Denník komornej

Ve filmech Luise Buňuela nic není takové jak by se mohlo na první pohled zdát. Deník komorné není pouhým příběhem služky na venkovském sídle. Do filmu je zakódována atmosféra a nálada ve společnosti, která většinou předchází neblahým společenským proměnám. V mnohém by se také dala vztáhnout na situaci dnešní světové hospodářské krize. Ve filmu je jedinou kladnou postavu dítě, které je však brutálně zavražděno. Ostatní postavy jsou jen přehlídkou špatných charakterových vlastností, kdy si divák říká, že to až hraničí s pohrdáním lidmi. Chudina, alespoň ta část, která není úplně odevzdaná a tupá, je nasáklá nenávistnými a násilnickými tendecemi a téměř se blíží k pojmu lůza a naopak šlechta je v Buňuelově podání velice lakotná, slabá na pokrají morálního a kulturního úpadku. Z tohoto rozkolu nemůže vzejít nic jiného než konflikt. Spousta událostí je zde pouze naznačena, některé jsou podány prostřenictvím nejdnoznačných jinotajů. což činí z filmu příjemnou podívanou pro skutečné filmové fajnšmekry. Na druhou stranu, ty nejlepší filmy, které Buňuel natočil, vznikly, když se režisér úplně osvobodil od narativních konvencí a začal intenzivně koketovat se surealismem. (20.10.2011)

Sebevědomá mladá žena přijíždí do sídla zaplněného fetišizovanými objekty, aby se dobrovolně stala dalším z nich. Využívá zejména svých nohou, aby narušila zaběhnutý pořádek a vyvedla z míry hned několik mužů, jejichž přesvědčení o vlastní dominanci pomalu slábne. S cynickým pragmatismem přetváří prostor náležící mužům a jejich sexuálním fantaziím, do nichž se díky svému nevinnému vzhledu a (sémanticky bohatému) kostýmu služebné snadno infiltrovala. Přeuspořádání mocenských vztahů je snímáno elegantně černobílou kamerou v poněkud divadelních frontálních celcích. Režisér si tím od postav drží potřebný odstup. Nevžívá se do jejich kůže, s nezaujatostí entomologa je pozoruje. S větším zaujetím jsou „pro nás“ provokativně zabírány v podstatě jenom nohy Celestýny (údajně právě kvůli nim byla Jeanne Moreau obsazena). Nebýt jich, scén lovu a pár záběrů fauny, mohli byste zapochybovat, zda jde vážně o Buñuelův film. Jeho tradiční témata, rozdělení moci mezi muži a ženami, (ne)ovládaná sexualita, šovinismus, strhávání společenských masek, se zde ovšem řeší, jenom jsou skryta hlouběji pod nezvykle decentním povrchem. Podobně jako se pod civilizovanou krustou dlouho skrývalo nelidské peklo druhé světové války. 75% Zajímavé komentáře: sportovec, mortak, troxor (29.08.2014)

Nejen fetišisti a fašisti si zde přídou na své...opět bezútěšný pesimismus okořeněný cynickým černým humorem... zlo opět triumfovalo, dobro bylo zničeno, tak to bohužel ve světě chodí!!! Tento film mě ale u srdce tolik nezahřeje jako Tristana, z poselství tohoto filmu opravdu nefalšovaně mrazí i tak srdnatého pesimistu jako mě, bravo! (24.06.2008)

Naprosto vyborny film, aj ked nedam 5 hviezd - ako spomina xxmartinxx Bunuelove filmy su obcas nesustredene a podivinsky vypravane. kazdopadne Bunuel bol pan reziser, maestro sa vyborne zhostil temy - mlada slecna prichadza do Bretagne vo Francii a odhaluje urcite skutocnosti. Kulisy krasne, dialogy su na urovni, to sidlo ma hne uchvatilo, takze som nespustil oci z filmu . Jeanne Moreau bola skvela, usiel aj Michel Piccoli /Salto nel Vuoto, velka Zranice/. Zvysok hercov som uz potom nepoznal, kazdopadne film vrele doporucujem - najma tym, co namiesto vatovo planych kecov z filmovej teorie maju radsje filmovu prax : 86 % (05.11.2019)

Nápadný "půvab" venkovské buržoazie pranýřovaný jen tak mimoděk přítomným "tichem." Libůstky a slabůstky vesnické honorace honosící se ve svých komůrkách starožitnými malbami polámaných charakterů lakomců morálky, ospalců nahoty prostopášných figurek. Cukrování na úrovni prohnilých pořádků smetánky i služebnictva, neovladatelného chtíče komplexu nehumánních pudů, muzea arogantní zkostnatělé filantropie. Jeanne Moreau bylo vloženo do zástěrky "kapesné" ohniska sexuální touhy, reakcí nesentimentálnosti, neuhýbavosti, oko nezastřenosti. Venkov je tak smutný. Dokáže být odtažitý i zlověstný. (06.10.2014)