Zapomenutí

Luis Buñuel bol ozaj režisérskym majstrom a dokazoval to každým svojim filmom. V tomto nastavil nemilosrdné zrkadlo svetu rodičov, ktorí sa nemožu alebo nevedia postarať o svoje deti. Z tých vyrastajú krutí delikventi, ktorí sa neštítia ničoho. Snímok sa stal nadčasovým, o čom svedčí súčasná narastajúca chudoba a nárast kriminality mladistvých... (07.10.2013)

Luis Buñuel prezentuje nepěkný obrázek Mexika. Jeho síla je v tom, jak všechno pojímá chladně, jak i hudba zůstává téměř netečná, jen sem tam trochu graduje. To, co film "Zapomenutí" zobrazuje, je krutý život, bez příkras, ale také bez naděje. A proč ne? Proč by někdo v něčem podobném nemohl žít? Propojení se sny tomu dodává kupodivu ještě větší realističnost. (22.10.2014)

Sociální drama jako vystřižené z dílny italských neorealistů. Levicově orientovaný Buňuel tam nezapřel své silné sociální cítění a natočil sugestivní příběh chudých výrostků ze slumů na pokraji Mexico City. Na svou dobu velmi působivá výpověď o chudobě a neschopnosti se vymanit ze své sociální skupiny. Celkový dojem: 80 %. (15.03.2009)

Buňuel je jeden z mála režisérov, ktorý skrátka majú ten dar, spraviť pamätný film aj keď je vlastne o čomkoľvek. Sám Buňuel ktorý striedal žánre ako nohavice si ale zachoval svoj štýl a v každom filme nám ukáže kúsok zo svojej zvrátenej mysle. Potvrdí sa to aj tu. Nenechajte sa zmiasť úvodom, ktorý nám nahovára že film je natočený podľa skutočnej události. Scény nie sú podávané akoby retrospektívne a preto prežívame s hrdinom Pedrom všetky starosti ktoré ho stretávajú s takou priamočiarosťou a otvorenosťou až to dakedy človeka núti privrieť nad tým všetkým oči. Aj na poli dokázal Buňuel vytvoriť pamätné postavy. Či už hlavné alebo vedľajšie. Každá jedna predstavuje alebo doplňuje spoločnosť v Mexico City - spoločenskú situáciu, vzťahy, a v prípade začiatku aj prosté radosti. Podmanivá je hlavne hudba ktorá dotvára atmosféru, strašidelnú , stiesnenú a tým nám dáva najavo pocity hlavných hrdinov. Buňuel dokonale natočil snovú pasáž, ktorá patrí k najdepresívnejším aj najstrašidelnejším scénam vôbec. A nebojí sa ísť vo svojom rozprávaní cez mŕtvoly- sliepky, pedro atď. A aj keď je zlo nakoniec potrestané nič sa tým nezmení. Ľudia zostanú stále sviňe. Taký silný sociálny charakter a taká úpenlivá prosba o pomoc aká bola natočená v 50 rokoch už nedostala schopného konkurenta a ako sa tak pozeráte na situáciu vo svete jej volanie bolo prepočuté. Každopádne sa jedná o filmový skvosť, ktorý rozhodne stojí za to vidieť. budete mať na ten svet trocha iný pohľad (28.11.2008)

Jeden si u téhle ozvěny neorealismu vzpomene na tematicky velmi podobné Pasoliniho Darmošlapy (skoro se nabízí myšlenka, že se tímhle Pasolini pro svou knihu inspiroval) ale je nutno říct, že Buňuel je tady krutější, jízlivější, nekompromisnější (jakkoliv nezapomíná i na snovost, surrealitu a poesii ) a hlavně komplexnější. Je to nápadité a místy snad až průkopnické (scéna ve které matka Pedra podlehne Jaibově sígrovství předběhla o dobrých 60let klasické schéma milfoidního porna :D ). Je fajn, že Buňuel nenabízí nějaká jednoduchá, utopická řešení a osvěžujícím způsobem, i (a především) dnešnímu divákovi připomíná, že reálný život je více svízelný, nečernobílý a kousavý než by se nám líbilo (a jak jsme na to ze zoufale schématických moralitek moderní kinematografie zvyklí). (25.11.2023)