Šedá zóna

Na téma příliš málo depresivní a atmosféra slabounká. Rozhodně, ale nejde o špatný film, spíše naopak jsem očekával trochu něco jiného. Snímek o koncentračním táboře a několika osobách, které se rozhodnou raději obětovat své životy, aby "aspoň na pár dní, přestaly z vysokého komína létat spálené kusy kůže". Pár silnějších okamžiků nedokáže utlumit slabý příběh. (01.12.2007)

V některých komentářích je zmíněno údajné neumětelství tvůrců, nebo - prý - směšnost některých scén. Já se při sledování tohoto snímku věru nesmál. Přečetl jsem řadu memoárů lidí přeživších Osvětim, Treblinku nebo Dachau a o infernu jímž prošli se nikomu ani nezdá. Všichni se schodují, že nejhorší místo na které se mohl člověk ve vyhlazovacím táboře dostat byla práce v sonderkomandu, kdy byli vězni nuceni přímo se podílet na likvidaci svých blízkých.Zachovat si lidství za takových podmínek bylo jistě nad síly mnohých. Přímá svědectví se počítají na jedince, z lidí v těchto komandech nepřežil téměř nikdo. Jestliže se jim autoři filmu Šedá zóna poctivě snaží vzdát hold, vidím to jako počin hodný ocenění. (14.07.2007)

V říjnu 1944 se odehrála v největším vyhlazovacím táboře, v Osvětimi - Březince, vzpoura židovských vězňů z tzv. Sonderkommanda, což byly oddíly vězňů, kteří pomáhali s likvidací těl v krematoriích a za to jim bylo dopřáno pár měsíců života navíc, aby nakonec i oni skončili v pecích. Je sice vidět, že film měl poměrně malý rozpočet, ale prostředí krematoria na mě působilo velmi věrohodně. A co jsem hlavně očekával, byly scény zvěrstev, které se tam odehrávaly. Ty tak konec konců jsou a jsou ukázany bez jakéhokoliv slitování, prostě tak, jak to bylo. Je sice pravda, že atmosféra nebyla tak hutná, přesto prostředí krematoria bylo dost cítit, ten popel a tisíce mrtvých, v některých momentech to bylo silný kafé. Konec filmu byl pro mě asi nejsilnějším zážitkem, kdy se mladá mrtvá dívka přemění v peci na popel a vypráví: "Hořím rychle. První půlka mého těla se mění na dým a stoupám z komína s dýmem ostatných. V popele zůstanou ležet naše kosti a oni ten popel zametou a odvezou do řeky. Nakonec se ve vzduchu vznášejí jen částečky našeho prachu. A ten prach je šedý a usazuje se na tvářích lidí. A lidi pracují a pálí dál." (29.05.2011)

Tak o tomhle filmu jsem vůbec nic nevěděl, absolutně jsem netušil, co mám čekat. No a to co jsem viděl jsem opravdu nečekal. Je to teda uplně normálně natočený, normální herci, atd, ale to prostředí, kde se to odehrává! Fakt člověk nechce věřit vlastním očím, že tohle se jen před nějakech šedesáti lety dělo nedaleko odtud! Je to fakt hrůza, čeho jsme schopní! (18.05.2006)

Některá témata jsou natolik závažná, že by měla fungovat i při průměrném zpracování. Mít navíc k dispozici Steva Buscemiho, Harveye Keitela a řadu dalších známých a kvalitních herců a nenatočit silný biják, to už zavání velkým selháním. Přesto si nevybavím film z prostředí koncentráku, který by na mě působil tak jalově. Takový Brynych nebyl žádné režisérské eso, ale jeho Transport z ráje, ač se neopíral o silný dramatický děj a z produkčního hlediska byl skromný, dokázal působivým reportážním způsobem zachytit všední život lágru a odjezd transportu tak, že Šedou zónu zřetelně překonává. V Nelsonově snímku mám dojem nepochopení pravidel fungování světa za ostnatým drátem. Dialog velitele lágru s vězněm, který mu oponuje, je jak z jiné planety. Srovnávání motivu přežití plynové komory z mrazivě působivého Saulova syna s podobnou scénou v Šedé zóně mi vyznívá až rouhačsky. Šedá zóna neumí prodat filmové charaktery, vypravěčsky je toporná a rychle zapomenutelná. Celkový dojem: 45 %. (21.10.2018)