Jak je důležité míti Filipa

"U důležitých odpovědí je rozhodující věcí styl, ne upřímnost." Pokusím se zformulovat, proč této verzi Filipa straním před jinými, které jsem viděl. Operetní strojenost protagonistů na první pohled zapůsobí protivně, jako zastaralé přehrávání. Má ale svou platnost v režijní koncepci a později se bohatě zúročí. Herci tak totiž nehrají proto, že by jim snad secesní kostýmy a kostrbaté bonmoty nedovolily ztvárnit lidi z masa a krve, ale proto, že samy Wildeovy postavy se chovají strojeně. Hrají tedy někoho, kdo SI hraje NA někoho. Ve Wildeově světě jsou společenské konvence normativním evangeliem a zhřešit proti nim spontaneitou si nikdo nedovolí. Nakolik přesvědčivě jsou hrány jednotlivé společenské role, závisí na věku a protřelosti každé postavy. No a vtip je v tom, že když zápletka "vykolejí" z předpokládané dráhy, postavy se pokoušejí chovat stejně konvenčně i v situacích, na které je žádný obecně uznávaný řád nepřipravil. Zmítány emocemi, vypadávají ze svých rolí jako gramofonová jehla z drážky desky, včas si to uvědomí, zase se zkusí vrátit do té "společenské" verze sebe sama a vymýšlejí si stále absurdněji znějící vysvětlení pro to, co se děje a za jakých okolností je to přijatelné. Příkladně Stellu Zázvorkovou máme zafixovanou převážně z rolí až neomaleně spontánních žen z lidu; peskují své okolí, zatínají pěstičky, dovolávajíce se poslušnosti a nikdy nemají daleko ke křiku, kterým si zjednají kázeň. Lady Bracknellová jim nezůstává nic dlužna svým charakterem trhovkyně, ale ten rozeznáváme jen implicitně. Navenek je to kvazinoblesní dáma, která se nepotřebuje vnějškově prosazovat. Má ty své pompézní róby a šperky, které jsou výmluvné jako generálské distinkce, a proto se všemi jedná s blahosklonnou přezíravostí té, která si to může dovolit. Spodní tóny řeči ji ale usvědčují z potlačované agrese a popuzenosti z toho, že se věci vymykají její kontrole. Josef Abrhám, zahanbený jejím rutinovaným výslechem, cedí "zdvořilé" odpovědi skrz zaťaté zuby, Libuše Šafránková prokládá švitořivou koketerii hrdelním hlasem nelíčeného zklamání atd. atd. Zkrátka pod tou předstíranou nonšalancí a nedbalostí prosvítají sympaticky lidské vlastnosti. :-) Tato dvojí hra dodává beztak vtipným Wildeovým štychům ještě přidanou hodnotu, kterou v jiných zpracováních nenacházím. Tak proto 100% (01.01.2010)

Taková úžasná hra slov, jedinečných břitkých dialogů, brilantních hereckých výkonů (nikoho nevyjímaje), inteligentního humoru a sarkasmu se zkrátka musí vidět. Oscar Wilde je jedním z mých nejoblíbenějších spisovatelů a dramatiků, a tato česká televizní inscenace mně udělala opravdu upřímnou radost! P.S. Já také často bemberizuji, jen jsem do té doby netušil, že má ona činnost tak kouzelné označení! :-) (12.04.2009)

O dvanáct let starší adaptace Wildeova Zločinu lorda Savila, režírovaná přímo Sadkovou (která k Filipovi jen vypracovala scénář), je mnohem zdařilejší: celá hra je sladěná kolem dokonalé, skvostné ústřední dvojice Voska - Beneš. Bělkův Filip neladí celkově a zaostává i v konkrétech. Sluha Kostelka se Benešovi nemůže rovnat, ale i sám Beneš ve Filipovi coby farář není zdaleka tak zajímavý jako Hodrův vikář v Savilovi. Kostelka a Beneš zde ovšem hrají vedlejší postavy. Při sledování těch hlavních se zdá, že režisér zúčastněné herce nepoučil o charakteru hry jednotně. Zázvorková asi jako jediná hraje adekvátně roli. Abrhám s Hanzlíkem se fraškovitě pitvoří (arci nikoli nevkusně). Nejlepší jsou holky - Šafránková i Konvalinková hrají své postavy tak, jako by ulítávaly v nějaké jiné dimenzi a to mě baví. Vlastně hlavně díky tomu mě bavila celá hra, zejména ovšem pasáž, v níž se slečny spolu seznámí. Následný závěr a la Vichr z hor zřejmě k Wildeovu divákovi nějak promlouval, což by přítomná inscenace mohla a měla být, nicméně není schopna zprostředkovat. Byla to fraška nebo parodie na frašku? Nebo stále ještě satira tehdejší společenské smetánky? Např. Hanzlíkovi prostě nevěřím, že jeho postava nezná jméno vlastního otce. Prostě na Bělku slabý. Ať už mám nebo nemám smysl pro humor, od režiséra inscenací Aksál či Bellevue snad smím očekávat více. (24.01.2016)

Už samotná hra Oscara Wildea je vynikajúca. Od Jiřího Bělku som ešte nevidel niečo priemerné alebo priam odfláknuté. Herci predstavujú to najlepšie, čo bolo v danej dobe k dispozícii. Takže sa môžeme baviť o tom, či výsledok je alebo nie je divadelnejší než mal byť, či herci v niektorých momentoch prehrávajú zámerne alebo neúmyselne, ale to je asi tak všetko čo s tým môžeme robiť. Frflať má právo ten, kto túto inscenáciu svojim výtvorom prekoná. A to si počkáme. (28.07.2013)

"Ztrátu jednoho rodiče lze považovat za nehodu, pane Worthingu, ale ztráta obou - to už vypadá jako nedbalost." Režisérem Bělkou moc pěkně provedená inscenace asi nejslavnější konverzačky všech dob. Vyznačuje se perfektním obsazením (všichni jsou velice příjemně "divadelní" a oduševněle konverzační) a úžasným překladem J.Z. Nováka. (10.01.2009)