Šedá zóna

Zlovestné dunenie krematória mi v hlave bude blúdiť ešte hodnú chvíľu. Film posobí rovnako desivo a depresívne v scénach, ktoré ukazujú viac, než by ste chceli, ako aj v tých, čo neukážu vôbec nič a orientujú sa prevažne na sluch. Výborní herci sú pre podobné filmy samozrejmosťou a tento nie je výnimka. Pre mna najpôsobivejší (hlavne záver) a najdrsnejší film z druhej svetovej vojny. Nebudete môcť zaspať... (12.11.2004)

V říjnu 1944 se odehrála v největším vyhlazovacím táboře, v Osvětimi - Březince, vzpoura židovských vězňů z tzv. Sonderkommanda, což byly oddíly vězňů, kteří pomáhali s likvidací těl v krematoriích a za to jim bylo dopřáno pár měsíců života navíc, aby nakonec i oni skončili v pecích. Je sice vidět, že film měl poměrně malý rozpočet, ale prostředí krematoria na mě působilo velmi věrohodně. A co jsem hlavně očekával, byly scény zvěrstev, které se tam odehrávaly. Ty tak konec konců jsou a jsou ukázany bez jakéhokoliv slitování, prostě tak, jak to bylo. Je sice pravda, že atmosféra nebyla tak hutná, přesto prostředí krematoria bylo dost cítit, ten popel a tisíce mrtvých, v některých momentech to bylo silný kafé. Konec filmu byl pro mě asi nejsilnějším zážitkem, kdy se mladá mrtvá dívka přemění v peci na popel a vypráví: "Hořím rychle. První půlka mého těla se mění na dým a stoupám z komína s dýmem ostatných. V popele zůstanou ležet naše kosti a oni ten popel zametou a odvezou do řeky. Nakonec se ve vzduchu vznášejí jen částečky našeho prachu. A ten prach je šedý a usazuje se na tvářích lidí. A lidi pracují a pálí dál." (29.05.2011)

Hodně působivě zpracované silné téma, které nahání hrůzu jen si na to zpětně vzpomenu. S každým světlejším momentem a náznakem naděje na přežití jsem se čím dál tím hlouběji ponořoval do mrazivé atmosféry, která je díky realistickým scénám místy opravdu pekelná. Stačí jen když si vzpomenu na stoupající černý kouř z krematorií nebo na nástup do "umýváren" a ten pocit je tu zase. Po závěrečném monologu jsem jen tiše zalapal po dechu. (21.09.2007)

Filmový počin zaujímavý a určite právom patrí do zlatého fondu vojnovej kinematografie o koncentračných táboroch, i keď nedosahuje kvalít tých najlepších kusov. 4* však dávam za poslednú polhodinu, pretože nad zvyšok v podstate priamočiareho, jednoduchého i keď pôsobivého remesla ju povyšuje myšlienka - fascinujúca obrátená optika, keď vo vyvražďovacej mašinérii, kde denne zomierajú tisíce ľudí, je odrazu jedna duša navyše... Táto kauza bezmenného maďarského dievčaťa dáva filmu punc originality na pozadí takmer dokumentaristickej snahy o zachytenie atmosféry "privilegovanej štvrte" v Birkenau. Pokiaľ ide o tú vernosť, nemôžem si pomôcť, ale vždy mám pocit, že Američania nikdy nedokážu zachytiť realitu holokaustu tak ako európski filmári (výnimka je Schindlerov zoznam), čo extra platí pre televízne produkcie. Uprising ma pobúril hlúpymi detailami, ktoré ničili celý dojem a také Diablove čísla boli už úplne primitívne. --- Len na okraj: film som pozerala s dabingom a na záver som si všimla čudný preklad písaného epilógu - "v Auschwitzi sa vystriedalo trinásť sonderkománd, dvanásť sa vzbúrilo" - čo je nielen nelogické, ale aj dosť divné, keď ste práve dopozerali film venovaný tomu *dvanástemu* sonderkomandu, v ktorom sa jasne hovorilo, ako sa sonderkomandá striedali a k tomu vidíte v texte napísané *twelfth*. Veď to nemá logiku. Vtedy mi napadlo, či aj inde neboli pokazené preklady, mala som nejasný pocit, že niektoré vety v dialógoch mi celkom nedávali zmysel. (19.04.2011)

Čisto čo do exploitácie, je to asi na rovnakej úrovni ako Saulov syn. Jeden z tých fakt depresívnych, s vysokým počtom mŕtvych. Charaktery sú bohužial značne v pozadí a hlavne príbeh je, na tak originálny námet, skoro až tuctový. Toho všetkého vraždenia, holých mrtvol, trhania nechtov a tak, toho je tu ale vážne hodne, tak sa to celkom kompenzuje. Za tri a pol (16.06.2016)