Hry o život: Balada o hadoch a vtáčatkách

Prequel k už legendárnej YA sérii, či už filmovej, alebo tej originálnej knižnej. A má to múch väčší roj, ako je tu vtákov a hadov. Trpí to syndrómom cashback, trpí to očakávaniami v podobe iného, ( možno ) lepšieho pohľadu na už v posledných rokoch svojej slávy, zavedenej série. A čo ma serie najviac? Minutáž. ODVIATE VETROM, VOJNA A MIER atď, tie si zaslúžia niekoľkohodinové filmové preklady. Ale toto je nastavovanie kaše a zbytočností, ktoré kľudne mohli ostať v knižnej podobe a v tej filmovej mohli prísť do popredia hlavne nosné myšlienky a akcia. (07.04.2024)

Ty tři hvězdice to prostě nepřekoná. Člověk si už nemůže dát dohromady, kdo je kdo. Obzvlášť když je to před prvníma hrama. A tak jenom sleduje příběh. A ptá se, kde tvůrci sebrali toho Blytha. Hrozně nesympatickej blb. Ve filmu se moc nebojuje, ale zase se alespoň kamera nemusí pořád otáčet ke zdi, a střihač nemá tolik práce. Je pravda, že ty dvě hodiny utekly poměrně rychle. A to je asi tak všechno. Když se zamyslím, úplná zbytečnost. Jak natočení tohodle, tak i to, že jsem na to koukal. 50%. (03.03.2024)

Každý, kdo má oči takhle daleko od sebe, je podezřelý a není radno mu věřit! No, rozhodně se mi více líbila druhá polovina filmu, aréna mě moc nebrala, nesedla mi, všechno v ní působilo nevěrohodně a moc urychleně. Posléze děj nabral na zajímavosti a horkotěžko to vydrápnul na čtvrtou hvězdu, neboť to pěvecké halekání mi rvalo uši. Takže závěr neurazí, nenadchne, nebo jen malinko. (05.01.2024)

Narovinu řeknu, že nové Hunger Games nemají ten vibe starých dílů a asi si ji už znova nepustím, páč HG si divák opakovaně pouští spíše kvůli rozmanité arény a Catniss, ke které si za ty roky vyšlapal emoční cestičku. Tady je hlavní splátkyně ne moc zajímavá a mladý Snow je sice fajn, ale není to vyloženě postava, ke které bych se vracel. Pro mě jsou právě první 2/3 filmu s arénou ta “slabší” část, která rozhodně nenudila, bavila fajn nápady, akcí i celým nápaditým průběhem (posílání vody a dárků, hadi…), ale prostě to není tak silná událost, ke které bych se rád opakovaně s popcornem vrátil. Ta silnější část filmu pro mě paradoxně přichází v poslední třetině, kde filmaři naprosto PRECIZNĚ vykreslili charakter Snowa a mistrně ukázali, jak pracovat s postavou, která v hloubi duše chce zpátky do Kapitolu a bez výraznějšího přesvědčování, spíše jen v náznacích, publiku ukazuje své touhy, ale zároveň taky to, že se v něm jeho emoce bijí s opačnými pocity, a tedy láskou ke splátkyni a s touhou pomoci rebelům. Pravým finálním pleasure je pak pro mě právě čekání na to, na kterou stranu se nakonec hlavní postava přidá a za jakých podmínek se k tomu dopracuje. Druhá část mě pohltila úplně naplno a musím říct, že takhle dobře podaný rozpolcený charakter hlavní postavy jsem už nějakou dobu neviděl a hltal jsem jej s každou scénou. Ve výsledku jsou pro mě nové HG spíše samostatně stojícím filmem, který je zkrátka jiný než předchozí díly a stojí na úplně jiné pozici, ale u kterého jsem přímo nadšený s tvůrčí prací ohledně hlavní postavy Snowa, kterou bohužel táhnou dolů nezajímaví splátci a všudypřítomné, otravné muzikálové zpěvy - až jsem si říkal, jestli jsem opravdu ve smrtící aréně, nebo spíše na koncertě Taylor Swit… (18.11.2023)

Balada o ptácích a hadech příliš nesází na akci, ale především postavy, dialogy a ukázku toho, jak okolní vlivy zvládají vyvolávat vnitřní zlo. Režisér Francis Lawrence se vrátil do světa Hunger Games a natočil solidní prequel, který v rámci výpravy pracuje s faktem, že se skáče 64 let před start původní série, zároveň má štěstí na casting (především na ústřední dvojici) a zvládá fungovat jako uspokojující adaptace, která má rozhodně své mouchy a například po audiovizu Návrat do Panemu přesto zvládne uspokojit a naznačí, že jde pořád o dostatečně zajímavý svět, který by šlo nadále prozkoumat.... (14.11.2023)