My všichni školou povinní

My všichni školou povinní je československá telenovela o těch, kteří do školy chodí a nebo by se do ní měli vrátit. Zejména pak ženská polovina postav je přehlídka různých deformovaných osobností. Jedna nenávidí malýho kluka, až jí z toho hrábne, druhá neustále poňouká manžela k nějakým nepravostem, třetí se rozejde s klukem (aniž mu to řekne), protože neví co chce (a je nablblá), čtvrtá má utkvělou představu, že její rozmazlená fifleňácká dceruška bude herecká superstár, pátá se rozvede a najde si idiota (a zanedbává vlastní parchanty), šestá je stará votravná vlezlá bába, sedmá si myslí, že její dceruška je geniální dítě, protože sama je učitelka, osmá je ještě vlezlejší bába, než šestá, devátá dělá do ženatýho chlapa s rodinou, desátá ubíjí manžela se slabým srdcem... Postav je tam jak ve frontě na banány, že se člověk kolikrát neorientuje ani v tom, kdo je s kým, natož kterej smrad patří komu. Na téhle slátanině vidím jediné dvě pozitivní věci: Herecké výkony některých aktérů (v čele se Sovákem) a obstojně zvládnutou režii některých scén. Po příběhové stránce je to ovšem poměrně nezáživná hovadina, která se směle může poměřovat s originalitou dnešní tvorby českých (nejen) komerčních televizí. A trapně dramatizující hudba? Lol... (22.03.2014)

V předlistopadové produkci se nepochybně nejedná o špičkové dílo. Zdůrazňuji, že v předlistopadové, protože v polistopadu by tento seriál nepochybně patřil do absolutní špičky české původní televizní tvorby. Jako ve všem, i tady se jedná o otázku výchozích zorných úhlů. Vnějškový pohled nalezne to, co chce vidět a co je v seriálu opravdu obsaženo: tendenci k harmonizaci konfliktů, aparátníky, stranické organizace, prorežimní aktivismus. Alternativní pohledy si spíše povšimnou jisté neprovázanosti realizace námětu, dílčích scénářových nedořeků a určitého nesouladu mezi již konstatovanou - nikoliv zcela jednoznačnou a jednosměrnou - prorežimní tendencí a vnitřním životem postav v podobě volně asociovaného řetězce psychologických scén mezních životních situací všech okruhů postav, jež seriál vytváří (učitelé, žáci osmé třídy, rodiče osmáků a jejich specifické problémy). Základ tohoto pohledu umožňuje naopak zvýraznění kladů POVINNÝCH: galerie celistvých, během seriálu se vyvíjejících, psychologicky věrohodných postav, trs skvělých hereckých výkonů nejen ošlehaných protagonistů (Sovák, Havelková, Medřická, Kolářová, Menšík, Vinklář, Hanzlík, Preissová, Augusta, Bartoška, Šulcová, Brejchová), ale i těch mladých a nejmladších (Kudláčková, Vladyka, Žilková, Fischerová, Janěková); přesvědčivé a mistrně zvádnuté kresby prostředí (rodičovské schůzky, základní organizace KSČ, soudní scény, melouchářství) i jasných známek rozkladu režimu (Karfíkova troufalost před výborem základní organizace KSČ, izolovanost frázovitého okresního poskoka ve výborném Větrovcově podání, přefeminizovanost školství, nedostatkové zásobování, rozpad rodiny ad.). To, s čím polistopadové seriály svádějí neúspěšný boj - věrohodnost zachycení atmosféry normalizačního komunismu, "gulášovost" doby - , je tu podáváno se spontánní samozřejmostí natolik silnou, že i pohádkové rysy většiny postav POVINNÝCH působí reálně a přesvědčivě. Ve školské řadě původní české filmové a televizní hrané tvorby patří tento převážně v Liberci a okolí natáčený seriál pod taktovkou dnes již zvěčnělého režiséra Ludvíka Ráži k těm nejpodařenějším a opravdu nezapomenutelným. (23.09.2007)

Jeden ze seriálů, na který se dá s trochou sebezapření dívat i dnes. Rozhodně jsou tam velice hezky rozpracované a dost věrohodně popsané ukázky vztahů v různých rodinách (třeba rozpad vztahu mezi Brabcem a Bohdalovou a jejich děti, nucené srovnávat se s novými partnery svých rodičů, podpantofelník Augusta, nebo nenápadné napětí mezi manželi v podání Hanzlíka a Preissové atd atd). Herecky je seriál dobře obsazený, i hudba je dobrá, ale když nad tím tak dumám, žádná velka idylka to fakt nebyla. (22.07.2009)

Seriál mého dětství. Jako školačku mě tak nebral, nyní viděno po letech super. Pořád aktuální téma. Když vidím, jak se neumělo zacházet s duší dítěte, o poruchách učení nemluvě, jsem ráda, že tuto hroznou instituci mám zdárně za sebou. Na stranu druhou, dnes je nastolen opačný extrém, což je také peklíčko. Plejáda skvělých herců, udělala z průměru nadstandart. Za mne 90%. (04.09.2018)

Nechápu tak špatné celkové hodnocení. Možná je to proto, že seriál ocení teprve lidé, kteří mají děti, neboť příběhy, radosti i strasti hlavních postav prožíváme my všichni. Každý se může v seriálu najít a uvědomit si, jak křehká je nejen dětská duše. Markéta Zinnerová psala nádherné lidské příběhy a tento seriál není výjimkou. Učitelé zde nejsou jen ubohé kreatury ala Gympl, ale lidé jako všichni ostatní. Melancholický nádech seriálu je výrazně podtržen nádhernou Hapkovou hudbou. (02.12.2018)