Šedá zóna

Čekal jsem, že mi to zaleze pod kůži a vyvolá to ve mě silnější emoce, protože to si podobné téma žádá, ale nestalo se tomu tak. Byly tu sice dvě scény, u kterých zamrazilo a to byl vůz naložený popelem spálených, v němž si netečně hověli členové komanda a pak zejména "koncert" vězňů, při němž postupovala fronta do plynových komor, ale to bylo trošku málo. Děj je takový nijáký a nedotažená mi přijde hlavně druhá linie příběhu z ženského tábora, které je věnován až příliš malý prostor. Naopak je tu spousta místa pro často zbytečné dialogy, které škodí. Hercky to taky žádná sláva nebyla. Až na Arquetta to byli herci nevýrazní a zejména od Keitela jsem čekal víc. Steve Buscemi nedostal prakticky žádný prostor a na tom poskytnutém svojí roli nemohl nijak rozvinout. Další z filmů, který promrhal svůj potenciál. Slabších 50%. (23.04.2009)

Někdy se podaří natočit opravdu silný film, takže když si ho po dvaceti letech zopakujete, zjistíte, že na vás zapůsobil stejným nebo silnějším dojmem než před lety. Šedá zóna je pro mě právě takovým snímkem. Jde vlastně o pohled do zákulisí hrůzné továrny na smrt, který mě nenechává klidným. Točí se záležitosti, u nichž člověk zrelaxuje, vypne a užije si nenáročný , zábavný děj a já je mám rád. Pak jsou tu filmy, které diváka donutí přemýšlet i o věcech, nad nimiž by ve vlastním zájmu radši nepřemýšlel, a ty mám ještě radši. Nejzásadnější otázkou by byla asi tato: "Jak bych se zachoval já?" Před devíti lety bych si musel odpovědět, že bez přímé zkušenosti nevím. Dnes už to vím přesně, vím proč a ze stejného důvodu už znám i odpověď na svou další tehdejší otázku. Nikdy jsem nechápal, jak mohlo tak malé množství vojáků (a psů) navést na smrt takové množství lidí, aniž by se někdo postavil na odpor. Dnes je mi odpověď jasná. Ty lidi zabila naděje. Někteří nevěřili, že jdou na smrt, jiní to tušili, další to i věděli, ale pokud zbývala alespoň nepatrná jiskřička naděje, pak bylo těžké být tím prvním, kdo vykročí proti ozbrojencům. Teprve když věznitelé sebrali lidem veškerou naději, zjistili, že nad nimi ztratili moc. Kdo nemůže doufat, už nic neriskuje, protože nemá, co by ztratil. Tento snímek to ukázal v pravém světle a já jsem rád, že byl natočen. A i když vím, že nebyl pětihvězdičkový, já mu ten pátý kousek přidám. / Poučení: Po roce 1989 se v naší republice začali rodit ve velkém počtu potenciální odbojáři a hrdinové-teoretici. Poznáš je podle vět typu: "Já bych v takové situaci nikdy...", "Nechápu, jak to mohl/mohla/mohli udělat, já bych..., "Za žádnou cenu bych nepromluvil, i kdyby mě mučili." (26.08.2022)

Filmový počin zaujímavý a určite právom patrí do zlatého fondu vojnovej kinematografie o koncentračných táboroch, i keď nedosahuje kvalít tých najlepších kusov. 4* však dávam za poslednú polhodinu, pretože nad zvyšok v podstate priamočiareho, jednoduchého i keď pôsobivého remesla ju povyšuje myšlienka - fascinujúca obrátená optika, keď vo vyvražďovacej mašinérii, kde denne zomierajú tisíce ľudí, je odrazu jedna duša navyše... Táto kauza bezmenného maďarského dievčaťa dáva filmu punc originality na pozadí takmer dokumentaristickej snahy o zachytenie atmosféry "privilegovanej štvrte" v Birkenau. Pokiaľ ide o tú vernosť, nemôžem si pomôcť, ale vždy mám pocit, že Američania nikdy nedokážu zachytiť realitu holokaustu tak ako európski filmári (výnimka je Schindlerov zoznam), čo extra platí pre televízne produkcie. Uprising ma pobúril hlúpymi detailami, ktoré ničili celý dojem a také Diablove čísla boli už úplne primitívne. --- Len na okraj: film som pozerala s dabingom a na záver som si všimla čudný preklad písaného epilógu - "v Auschwitzi sa vystriedalo trinásť sonderkománd, dvanásť sa vzbúrilo" - čo je nielen nelogické, ale aj dosť divné, keď ste práve dopozerali film venovaný tomu *dvanástemu* sonderkomandu, v ktorom sa jasne hovorilo, ako sa sonderkomandá striedali a k tomu vidíte v texte napísané *twelfth*. Veď to nemá logiku. Vtedy mi napadlo, či aj inde neboli pokazené preklady, mala som nejasný pocit, že niektoré vety v dialógoch mi celkom nedávali zmysel. (19.04.2011)

Vzhledem k tomu, jaká zvěrstva se v Auschwitzu odehrávala, jsem očekával, že filmové zpracování bude převážně syrové, nekompromisní a bez jakýchkoliv servítek, leč nikoliv. Dosti amatérská forma pohřbívá potenciální obsah a ony drastické záběry mající vyvolávat pocit nenávisti a zhnusení jsou zcela bez účinku, což je pro film tohoto tématu velký nedostatek. Příběh Sonderkommanda je rovněž mdlý a z velké části nudící. Buscemi s Keitelem nevýrazní. Zkrátka podprůměrný snímek, který nemá moc, co nabídnout. 40% (24.05.2014)

Zrovna nedávno jsem četla výpověď člena sonderkomanmanda a jeho svědectví mi připadalo daleko mrazivější a více strhující, než tento film. The Grey Zone v podstatě nemá začátek ani a konec a skutečný příběh, celé to působí spíše jako rekonstrukce, dokument. Nacpaní lidé v dobytčáku. Střih. Nezáživný rozhovor nácka a židovského lékaře. Střih. Členi sonderkommanda v maskách, kteří sypou cyklon B do komor. Střih. A zase další nezáživný, až směšně působící rozhovor. Představovala jsem si tento film spíše jako ukázku toho, jak vypadal běžný den lidí v sonderkommandu, ale tohle bylo skutečně jen o unylých rozhovorech kam kde co, komu to řekneme a jak to uděláme a mezi to vsunuté nějaké ty drastické záběry, aby se neřeklo. Možná, že je to místy "syrové" a brutální, ale kromě kouře stoupajícího z pecí a zoufalého křiku z komor na mě nezapůsobilo téměř nic. A film o holocaustu by prostě neměl působit bez emocí, lhostejně a chladně, to se na mě nezlobte. Navíc události ve filmu působí do objevení živé dívky naprosto nesouvisle. Prázdný film. Skutečně mě zklamalo, že někdo takhle zprznil potenciál tématu sonderkommanda.... (19.02.2013)