Duna: Časť druhá

Ako z jednotky, aj z dvojky (možno ešte viac) som mal pocit nadživotnosti, posvätnosti, božskosti. Všetko je veľkolepé, vznešené, ozrutné, hrá (či skôr duní) do toho neskutočná hudba a to, čo stvára kameraman, to je vrchol. Akoby sme sledovali pietne (a draho) sfilmované dejiny, akurát nie v podobe historickej fresky, ale sci-fi veľkofilmu. Kým minule som bol trochu v rozpakoch z Davea Bautistu, Javiera Bardema a Stellana Skarsgårda, tu boli skvelí, hoc podľa očakávaní je najmrazivejší Austin Butler. Za Brolinom mi v jednotke bolo smutno, ale musím skonštatovať, že hoc do toho starý dobrý Josh ide v dvojke naplno, tentoraz je skôr už len smutným štatistom. Ale taký je údel pravých rúk budúcich kráľov, všakže? Najpozitívnejší dojem som mal (okrem diabolského 81-ročného Walkena, ktorý je tu však všehovšudy tak 4 minúty) z Chalameta a Zendaye. Majú medzi sebou skvelú chémiu. Akoby sa na seba zo všetkého najradšej tu a teraz zversky sexuálne vrhli, ale zároveň si jeden druhého veľmi vážia a obdivujú ho. Zaujímavá kombinácia. Villeneuve Dunami stanovil istý štandard, ktorý bude typický pre sci-fi veľkofilmy najbližšie roky tak, ako bol svojho času smerodajný Pán prsteňov pre fantasy. Netreba samozrejme azda dodávať, že len minimum tvorcov dokázalo ponúknuť niečo viac, než netalentovanú, pohodlnú kópiu. Vážim si koniec, ktorý ide proti očakávaniam. Zostal som z neho veľmi smutný, ale v dobrom, teda ak je niečo také možné. Taký je predsa život, nie? Veci niekedy dopadnú presne naopak, než si myslíme. Akože hej, scenár obsahuje pár lacnejších dramaturgických zvratov a sem-tam nechápeme, prečo stále bojujú nožmi a mečmi (a kde majú bezpečnostné kamery), keď majú takú pokročilú techniku, ale dá sa to zvládnuť. Účasť ATJ som každopádne nepochopil. (11.09.2024)

Úžasně hypnotické a transcendentní grandiózní dílo epických rozměrů, které mě konečně uspokojilo vrchovatou měrou. Upřímně jsem byl hodně skeptický, protože první díl mi příliš nesednul, jednak byl na můj vkus extrémně pomalý, lehce nezáživný, chyběla tam nějaká zapamatovatelná wow scéna( tady jich je hned několik), kvůli které bych si chtěl někdy film pustit znova a hlavně akční scény byly neskutečný průser ( především kvůli těm štítům, které vypadaly jak lacinné CGi efekty od SyFy, což v kontrastu se světem, který vypadá výtvarně úchvatně vypadá fakt špatně). Naštěstí ( díky bohu!) si to uvědomil i sám Denis Villeneuve a štíty jsou tu jen minimálně, téměř vůbec. Druhý díl mě přikoval k sedačce hned od začátku, je zkrátka divácky vděčnější a rozebírají se tu zajímavější věci. Bavily mě všechny ty zvyky a tradice Fremenů ( je tu hodně cítit inspirace z arabského světa . názvy, kostýmy, náboženství), ale to se mi tady velmi zamlouvalo. Audiovizuálně je to bezchybné, spojení Fraser/Zimmer velmi funkční, všechny ty obrovské monumenty, stroje, červi až hypnoticky úchvatné a hudba nádherně trhá uši a vyvolává zimomriavky. Perfektní jsou také Harkonenni, ten jejich svět a tradice jsou sympaticky temné a zvrácené a nástup Austina Butlera je povedený ( ovšem objeví se až v půlce filmu a nedostal tolik prostoru), Chalametův přerod v leadra je uvěřitelný a (  každý proslov, kde zařve je super) funguje i chemie se Zendayou, kde především v závěru to na mne mělo i silné emoce a závěrečná epická bitva sice mohla být delší, ale byla satisfakční. ( se snad najal i nový choreograf, protože souboje jsou o poznání lepší- byť  za Erko bych se tu nezlobil). Jsem rád, že jsem nakonec Duně propadnul, sice až napodruhé, ale i to se počítá. Užíval jsem si každou minutu v kině a to bylo naposled u Poor Things, což je žánrově jinde. Na třetí díl, kde přibyde má oblíbenkyně Anya Taylor Joy se teda těším převelice. ( Cásting nejtalentovanějších mladých herců pohromadě!!). 10/10. (04.03.2024)

Dune: Part Two byl můj nejočekávanější film minulého roku, ale ani s jeho odkladem na rok 2024 se moje očekávání nesnížilo. A i přesto, že jsem nedokázal sehnat lístky do IMAXU (jediný a nejlepší způsob jak sledovat snímek) na  předpremiéru Villeneuva díla, tak jsem nebyl o nic míň nadšený z výsledného snímku. Všechny pozitiva předchozího filmu zůstaly zachovány - od hereckých výkonů, CGI, kostýmů, kamerových záběrů až po Zimmerův epický soundtrack. Scéna jízdy na písečném červovi nebo Paulův proslov před Fremeny budou patřit k  momentům, které si budu pamatovat ještě několik let. Pokud bych tu měl zmínit  nějaká negativa, tak musím říct, že film třeba oproti Impérium vrací úder nefunguje jako samostatný snímek, ale pouze jako druhá část z případné trilogie. Taky bych řekl, že mi Harkonnenové přišli více neschopní oproti první části, kdy v mých očích už nepůsobili jako ten strašidelný národ barbarů, který vyhladil celý klan svými intrikami a machinacemi. Řekl bych ale, že se oproti první části zlepšilo tempo snímku a jeho zakončení nepůsobí tak natahovaně jako Dune: Part One nebo Návrat krále. Nové postavy byly fajn, ale překvapilo mě jak malou (a skoro až nevýraznou) roli měl Christopher Walken jako Imperátor nebo Austin Butler jako psychopatický Feyd-Rautha. Ten si ale  naštěstí kradl každou scénu pro sebe a představoval  Paulův temný protiklad podobně jako třeba Neo a Agent Smith. Jen škoda, že Wonka a Elvis neměli víc scén mezi sebou, ale chápu, že se režisér držel Herbertovi předlohy, kterou si chci po shlédnutí obou částí konečně přečíst. Taky musím pochválit jejich komorní souboj, který se obešel bez jakéhokoliv hudebního doprovodu, což mi připomnělo první souboj Batmana a Banea z The Dark Knight Rises, kde byl  shodou okolností taky jako skladatel Hans Zimmer.  No a i když je teprve začátek roku, tak už teď vím, že tohle je definitivně můj snímek roku 2024, který neporazí ani Furiosa nebo Deadpool & Wolverine. A myslím, že Christopher Nolan může děkovat Bohu, že byla druhá Duna odložena na tenhle rok, protože i když byl Oppenheimer kvalitní snímek, tak by vedle druhé Duny nebyl soupeřem a odnesl by si většinu zlatých plešounů místo Ničitele světů. I když to už zaznělo i v jiných recenzích, tak závěrem teda řeknu, že  opravdu doufám, že se Duna stane stejnou kulturní událostí jako Star Wars nebo Pán Prstenů pro novou generaci diváků. Teď už jen stačí doufat, že nebudeme čekat na Spasitele Duny více než pět let (i když by delší pauza prospěla díky časovému skoku předlohy) a zatím si můžeme zkrátit čekání na závěr trilogie připravovaným seriálem Dune: Prophecy, který bude odkrývat pozadí sesterstva Bene Gesserit. (11.03.2024)

Velkolepé pokračování, jak jinak. A nemá cenu posuzovat, která část je lepší, poněvadž tvoří celek a k němu se ne brzy připojí další část. Oproti předchozí se však tenhle film výrazněji posunul do military SF, což nemusí sednout každému. Vizuál není jen líbivý, ale opět precizně vypilovaný, a tak v protikladu k poušti, co je neuvěřitelně fotogenická, převládají často geometrické obrazce či jejich části, kdy příkladem je třeba záběr na postavy zabírané skrze trojúhelníkový průzor. Důležitá je opět hra světel a stínů včetně siluet. Postavy vstupují do konfliktů a tam, kde bylo srdce, začíná převládat rozum, páč vůdci řídící se srdcem jsou slaboši. A divákovi, co nezná knižní pokračování, Paul prozradí, jak to s jeho budoucností bude. Zimmerova epická hudba je opět skvostná. Snad možná jen imperátor vypadal až příliš unavený a srozuměný s osudem, i když na druhou stranu nést na bedrech tíhu celé říše asi jednoho vyčerpá. Těšení na červy se vyplatilo...tož nyní už jen vyčkat na třetí část. (30.06.2024)

Spása světových kin po odkladu konečně nadešla a není ideálnější věci, kterou vidět v Imaxu, než právě tento kousek. Denis Villeneuve může konečně opustit expozici tohoto opusu a plně se věnovat tomu zajímavému, co lidi nyní již přes dva roky horlivě vyhlíží. Timothée Chalamet opětovně prokázal, že umí zahrát více poloh a proměnu v bezskrupulózního vůdce mu bezmezně věříte, ačkoliv z hlediska děje a zřejmě i původního příběhu, mi přišla mírně uspěchaná, ovšem to už zkrátka u filmového vyprávění, kde se navíc scénárista musí zaměřit na poměrně velké množství postav, tak občas je a mají s tím problém i seriály. Jednoznačně teď musím stvrdit, že se audiovizuálně jedná o naprosto dechberoucí dílo, které prostě musíte vidět v kině a ku prospěchu věci je, že vám naopak neudělá díru do hlavy svou typickou hollywoodskou tupostí. Ba naopak, ocenil jsem, že se tvůrci mírně oddělují od předlohy a předkládají modernizovaný příběh, upevněný v mantinelech světa Franka Herberta. Co z hlediska filmu mě mírně zamrzelo, tak že i přes mohutnou stopáž se nemohlo nasnímat z více úhlů a po delší čas sledovat závěrečnou a totálně epickou bitvu, která by si dle mého zasloužila ukousnout nějaký čas navíc oproti třeba prostředku, který se pro mě mírně táhnul. Taktéž mi jako nejslabší článek řetězu přijde Zendaya, u níž se mé sympatie už nepřelijou v její prospěch; ovšem to jsou jen drobné připomínky na jinak velmi lahodném dortu a už teď se těším, až Dunu 2 uvidím znovu. A snad ta miliarda už padne! (03.03.2024)