My všetci školopovinní

Nechápu tak špatné celkové hodnocení. Možná je to proto, že seriál ocení teprve lidé, kteří mají děti, neboť příběhy, radosti i strasti hlavních postav prožíváme my všichni. Každý se může v seriálu najít a uvědomit si, jak křehká je nejen dětská duše. Markéta Zinnerová psala nádherné lidské příběhy a tento seriál není výjimkou. Učitelé zde nejsou jen ubohé kreatury ala Gympl, ale lidé jako všichni ostatní. Melancholický nádech seriálu je výrazně podtržen nádhernou Hapkovou hudbou. (02.12.2018)

Vzhledem k tomu, že za komunismu vznikly i daleko horší seriály, je tohle ještě celkem dobrý a koukatelný. Jako malá jsem na to docela ráda koukala. Jen mě vždycky deprimovala pro mě nesympatická postava Jiřiny Bohdalové. Celkově mi tenhle seriál přišel takový smutný, ať už to bylo tím, jaké trable prožívala právě postava Bohdalové a její synáček a nebo jak se zbláznila soudružka učitelka Hajská v podání Gabriely Vránové. I ta znělka byla taková smutná, melanchonická a to až moc. Hold, žádná sranda, jen samej smutek a trable. Nic moc, průměr. Tři hvězdičky s odřenejma ušima. (31.08.2012)

Mé kolegyně to tehdy hrozně prožívaly a protože člověk se neměl pak o čem bavit, pár dílů jsem viděla. Trpělivost jsem neměla a jen si pamatuji, že Veronika Žilková tam byla taková oplácaná. A vím, že šlo o problém zvláštních škol. Prostě socialistické seriály pro mne prostě nikdo točit nemusel. Na opakování jsem si nevyčlenila ani minutu, ve frontě čekají zajímavější věci. (27.05.2008)

Vzhledem k tomu, že se jedná o často reprizovaný seriál a viděla ho snad většina obyvatel Česka i Československa, je zajímavé, jak se na něj rozcházejí názory. U většiny mého okolí narozené po přibližně r. 1972 jde o sentimentální vzpomínku na dětství, kdy jej sledovali v televizi a tudíž k němu mají sentimenální vztah. My, jak se trapně říká "dříve narození" si většinou vzpomeneme na své zážitky ze ZDŠ a své učitelky "Gabriely Vránové" a jde nám husí kůže ještě dnes. Jinak normalizace se vším všudy s Jiřinou Švorcovou v čele! (05.08.2007)

Na jednu stranu to může působit uměle a amatérsky, ovšem kvalita scénáře a obsazení výborných herců tuto zdánlivou atmosféru daleko převyšuje. Zrovna dnes, v době, kdy na nás soukromé podniky v podobě televizních stanic chrlí své představy o tom, jak by měl vypadat seriál ze školního prostředí, je čas se zamyslet a možná i trochu porovnávat. Jestliže jsem mluvil o částečné umělosti tohoto seriálu, tak v případě současných pokusů, by se jednalo o těžkou plastiku. V humorně dramatickém seriálu My všichni školou povinní, můžeme vidět scenáristickou poctivost, neukvapenost, promyšlenost a naprosto reálné, v podstatě autentické prostředí. Výborná rozloženost, perfektní vývoj různých příběhů, snad všech zúčastněných postav, to jsou neoddiskutovatelné kvality. Nechci se oddávat žádné nostalgii ze stravenek a jídelních táců, zvlášť, když jsem v komunismu žil skutečně pár let. Ovšem prostředí zůstalo stejné po dlouhou dobu 90tých let. Základní rozdíl je skutečně v tom, že seriál nebyl výrobek určený k prodeji, jaký je bohužel osud současných seriálů, které sami sebe degradují laciným humorem a stále dokola se opakujícím dějem. Investice se prostě musí vrátit, nesmí chybět sexistický nádech a zkáza seriálu ze školního prostředí je na světě. Myšlenka, že by se i dnes děti zapojovali do různých školních akcí není úplně zabitá, ovšem minimálně je velmi omezená. Nesporná autorita učitelů, která v této době hrála svou roli, je také ta tam. Dříve se při vyučování zabavovaly časopisy a knížky, dnes mobily. Vývoj doby, žáků i učitelů se nedá zastavit, pochopitelně se to odráží na výsledné kvalitě odcházejících žáků. Toto je naprosto reálný obraz nejen školského systému 80tých let a to je potřeba docenit. (29.09.2012)