Réžia:
Luis BuñuelObsahy(1)
Při psaní scénáře si Luis Bunuel a Salvador Dali dávali záležet, aby nic ve filmu nebylo racionální. ANDALUSKÝ PES je 16 minut bizarních a surrealistických výjevů, které mohou, ale taky nemusí, něco znamenat. Ženské oko je rozříznuté vejpůl, muž za sebou táhne dva velké klavíry, na nichž jsou mrtví oslové a živí kněží, v díře v dlani se objeví množství mravenců... Surrealismus 20. let dominoval zejména ve výtvarném umění a v literatuře, teprve tímto kratičkým snímkem, na první pohled pouhou provokativní hříčkou, vstoupil i do hájemství filmu. Příznačná je zvláštní, jakoby halucinační atmosféra, která vytěsňuje potřeby vázat vyprávění do úměrných příčinnostních vazeb. Nad groteskní stylizací však vítězí bizarnost někdy až hrůzná - počínaje úvodním záběrem s rozřezávaným okem a konče pověstnou scénou, kdy mladík chtěje se dostat ke své milence táhne dva klavíry, na nichž spočívají mrtvá dobytčata, potřísněná krví a výkaly. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (409)
Filmový kabinet - 1.semester - 9. Surrealizmus a Luis Bunuel - Kino Lumiere 80% ()
Nezajímavá nechutnost, jejíž smysl, či poselství mi uniká. ()
Chaos ako vo sne. Takto aj bolo poňaté toto dielo, ktoré na prvý pohľad je len zhlukom nesúrodých a na seba nenadväzujúcich záberov, ale v rámci francúzskej ale aj svetovej kinematografie vôbec je to asi najlepšie surrealistické filmové dielo aké kedy vyšlo. Buñuel bol inšpirovaný sčasti vlastným snom, takže sa dá povedať že chaos a iracionálnosť sú tu na mieste. Aspoň tak nám to tvrdil náš profesor Z. :))))) ()
Určitě velmi zajímavý (zvláštní) snímek, natočený na základě snů Slavatora Dalího a Luise Bunuela, klasika a špička surreailsmu. Popravdě asi nedokážu popsat děj (jestli vůbec film nějaký má), ale i po 80 letech scéna s okem, nebo mravenci lezoucí z ruky dokáží více než zaujmout. ()
Pozoruhodný surrealistický výlet do snů Luise Buñuela a Salvadora Dalího, u nějž zamrzí fakt, že trvá pouze šestnáct minut. ()
Velice těžký film a velice náročný film na naši mysl. Jde o zfilmování snů, chtíče a vize prostřednictvím vztahu muže a ženy na kterých můžeme pozorovat všemožné změny a různé odkazy. Že se jedná o velice silný zážitek jen pro otřelé diváky je jasné hned z úvodního záběru rozříznutí oka, kterým trpí hlavně divák, neboť lze si všimnout , že hned v dalším záběru je žena zase v pořádku. Co se mi ale moc líbilo byla opravdu pěkná hudba (tango), které se sice k ději moc nehodilo a občas jsem měl pocit, že synchronizace velice vázla, ae sama o sobě je to opravdu pěkná melodie. Zajímavostí tohoto dílka je že scénář napsal Salvador Dalí a ve filmu sám vystupuje jako jeden z chlapíků tažených pod piánem. S bodováním to bude těžké a docela si umím představit, že Andaluský pes bude v TOP filmech z nejrozporuplnějším hodnocením. ()
to kouzlo tam nacházim jednoduše v možnosti individuálního pochopení všeobecně nepochopitelného ()
Odvážny experimentálny film, ktorý je zaujímavý svojím absurdným surrealistickým scenárom. Vo svojej dobe zaujímavý počin. Moje hodnotenie: 80% ()
Klasickou břitvovou scénu netřeba komentovat. Ale je zde další kopa zajímavých nápadů. ()
Myslím, že bych adminům této stránky doporučila zavést nový žánr filmů ,,WTF" a tenhle by tam určitě patřil. :D ()
Sice jsem vůbec nepochopil, oč tam šlo, ale koukalo se na to kupodivu dobře. Nejlepší scéna s okem je hned na začátku, dále se mi líbila ruka s mravenci, lišaj smrtihlav (zde strašidelnější než v Mlčení jehňátek). Připadalo mi to jako pokus natočit sen, film prostupuje snová logika, zákony přírody ani lidské zde neplatí... ()
Původně jsem chtěl dát hvězdičky čtyři, a to z toho důvodu, že jsem si film "nevychutnal" tak, jak jsem očekával. Vzhledem k tomu, že jsem jej ale sledoval rozkouskovaně s několikaminutovými přestávkami, uznávám, že to je má chyba a nemůže mít vliv na kvalitu této surrealistické klasiky. Fuj. Až mi z toho mravenčí ruka. ()
Tak vážení přátelé...já jsem asi viděl kurva jiný film, ne? Pro mě bylo těch 15 minut jedno z největších filmových zklamání vůbec. Možná jsem sýrealismem zkažený víc než je zdrávo, tudíž mě tohle dílko přišlo podstatně normálnější, než jsem čekal. Jako výtvarník a znalec Dalího díla jsem od tohoto "avantgardního" kousku očekával něco daleko bestiálnějšího. Až na těch pár scén, je to v podstatě docela obyčejný němý film. Já jsem myslel, že se tam budou jenom řezat oči a tahat klavíry... (:o) Uznávám, že na ten rok vzniku je to i tak vcelku odvážné (za to taky ty 2 hvězdy) - nicméně já čekal, že bude daleko víc... ()
Klasika, srdce surrealistických filmov. Myslím, že ani sa toto nedá nazvať filmom, ale skorej režisérových výjavov a iracionálnych pohybujúcich sa obrázkov. Andaluský pes je 15 minútový snímok , u ktorého keby pracoval mozog na plné obrátky , tak asi skutočnú podstatu príbehu nenájdete, pretože scény a aj celý (film) sú znakom surrealizmu a nie symbolizmu .... Film, ktorý David Lynch zaraďuje medzi svoje najobľúbenejšie. ()
Salvador Dalí bol rozhodne lepší maliar, ako scenárista. Je to plné absurdných výjavov a zvláštností, ale určite to nie je niečo ikonické a nadmieru fascinujúce. ()
Přidávám se k názoru, že surrealismu film nesluší... Když si bral za úkol působit na podvědomí, tak alespoň u mě se mu to hodně dařilo barvama... Což mi tady dost chybělo... Ale dobrá... Je to osmdesát let... Jen... Proč ve mě sakra ten sled obrazů vůbec nic nevyvolal..? Dobrá... Dle Bunuelova záměru snad znechucení, ale to jen jednou u té slavné scény s okem... A to ještě proto, že jsem ji viděl už předtím v jednom pokusu, kde do celkového kontextu absolutně neseděla... Jinak že tímhle chtěl dohnat lidi k sebevraždě..? Asi mám trošku jiný vkus na věci, které mě doženou do krajnosti... Ale možná jde opravdu jen o to, že jsem to nepochopil... A to ani trošku... ()
Tento film je prostě šílenost. Nesnažte se ho nikterak chápat. Jde o to, aby ve vás vyvolal nějaký pocit... Fanoušci surrealismu a uživatelé lehkých drog ho určitě docení... ()
Spolu se Zlatým věkem asi nejlepší surrealistický film němé éry. 95% ()
Tento krátký Buñuelův počin je docela profláklý a není divu. Některé obrazy z něj jsou vskutku uchvacující. Pravda, může hrozit, že se vám občas obrátí žaludek. Ale když už jej jednou uvidíte, zcela jistě si budete několik scén hodně dlouho pamatovat. Přesto je tento film jako celek nefunkční. Sice je možné se u všech obrazů zastavit a dlouze rozjímat a diskutovat, co který znamená, ale v jejich rychlém sledu se spíše ztratíte. Jedna hvězda za zajímavý experiment a druhá za několik opravdu silných obrazů. ()
O osm let později ... Ve tři hodiny ráno ... O šestnáct let dříve ... Na jaře. Francouzsko-španělšký tandem v roce 1929 rozdrtil svět na prach a šestnáct minut jej sypal divákům do očí zděšených diváků. Paniku, jakou film vyvolal, si nejspíš neumíme představit a není divu: kafilérka prostoru, času, kauzality, kontinuity jede od začátku revolty vůči racionalitě naplno. Propastná hrůza nicméně jednoho nejímá z toho, že film nedává smysl, nýbrž ze skutečnosti, jak marného počínání jsme svědky - že totiž smysl zcela destruovat nelze. Ať děláte co děláte, rezidua racionality bují i v té nejfantasknější fantasmagorii dál. Teologicky pojato: Dokument hrdinné, leč marné vzpoury proti vrchnosti. ()
Reklama