Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Tato Moskalykova adaptace podle novely Arnošta Lustiga je filmovou lahůdkou. Role Bedřicha Brenskeho byla Jiřímu Adamírovi ušita na míru. Stejně jako role ostatní: čtenářskou vizi hrdinky Kateřiny Horovitzové přímo ztělesňovala Lenka Fišerová; Do role Hermanna Cohena se perfektně vcítil Martin Růžek; Poručíka Horsta Schillingera, mlsně polykajícího před Kateřininou krásou, kouzelně ztvárnil Jiří Bruder; Neustále podezřívavého a vše tušícího Rappaporta-Liebena sehrál výborně Čestmír Řanda... A tak bychom mohli jmenovat dále. Zmiňme ještě vynikajícího umělce Vladimíra Ráže co by Freddyho Klarfelda. Scénář napsal přímo Arnošt Lustig ve spolupráci s Vladimírem Čejchanem. Proto zde ani divák neočekává odchylky od literární předlohy. A přece bychom drobné našli. Nejvýraznější odchylkou je sám závěr, ve kterém není Brenske píšící zprávu o Kateřinině vzpouře a o sumě, kterou se Němcům od této skupiny podařilo získat. Zde zpívá rabín Dajem z Lodže svou Modlitbu za mrtvé přímo na místě, kde byli všichni Židé zastřeleni. V knize však tento nářek doléhá otevřeným oknem k Brenskemu píšícímu onu výše uvedenou zprávu. Dajem z Lodže v knize zpívá nad tělem Kateřiny Horovitzové, které bylo po tři dny všem vystaveno pro výstrahu, zbaveno vlasů a nyní je již spalováno. (04.03.2010)

Skvělé televizní drama, výborný Adamíra, spíše geniální, doplňují ho Prachař, Nedbal, Řanda,...coby američtí Židé, jež se chtějí za každou "cenu" zachránit=vykoupit, M.Růžek zde sehrál roli starostlivého milionáře, který nehodlá nechat chudou židovskou dívku na pospas jisté smrti, a tak i za ni zaplatí požadovanou částku z tučného konta ve Švýcarsku a nakonec platí i za její celou rodinu, s milostivým i jeho druhy to však nedopadá dobře, nakonec jsou po nich stran geniálně zahraného nacistického plukovníka Adamíry požadována jejich celá konta, jeden z nich odmítá a je na místě zastřelen...další podepisují, avšak vychytralý zločinec jim to dá pořádně "sežrat", nejdřív je obere o úplně vše a nakonec je ještě chce zahnat do "sprch"!!! Bystrá dívka vytuší, že jdou i přesto na smrt a v pravé chvíli uchopí revolver, proradného posluhovače plukovníkova, do ruky a vystřelí... (18.12.2006)

Vynikající záležitost!! Mistrovské herecké výkony!! Nejvíc mě posadil na prdel Miloš Nedbal v roli šíleného žida a Otto Šimánek jako strachem vyděšený žid (To je panečku proměna, když si ho vybavíte v roli usměvavého Pana Tau). Vůbec celková atmosféra této televizní inscenace by se dala krájet a graduje do neodvratného pekelného finále. K celkové tísnivosti snímku nemalou roli hraje do morku kostí se zařezávající smyčcová hudba mistra Luboše Fišera. Antonínu Moskalykovi se předloha Arnošta Lustiga převést na filmové plátno podařila na jedničku s hvězdičkou. (08.03.2014)

Antonín Moskalyk a další z dlouhé řady jeho velkých televizních počinů, kterým hravě překonává nejeden kus určený pro stříbrné plátno a směle snese srovnání třeba s legendárním Spalovačem Mrtvol. Lenka Fišerová, Jiří Bruder, Jiří Adamíra i ostatní velká jména ukazují v mistrovskou režií navozené tísnivé atmosféře své nemalé herecké kvality a vy jen můžete čekat jak to všechno skončí...bez dechu, i když tušíte nebo snad i víte...a potom přijde ona modlitba a detail na Miloše Nedbala a vy si uvědomíte, že za tohle se velkoněmečtí bratři nebudou moci nikdy dost omluvit. 100% pro jeden z nejhutnějších televizních filmů všech dob. (17.05.2007)

Mrazivé drama o nepředstavitelné zvrhlosti fašistické ideologie, které se svou působivostí může směle řadit mezi takové klenoty žánru jako Spalovač mrtvol či Vyšší princip. Ač film televizní, odehrávající se v několika málo interiérech a založený převážně na dialogu, je síla některých jeho pasáží hrůzostrašná. Jenom samotná scéna se „sušárnou vlasů“ by měla být právem označována za to vůbec nejlepší z dějin české kinematografie. Scénáři nepochybně prospěl spolupodíl Arnošta Lustiga, tedy autora původní povídky. Ač to u televizních filmů nebývá zvykem, pochvalu zasluhuje i kamera a hudební složka. Modlitba za Kateřinu Horovitzovou rozhodně není pohodovým filmem pro nedělní odpoledne (ač jsem jí paradoxně zrovna v takový čas viděl), čili se na ní nedívejte, nechcete-li upadnout do stavu těžké letargie, kdy nebudete schopni věnovat byť jen část své pozornosti věcem s filmem samotným nesouvisejícím. Pokud naopak máte náladu pod psa a jisté vychýlení nepříznivým směrem nebudete pokládat za přítěž, již déle neotálejte – podobných utajených klenotů není mnoho. 90% (18.12.2006)