Andalúzsky pes

Tento experimentálny kraťas bol buď oničom alebo o príliš veľa nesúvisiacich veciach naraz, zobrazených na malej ploche. Nebudem dávať vysoké hodnotenie len z úcty k tvorcom alebo s prihliadnutím na dobu, v ktorej bol film natočený. A predovšetkým kvôli tomu, že mohol byť omnoho lepší keby jednotlivé zaujímavé obrazy boli čo i len trochu rozvinuté alebo by aspoň mali spoločného menovateľa, ktorého by sa mohol divák chytiť. Ale keďže ide o surrealizmus, môže tam byť zjavne hocičo a aj bolo. Jednu hviezdu dávam za hudbu a druhú (a tú dôležitejšiu) za nápaditosť, ktorou si Andalúzsky pes predsa len čiastočne vedel získať moju pozornosť. (12.06.2012)

Tak toto opravdu není můj šálek kávy (jde o přesný opak). Marně přemýšlím, kdy mě naposled něco tak moc minulo. Nechápal jsem to a po celou dobu filmu se nudil (luštit nastražená a v některých momentech spíš domnělá podobenství mě po chvíli přestalo bavit a tvůrce podezřívám z toho, že si k realizaci svých snových výjevů přizvali i nějaké ty halucinogenní pomocníky). Profkláklé záběry s řezáním oka a mravenci mě nechaly chladným, to mě spíš z apatie probudilo „tahání klavíru“ a pak držení „částí ženského těla“ (to mělo svoji myšlenku, ehm), avšak 2 momenty na celý snímek jsou „poněkud“ málo. Pravděpodobně neumím docenit skutečné umělecké dílo, ale…nikdy jsem netvrdil, že ano, takže po zhruba 2 a půl letech hodnotím odpadem (a po takové době z toho mám skoro až dětinskou radost). (13.04.2015)

Skúmanie ľudskej perverzie a úchylky je pre Španielov, Talianov či Mexičanov témou číslo 1, ale Buñuel bol vo svojej podstate revolučný. Neprehľadná koláž násilia, pocitov, predstavivosti, ľudského správania môže byť : jednak užitočná ako aj poškodzovania hodná. Keby bola len užitočná, neexistovalo by umenie :). (25.03.2014)

Slavný, zakazovaný, opovrhovaný, přezíraný...surrealistický ( skoro možná více dadaistický, dadaismus surrealismu předcházel a byl více hravý, stavěl na nesmyslu, provokaci, šoku, ale surrealismus vycházel především ze snu a podvědomí, tak dobře, více je surrealistický...) film dvou Španělů. Větší výtvarný podíl má Dalí, jehož halucinační sny celému snímku dominují. A k rozříznutému oku poznamenává - lidé lhostejně sledují zabíjení druhých např. ve válečných dokumentech, avšak obyčejné rozříznutí oka je naprosto šokuje a vyvede z míry - nevydrží se dívat... Svědčí to o stavu zkaženosti civilizace. A prosím, to oko bylo telecí.... Jako lakmusový papírek film vskutku obstál - při prvních filmových projekcích diváci halasně křičeli, protestovali, vrhali na plátno vajíčka, odpadky, utíkali z kina....a film byl zakázán. (07.08.2010)

Vytékající bulvy, mravenci, osli, kozy a zadky, díky bože za moje celkem obyčejné sny, aneb zajímalo by mě, o jaký matroš se to pánové Dalí s Buňuelem dělili. Třeba by mi pak obsah dával větší smysl. Takto se dá hodnotit především forma - a ta je ovšem parádní. Kdyby alespoň polovina dnešních režisérů vykazovala při práci s montáží alespoň polovinu nápaditosti, hned by se lépe chodilo do kina. (03.07.2013)