Život v oblakoch

Snad v žádném jiném filmu o natáčení filmu se nikomu nepovedlo tak jako DiCillovi ponořit se tak do pocitů všech zúčastněných. I díky chytrému formálnímu rozdělení a práci se střídáním černobílých a barevných scén střídajících se podle statutu snímané reality jsem měl jako divák pocit že jsem taky na place. Buscemi je po celý film úžasný a skvěle ukazuje jak musí režisér dělat moudré kompromisy a přitom být oprsavdu nekompromisní. O to zajímavější je, že po urputných snahách o dokončení alespoň jedné scény, se pak povede ji natočit shodou náhod během jediné minuty. A pro lidi co nechápou, že dobrý film (nutně) nestojí na propracovaném ději a dramatickému stupnování napětí: největší síla tohoto filmu je, že právě mezi řádky se objevuje ani snad né hloubka, ale opravdovost charakterů; přesto že je to film o filmu, má vlastně určité literární kvality obohacené navíc o to, že narozdíl od literatury film svou podstatou umožňuje opravdu prožít emoce postav a vnitřní stavy (byť ne ve stejné intenzitě), nejen se do nich vciťovat. (01.05.2007)

Každému, kdo by chtěl někdy mít co dočinění s uměním bych napřed pustil tenhle film...ačkoli několik situací je přitažených za vlasy (jsou to přeci jen snové sekvence), velmi věřím, že nějak takhle se to všechno ale doopravdy může pokazit... smál jsem se od začátku do konce, velmi příjemný film, na který se rád podívám znovu a znovu... 4,5 (04.01.2008)

Je to taková nezávislá ptákovina, u který jsem se spíš tak občas u něčeho pousmál, než že bych se vyloženě zasmál. Opravdu vtipnejch mi přišlo snad akorát cca 10 minut, když Peter Dinklage natáčí snovou scénu. Jinak Steve Buscemi jako režisér, kterýmu se nedaří pořád nic natočit podle vlastních představ, je skvělej. Zbytek mě ovšem moc nenadchnul. (25.07.2021)

kameraman Jima Jarmuscha natočil svoj film o tom, ako sa točí nezávislý nízkorozpočtový film a čo všetko sa pri natáčaní môže pokaziť. Scenár, ktorý si sám napísal, je jednoduchý, v podstate sa celý dej odohráva behom veľmi krátkeho časového úseku, narába sa tu so snami a preto zdanlivo jednoduchý scenár umiestnený v dekoráciách troch scén na pľaci filmu a rozohraný medzi niekoľkými členmi štábu je trošku zložitejší pre rekonštrukcii toho, čo je vlastne realita a čo sen, čo je skutočný film a čo len snívanie o filme - predstavy, túžby, sny a poblúznenie filmovaním je tu veľmi šikovne zapracované a pri tom všetko ostáva priestor na krásne a presné rozoberanie priam modelových situácií, ktoré sú každému začínajúcemu, nezávislému študujúcemu či nízkorozpočtovým filmom sa venujúcemu filmárovi (z akejkoľvek pozície akéhokošvek člena štábu) dôverne známe, preto aj keď si túto ľahú a príjemnú komédiu užije každý, oveľa viac prehovorí k ľuďom, ktorí si k filmu a jeho výrobe pričuchli a teda môžu verifikovať, že TAKTO to naozaj JE! Buscemi sa málokedy objaví ako hlavná rola, čo je pochopiteľné, pretože je to príliš výrazný typ a žiaden hezoun či mladý fešák, no nesporne disponujúci vysokými hereckými kvalitami dokazuje v tomto nezávislom filme, že zvládne aj hlavnú rolu - hraje tu režiséra, pričom o rok neskôr po dotočení tohto filmu sám debutoval režijne svojim celovečeným snímkom - pekný paradox; užite si tento fajn film, užite si plejádu až bizarných figúrok ako osvetľovač Bob, môj obľúbený šofér (s koženou čiapkou), Tito, kameraman Wolf, Chad Palomino a iní . . . o a aby som nezabudol na moju slabosť: Catherine Keener je krásna! (20.03.2008)

Milý low-budget movie, kráčející ve stopách nejlepších tradic americké nezávislé filmařiny. Všichni herci si svoje roličky museli užívat, Buscemi v roli ohleduplného režiséra nejvíc. Zajímalo, by mě, nakolik je ten film autobiografický - tj. jak moc se DiCillo do scénáře napsal, eventuálně jaký je/byl jeho vztah ke Keenerové (které to tady mimochodem strašně sekne). To jenom malá bulvární poznámka pod čarou. Jo a - moc nechápu proč distributor přeložil oblivion jako oblouznění, když správné zapomnění dává daleko větší smysl... (lingvistická poznámka pod čarou :-). 90% (22.04.2007)