským alias ýtý milovníkem pro sexuálně dezorientované šestnáctky a šestnácty. Pro masochisty a koprofily libující si v detailech odkazuji na páně Dromův komentář. (27.12.2018)

Ze začátku se to zdálo jako dobrý film. Úvod byl svižný, zajímavý... NASA vysílá astronauty na Mars, aby ho úspěšně kolonizovali, ale astronautka se po startu dozvídá o svém těhotenství. Po přistání na Mars astronautka při porodu umírá a NASA to dítě, které porodí utajuje před veřejností a snaží se vymyslet, jak to dítě na Zem dostat, aby nemělo zdravotní potíže, protože při svém vývinu strávil ve stavu beztíže a tak se mu nevyvinuli kosti, aby mohl chodit po Zemi. Průběh filmu naprosto ztrácí smysl a nabírá na hlouposti. Vztahy mezi lidmi ve filmu je nezáživná a nudná. Závěr to nakonec vyvrcholí do beznadějné hlubiny a film vám nabudí pocit, že jste se dívali na film naprosto zbytečně. Po té si v závěru řeknete, že by jste se mohli radši dívat znova na film Marťan, než aby jste sledovali tuhle blbost. 2 hvězdy. (07.05.2018)

Je mi líto, ale tenhle film má tak podivnou logiku, že se mi prostě nemůže líbit. Poslat skupinu lidí do kosmu jen proto, aby se tam narodilo dítě, které pak po návratu bude hledat svého otce, to mi přijde jako moc humbuku pro nic, protože to, co následuje, moc nedává smysl. Není využit vůbec potenciál toho, že je poprvé na Zemi. A navíc je to celé takové srdcebolné. (05.06.2017)