Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

S knihou tento film nemůže moc konkurovat, ovšem musim hluboce smeknout před hereckým obsazením. Jednoduše, sedí na jedničku. Dále bych se měl možná omluvit panu režisérovi, p. A. Moskalykovi, jelikož zfilmovat tak brilatní dílo, jako je kniha od A. Lustiga, je opravdu odvážné. Scény s hororovou hudbou tomuto filmu dodávají také patřičnou jiskru Hluchá místa se tu hledají velmi nesnadno. Film je ,jako celá kniha, po celou dobu velice zajímavý. 90 %. (05.05.2011)

Komorní snímky se většinou nemusí vydařit, a především když jsou natáčeny jen v omezených prostorách. Ovšem pro pana Moskalyka byla předloha A. Lustiga jasnou zárukou, tudíž se nebál pustit do tak náročného tématu. Nu a vznikl výborný snímek s opravdu obstojným scénářem. Samozřejmě se dá vyčítat zdlouhavost, ale na tyto podmínky a na tu dobu, je pro mě film velmi silným zážitkem. Shoduji se s hodnocením na 86%. (07.04.2014)

Na Modlitbě pro Kateřinu Horovitzovou mě fascinuje především, jak se v té nejvyhrocenější situaci střetávají ty nejodstředivější promluvy. Na pozadí ujařmených hlasů vnášejících svá svědectví o všudypřítomném popelu, která činí zem pod nohama sypkou, se konstruují na tomtéž pohyblivém podloží sebevědomé i nejisté stavby strategií osvobození se. Každým slovem se ale sesouvají. Nad ně hřmí až neskutečně odlidštěný a vyprázdněný rétorismus nacistického důstojníka řídícího imitaci výměny předem odsouzených k smrti, řeč maskující lež mnohomluvným žvástem. Tato mapa skličujících trajektorií, jimiž se ubírají zaslepené mateřštiny, tlumočí vlastní, bytostně tragický příběh a umožňuje tázat se po tom, čí život tím znásilňováním trpí. Doslov v podobě vzpoury té nejslabší z odsouzených dosvědčuje, že tichý ženský hlas má větší moc než konformní vyjednávání nebo násilnická manipulace. (29.06.2019)

Filmy, kdy skupinku rozličných lidí, kteří jsou povětšinou na stejné straně a dohromady všechny z nich svazuje stejný „tyran" nebo nepříjemná situace, na mě vždy velmi dobře zafungovaly (Dvanáct rozhněvaných mužů, Osm hrozných, ...). Modlitba pro KH je také ten případ. Ačkoliv i ten nejméně prozíravý divák, nebo divák, jenž nezná děj knižní předlohy, během filmu prokoukne, kam vyvrcholení směřuje, přesto jej ta plynulá stavba dialogů a dramatičnost scén nutí doufat v konec „veselejší" a stále v něm vyvolává pocit, že to přece nemůže skončit tak strašlivě a jednoznačně. Touto nejistotou film diváka napíná až do posledních minut. A za zmiňovanou nejistotou situace a možnými zvraty stojí geniální herecké výkony, především Jiřího Adamíry. Adamírou ztvárněný esesák Brenske se svými židovskými zajatci vede natolik silnou a podlou psychologickou hru, že do poslední chvíle nevíte, jaké jsou vlastně jeho úmysly. Vždy nadnese nějaký argument, kterému Židé sice nevěří, ale i tak nakonec podlehnou, protože vše, čím se Brenske ohání, zní jako podložená fakta. Hlavní postava Kateřina Horovitzová v případě tohoto filmu plní spíše postranní roli a film sleduje spíše již zmiňovanou psychologickou hru mezi Židy a nacistickým důstojníkem. Ačkoliv film využívá minimum kulis, kostýmů nebo lokací, díky geniálním hereckým výkonům na úrovni prken Národního divadla nabízí mrazivou a velmi realistickou atmosféru. Výborné. (05.12.2017)

Vynikající český televizní film, na kterém tato skutečnost není vůbec poznat. Plejáda výborných herců a hereckých výkonů, velice ponurá atmosféra, a jednuduše skvěle "přepsaná" kniha Arnošta Lustiga. Jenom mi tady na csfd v obsazení chybí taková osobnost, jakou je Martin Růžek , který byl ve filmu ze všech židů ten nejdůležitější. (19.03.2009)