Réžia:
Ludvík RážaScenár:
Ondřej VogeltanzKamera:
František VlčekHudba:
Ladislav SimonHrajú:
Martin Růžek, Bohuš Záhorský, Dana Medřická, Marie Brožová, Václav Postránecký, Josef Abrhám, Jana Drbohlavová, Josefa Pechlátová, Ferdinand Krůta, Alena Kreuzmannová, Dalimil Klapka (viac)Obsahy(1)
Kdysi byli pan Ryšánek (M. Růžek) a pan Schlegl (B. Záhorský) velcí kamarádi. Pak do jejich osudu zasáhla láska k jedné ženě. Pětadvacet let důstojník Ryšánek prožil v cizině a teď se vrací do malostranské čtvrti, aby tu zúčtoval se svým sokem. Pan Ryšánek hodlá splatit staré křivdy, domnívá se, že Schleglovou vinou musel odejít z Prahy, aby se pak s dívkou mohl Schlegl sám oženit. Křivda je i po letech silná, a tak penzionovaný důstojník Ryšánek usilovně pátrá, co jej od jeho milované odloučilo, aby na závěr došel k překvapivému zjištění… Jedna z Malostranských povídek Jana Nerudy byla předlohou televizního zpracování z roku 1971, v němž excelují Martin Růžek, Bohuš Záhorský a Dana Medřická. (Česká televize)
(viac)Recenzie (32)
Panatuju se, že když jsem na základce do čtenářského deníku měl jednu z povídek vypíchnout, zvolil jsem zrovna tuhle. Proto si jí docela pamatuju a vím, že oproti předloze je obsah výrazně pozměněn a rozveden. Z původního textu tak zbyl prakticky jen motiv dvou mužů, kteří sice sedí v hospodě u jednoho stolu, ale jsou přesto rozděleni kvůli ženě mnoho let mrtvé. Pan Ryšánek je v předloze obchodník, nyní je to vysloužilý nadporučík, kterému tato dávná zášť zničila kariéru. Všechno je však jinak, než se zdá, viníkem není jeho sok v lásce pan Schlegl.. Tak mě napadá, že s takovými změnami v ději by z příběhu šlo vlastně vystavět plnohodnotný film, něco jako Pokání :). Skvělé herectví pánů Růžka a Záhorského a paní Medřické (Duše? Hele, tamhle letí!). ()
První přepis Nerudy v normalizaci předznamenal poslední éru, ve které Nerudovo jméno pro filmaře ještě něco znamenalo. V 70. a 80. let vznikla celá série zdařilých televizních filmů, jeden seriál a jedna animovaná radost. Ale od té doby nám Neruda jakoby zmizel a jen výjimečně po něm pošilhávají študenti. Návrat pan Ryšánka je klasická pietní inscenace postavená na porozumění předlohy a kvalitních hereckých výkonech. Lépe by bylo na světě, který by si mnohdy udělal čas na přemýšlení o tom, že nás a naše předky dělí skutečně jen čas, povaha lidská je totiž stále stejná. "Duši? Támhle letí!" ()
Mistrovský přepis Nerudovy povídky. Neokázalá TV inscenace dokázala skvěle zachytit nejen dobovou atmosféru, ale i psychologickou drobnokresbu Nerudových figurek, navíc s patřičným napětím v rozvíjení příběhu. Samozřejmě bez plejády tehdejších předních herců by se podobného účinku dosáhnout nedalo. Opravdový skvost. ()
Líbí se mi hodnocení kolegy Vypravěče. Nedokáži říci, zda bych více ocenil Nerudu v emigraci, ale zjišťuji, že jej více dokáži oceniti s rostoucím svým věkem (snad tedy v emigraci ze svého mládí - leč z této emigrace není již návratu). Ale nepřipadá mi, že by Neruda zase až tak idealizoval, ani toto televizní zpracování není až tak idylické - tedy snad formou, ale nikoliv obsahem. Ovšem srovná-li našinec kvalitu herectví, zde v této laciné televizní produkci ukázanou, s úrovní herectví běžnou v televizi dnešní, nezbývá mu než hořce zapalakati nad současností. ()
Tak, tak, realistická a nadčasová to látka. Však i v dnešních restauračních zařízeních, hospodách a hospůdkách, krčmách ba i v knajpách úrovně nepříliš vábné se vždy pár takových Ryšánků a Šléglů najde. Příběh ryze pravdivý, na tu křivdu jakoby si člověk mohl sáhnout, tak byla hmatatelná. Nerudu mám rád a Ryšánek patří, co se povídek tejče, k tomu nejlepšímu. ()
Galéria (4)
Fotka © Česká televize / Miloš Schmiedberger
Reklama