Zapomenutí

Sociálně-kritické drama z periferie Mexico City. Podívejte se jak žijí a přežívají mladiství na okraji společnosti, pocházející z chudých rodin. Pravdivé a bez příkras až do cynického konce. Nemožnost vymanit se z bludného kruhu násilí, zenužívání a nedůvěry. Problematika dětí vyrůstajících převážně na ulici není zpracována povrchně a bez servítků obviňuje i dospělé/rodiče (07.11.2005)

Opět nemůžu než nesmeknout před tím jak nadčasový film Buňuel v roce 1950 natočil. Slovo aktuální v textu distributora na obale, bych třikrát podtrhnul. Zapomenutí jsou stejně šokující výpovědí jakou bylo City of Gods, či Lilja forever. Film není pouze bez příkras, je vysloveně krutý, stejně jako svět chudoby a kultura bídy. Ze scény, kdy mladíci okradou beznohého, se dělá divákovi opravdu nevolno. Téma filmu je ndačasové, jen kulisy, města, státy, světadíly se mohou měnit. Tehdy se muselo zřejmě ednat o dost provokativní film, vzhledem k tomu, že šokuje i dnes. Do 85 minut se vešlo tolik beznaděje, že víc už by to ani nešlo. Skvělé jsou herecké výkony všech mladíků, což rozhodně nebývá pravidlem. Skvělá je snová pasáž, která nechává vzpomenout, na jiná genální surrealistická díla tohoto režiséra. (06.01.2009)

Sociální drama jako vystřižené z dílny italských neorealistů. Levicově orientovaný Buňuel tam nezapřel své silné sociální cítění a natočil sugestivní příběh chudých výrostků ze slumů na pokraji Mexico City. Na svou dobu velmi působivá výpověď o chudobě a neschopnosti se vymanit ze své sociální skupiny. Celkový dojem: 80 %. (15.03.2009)

Po více než rozporuplné zkušenosti s obsahově neuchopitelným Andaluským psem mi tímhle ostře kritickým dílem Bunuel jasně ukázal, že má řemeslo v malíku a že když chce, umí hovořit globálním a dokonce i generačně rozsáhlým jazykem. Myšlenkově důležitý snímek, který zásluhou své nekompromisní realistické nátury, kde postavy skáčou maximálně z bláta do louže a jejich rodiče jim ještě rádi chrstnou vodu pod nohy, atakuje hranici vrcholného filmového naturalismu a vytváří podnětnou sociální vizi, jejíž aktuálnost neuvadá ani po více jak půl století. Absentuje zde sice jediný šokující moment, který by mě vyloženě překvapil a třísknul po palici, a některé režisérovy nucené umělecké vložky mi do příběhu moc nepasovaly (jakkoli je například snová sekvence obrazově působivá), ale to už filmu na síle a věrohodnosti jeho sdělení nijak moc neubírá... 85% (24.11.2015)

Rozhodně nejdrsnější film z 50. let, co jsem viděl. Ukazuje nám nepřikrášlený život v ghettu, kde malé děti hladoví a okrádají slepce a mrzáky, aby vůbec přežili. Nutno dodat, že i postava slepce není žádný svatoušek a jednoho naivního chlapce si tam div nezotročí. Důraz je kladen na více postav. Mě každopádně k srdci nejvíce přirostl Pedro, který se chtěl vymanit z těch sraček, ale to holt není tak jednoduché. Vždy když se situace ve filmu k lepšímu obrací, přijde hlavní hajzl Jaibo a všechno zkazí. Všudypřítomné násilí a hodně krutý konec dokazují, že i takto staré filmy mohou být stále aktuální a nejsou jen o uhlazených elegánech s cigárkem v hubě. (10.09.2014)