Dvojitá pohroma

Kriminálka, která se na to snaží jít trochu jinak, než cestou zavedených schémat, takže hlavním hrdinou není neprůstřelný a neomylný superpolda, ale spíš smolař, který v rozhodující chvíli selže a to ho poznamená i při další práci. Navíc jeho hlavní konkurent v řadách policie nakonec projeví větší intuici v situaci, kdy je hrdina příliš citově angažovaný. Bouchači přináší řadu zajímavých postav, které tak trochu balancují na hranici komedie, kterou ale nikdy nepřekročí. Výsledkem je slušný, lehce nadprůměrný thriller, který stojí za vidění. Celkový dojem: 65 %. (09.03.2011)

Tom DiCillo prostě umí – kriminální zápletka, komediální zápletka, romantická zápletka…….parťáci řešící navzájem svůj zadek, začínající scénáristi v šílených sakách ze sedmdesátých let, polda, kterého při přepadení zastoupí šestiletý chlapec……..zločinci, ochránci zákona, sexy chiropraktičky………originalita, ironie, cynismus, humor i drama a to vše zabalené do dárkového nezávislého balení. Nejlepší role (společně s 21. okrskem) pro Denise Learyho, až nebezpečně přitažlivá Elizabeth Hurley a samozřejmě nesmí chybět Steve Buscemi – Double whammy rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co zplodila americké nezávislá scéna. (11.03.2011)

Parodie na americké detektivky a krimikomedie vystavěná na základech amerického nezávislého filmu, jeho typickém originálním humoru i estetice. Není to nejlepší DiCillův film, ale spolehlivě pobaví. V podstatě je to taková filmová konzerva kinematografie 90. let minulého století, byť natočená až na přelomu milenia... (01.12.2023)

Takéto odviazanie som potreboval. A i keď príbeh filmu nemá veľké ambície a je vlastne z tých priemernejších, pohľad a štýl tohto režiséra ho resuscituuje a v jeho rukách ožíva do skvelej kondície. V prvom rade ide o nevídanú rozmanitosť charakterov postáv, ktorých prepojenie stálo za to. A aby neostal len pri čistej šialenej uletenosti, frkne k tomu trošku správnej dávky drámy. Tento štýl sa mi začína pozdávať a myslím, že si DiCillovu tvorbu veľmi rád doplním. 80%. (20.02.2008)

Tak predsa aj Tom DiCillo si môže vybrať (relatívne) slabšiu chvíľku- teda v porovnaní s peckami typu Delirious alebo Living in Oblivion. To čo sa nezaprie je autorov zmysel pre kreatívne postavičky a typický ironický nadhľad. Všetko funguje, až kým sa nedostáva na povrch dramatická línia a snaha o akú takú psychológiu postáv a vzťahov. Tu Dicillo stráca na drive a tak trochu zabrzdí výborne rozohranú partiu. O prúser sa nejedná ani náhodou, no vzhľadom na DiCillov potenciál a vďačný námet ,musím prejaviť jemné (skoro nepatrné) sklamanie:) (21.11.2010)