Las endemoniadas
In the Folds of the Flesh
In the Folds of the Flesh
Réžia:
Sergio BergonzelliScenár:
Sergio BergonzelliKamera:
Mario PachecoHudba:
Jesús Villa RojoHrajú:
Eleonora Rossi Drago, Pier Angeli, María Rosa Sclauzero, Fernando Sancho, Luciano Catenacci, Víctor Alcázar, Alfredo Mayo, Emilio Gutiérrez CabaRecenzie (8)
Cormanovské titulky v úvodu napoví, že důležitou roli bude hrát fantazie. Tedy na úplném začátku je useknutá hlava... Starobylý dům tyčící se nad mořským pobřežím obývá hospodyně, její synovec a dcera majitele, který zemřel na moři. Do jejich života zasáhne uprchlý zločinec - Pascal - Sancho, zde tlustý jak svině, který utekl nepochopitelně dvakrát, a začne všechny vydírat. Zajímavým motivem jsou supi, a pak sup, oddělující jednotlivé pasáže svým křikem. Mysteriózní drama má sice přesah do kriminálního žánru, ale že by až tak splňoval znaky gialla, se mi nezdá. Ale je fakt, že italské kriminálky 60. a 70. let tak byly často označovány obecně ani ne pro svoji mysterióznost, jako spíše pro naturalistické gore. Každopádně zpočátku zašmodrchaná linie příběhu se postupně rozmotá. K navození neklidu pomáhá i kamera, co mnohdy zabírá dění a zejména exteriéry z rozličných úhlů, a rozbíjí klasickou perspektivu. Při dialozích občas herci zaujímají pózy, jako by vystupovali na divadle. To má svůj význam, protože postavy hrají i v příběhu. V momentě rozuzlení divák pochopí, že šlo o záměr. Vcelku jsem spokojen, ale k filmu už se nevrátím - 3,5* ()
... A pak nastal hluboký šok, který zanechal v mysli silný otisk a trvale ji poškodil... Tenhle úvod od Freuda o ledasčem napoví. Docela mě překvapuje, že spousta uživatelů film řadí ke giallu. Přitom za mě tento snímek má s giallem společného jen velmi málo. Hlavní typické znaky gialla určitě postrádá. To nemění nic na tom, že mě osobně film sednul a bavil mě. Líbila se mi lokace starého zámku kde se vše odehrávalo, zvolení herci i samotná zápletka. Konečného rozzuzlení co, kdy, kde, proč a jak se dočkáme(klasicky) až na konci. Samozřejmě, že ti prozíravější si možná ledacos domyslí už před koncem. Ale jo, tohle se mi trefilo do momentální nálady. 4hvězdy ()
Největší slabinou tohoto kousku je podle mého nepřesvědčivý děj korunovaný teatrálními výkony nepříliš dobře vybraných herců. Režisérsky občas zajímavé a jindy zase přestylizované. Samozřejmě že se nejedná o žádnou sračku ale v rámci gialla shledávám Nelle pieghe della carne jako slabou záležitost. ()
Pozoruhodný snímok, avšak s nedostatkom šťavy a šoku. ()
Netypické giallo, plné psycho atmosféry. Dej sa sústredí predovšetkým na psychiku hlavných postáv, z ktorej skoro každá je viac či menej vyšinutá a na postupné odkrívanie dôvodov, prečo to tak je a, predovšetkým v závere, ako to vlastne je. Kľúčom sú flashbacky z minulosti, prepletené celým filmom a spomínaný záver je naozaj prekvapivý. Všetko sa to odohráva na nádhernom starobylom zámku pri mori a násilie je na svoju dobu dosť odvážne, technické spracovanie to istí istou rukou a nájdu sa aj na svoju dobu typické umelecké, či zvláštne zábery. Netypický, ale rozhodne dobrý film. ()
SPOILERY! Citace Sigmunda Freuda v úvodních titulcích napoví, že půjde o další giallo, které se bude zabývat lidským podvědomím a chováním z něho vyplývajícího. A úvodní scéna zase napoví, že by se mohlo jednat o film pro fanoušky žánru přitažlivý, jsme totiž svědky vraždy vyvedené v decentním gore. Film lze rozdělit na tři stejně dlouhé části, v první se seznamujeme s postavami, především pak s rodinkou, která žije na samotě u pobřeží: s matkou, jejím synem a jeho přítelkyní. Příběh nemá smysl dál nějak popisovat, neboť se toho děje poměrně dost a nakonec ani poster (viz. imdb), na kterém je žena v uniformě SS, nelže... Co se mi snad jediné opravdu líbilo, je vizuální stránka filmu, jinak jsem ale naprosto zklamán. Herecké výkony jsou nepřesvědčivé, chování postav nepochopitelné (především v druhé třetině filmu). Nejvíc jsem ale byl otráven, když se příběh (třetí třetina filmu) přiblížil slavné cimrmanovské scéně “já nejsem tvůj otec, jsem tvůj syn”. Poté jsem již film definitivně zařadil mezi to nejhorší, co jsem zatím z tohoto žánru viděl. ()
Prumer za pestrobarevnost a za Pier. Zbytek dle meho podprumer. ()
Tmavovlasá Eleonora Rossi Drago to byla ta pravá dáma - "femme fatale" italské kinematografie, ona vypadala jako dokonalý "anděl smrt", její vizáž a oblečení v tomto jednom z jejích posledních filmů, mi strašně moc připomínaly švédskou herečku Christinu Lindberg, její filmová dcera Pier Angeli (která tu nosí blond paruku což ji přidává tak 10 let navrch), vypadala spíše jako její vlastní dcera! "Nelle pieghe della carne" je ultra-obscénní, divoká a perverzní giallo variace s psychedelickou atmosférou a s freudovským nádechem (úvodní citace). Kamera, vizuál, stylizace a slušné herectví, to všechno tady je dobré (možná že bych jen vybral vhodnější a lépe vybrané, známější herce, jak napsal erl), kazí to jen příliš spletitý - nepředvídatelný a matoucí děj s celou řadou šílených - nevysvětlitelných dějových zvratů (kdy každý nový je ještě více absurdnější než ten předchozí) a stále měnících se charakterů, intrik a kaleidoskopických flashbacků (v č/b retrospektivě tu vidíme např. nacistické plynové komory!). Spolu s tímhle vším, je tady divákovi v jednom krátkém časovém intervalu navíc naservírováno spousta dalších lahůdek a všelijakých ošklivostí a špinavostí (hrůzná rodinná historie, incestní vztah, silné náznaky pedofilie, znásilnění, neživý objekt fetiše, náckové, masožraví supi, dekapitace, kyanidová koupel-skvělá vychytávka!, sudy s kyselinou na rozpouštění mrtvol ve sklepě, etc), no řeknu vám že člověk na to všechno civěl jako péro z gauče, hlavu sem si mohl roztrhnout a stejně mi to celé nedávalo smysl. Film se vymyká veškerému vysvětlení, hádat jsem musel až do samého konce, nakonec ale do sebe všechny ty kousky skládačky zapadají dokonale. Apropo, viděli jste už někdy klasika spaghetti westernu Fernanda Sancha svlečeného do naha a koupajícího se ve vaně? Tak to si nenechte rozhodně ujít, to je teprve ten pravý zážitek. Sancho (uprchlý cikánský vězeň Pascal), který vydírá dysfunkční rodinu, tady v tomto bodu začíná ta pravá zábava, celý tento podivný film značně odlehčil a obohatil o nějaké ty sobě vlastní komické prvky. Jinak "Nelle pieghe della carne" je jedno z nejvíce přehnaných (nejbizarnějších), ale také nádherně zábavné atypické giallo v historii celého EuroCultu a Eurotrashe (tady v této kategorii jde o mistrovský kus!)! Podle standardů dnešních měřítek a vkusu, jde o neškodnou věc nad kterou se člověk musí jen pousmát, ale tehdy tomu tak určitě nebylo, na rok '70 to bylo stále docela odvážné ve všech směrech a detailech. Režisér Bergonzelli který tady musel bejt na LSD, asi dostal pěkně za vyučenou, že se k samotnému žánru vrátil až o 18 let později filmem, "Delirio di Sangue". Krásná herečka Pier Angeli spáchala sebevraždu rok po tomto filmu, údajně se předávkovala drogami. Na filmu se jinak podíleli i další známá italská jména, režiséři a scénáristé Mario Caiano (myšlenka) a Fabio De Agostini (scénář), kteří se později zapojují do italského trash nazisploitation cyklu, kde právě nějaké malé náznaky z tohoto pokleslého taliánského subžánru, se daly spatřit už tady. Doporučeno spíše zkušenějším fanouškům žánru. () (menej) (viac)