Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Mrazivé drama o nepředstavitelné zvrhlosti fašistické ideologie, které se svou působivostí může směle řadit mezi takové klenoty žánru jako Spalovač mrtvol či Vyšší princip. Ač film televizní, odehrávající se v několika málo interiérech a založený převážně na dialogu, je síla některých jeho pasáží hrůzostrašná. Jenom samotná scéna se „sušárnou vlasů“ by měla být právem označována za to vůbec nejlepší z dějin české kinematografie. Scénáři nepochybně prospěl spolupodíl Arnošta Lustiga, tedy autora původní povídky. Ač to u televizních filmů nebývá zvykem, pochvalu zasluhuje i kamera a hudební složka. Modlitba za Kateřinu Horovitzovou rozhodně není pohodovým filmem pro nedělní odpoledne (ač jsem jí paradoxně zrovna v takový čas viděl), čili se na ní nedívejte, nechcete-li upadnout do stavu těžké letargie, kdy nebudete schopni věnovat byť jen část své pozornosti věcem s filmem samotným nesouvisejícím. Pokud naopak máte náladu pod psa a jisté vychýlení nepříznivým směrem nebudete pokládat za přítěž, již déle neotálejte – podobných utajených klenotů není mnoho. 90% (18.12.2006)

Strhující mrazivé drama o skupince bohatých českých občanů židovské národnosti, kteří dostanou možnost koupit si u nacistů milost. Těm velí esesman Adamíra a mě z něj skutečně běhal mráz po zádech. Ostatní herci (všichni) zdatně sekundují. Němci mají ďábelský plán jak získat veškerý majetek zadržovaných, včetně toho, který mají jejich příbuzní v zámoří. Moskalyk prokázal, že i s minimem herců v chudých (avšak zcela dostatečných) kulisách vagónu a tzv. svlíkárny lze i v TV produkci natočit krutou obžalobu nacismu a holocaustu. Samozřejmě nelze opominout knižní předlohu Arnošta Lustiga, který do většiny svých knih zapracovával své vzpomínky na pobyty v koncentračních táborech Terezín, Osvětim a Buchenwald. * * * * * (09.12.2011)

Silný a z mého pohledu velmi působivý snímek z dílny režiséra Antonína Moskalyka. Je až neuvěřitelné, s jakou lehkostí a podlostí se nacisté dopouštěli vůči svým obětem zločinů proti lidskosti a jaké praktiky dokázali vymyslet za účelem získání peněz a dalších statků po svých obětech. Herecké obsazení nešlo podle mého soudu zvolit lépe, na jedné straně v roli důstojníka SS Brenskeho se představuje charismatický Jiří Adamíra, který se svými zajatci hraje velmi ošidnou partii, na jejímž konci čeká všechny stejný osud, tj. smrt. Na druhé straně oběti této klamné hry se představují Martin Růžek, Čestmír Řanda ml., Ilja Prachař, Vladimír Ráž nebo Felix le Breux, kteří ztvárňují role amerických Židů. Tento snímek hodnotím velmi kladně a myslím si, že je velmi dobře, že takové snímky vznikly a vznikají, protože na tato zvěrstva se v žádném případě nesmí zapomínat. A musíme si bezesporu vážit toho, že jsme nemuseli být svědky či dokonce přímými aktéry těchto tragických událostí. (25.01.2018)

No a?? Co tím chtěl autor říci?? Že několik milionářských lidí se hnalo do Evropy, aby zde dále hamounili?? Protože proč jinak?? Přece znali situaci ne?? A morální poselství?? Do toho mi zase vůbec nezapadá postava Kateřiny, která se živila kdovíčím, ať tvrdí o sobě co chce. Takže zbývá jen herectví, což v téhle sestavě snad není třeba rozebírat, ale to je asi jediný větší přínos. Dějově je to u mne prostě blbina. Skáče to sem a tam, vrací se to zpět jen proto, aby se to zase vrátilo tam, kde už to bylo. Poměrně nudné televizní zpracování Lustigova díla. 6526/6642 (01.05.2014)

Sugestivní a depresivní snímek odehrávající se na minimálním prostoru, který tvoří kupé vlaku a předsíň osvětimských sprch. Skupina amerických Židů je zde ponoukána bezskruplózím důstojníkem SS k tomu, aby vykoupila svobodu nejen sobě, ale i svým blízkým či souvěrcům. Naplno je zde ukázána zrůdnost nacistického režimu, který své vězně až do posledních vteřin udržoval v naději na lepší život. Hereckému obsazení vládli z mého pohledu Jiří Adamíra v roli esesáka a Martin Růžek coby židovský mluvčí. 90% (10.03.2014)