My všetci školopovinní

Jeden z těch komunistických evergreenů, které alespoň nejsou tak prolezlé propagandou, že se na ně dá koukat. Některé postavy jsou dokonce sympatické. (14.12.2009)

Jeden ze slabších seriálů. Podle mého názoru jsou zde k vidění v průměru absolutně nejhorší herecké výkony ze všech českých seriálů (samozřejmě až na vyjímky - Medřická, Sovák,Vránová). (09.05.2003)

Oblíbený seriál mého dětství. I po těch mnoha letech se na něj ráda podívám. (12.11.2006)

Nadprůměrný český seriál ze školního prostředí, kterých moc není. Občas ho kazí přílišná patetičnost, popřípadě deklamující Švorová na poradách. Legendární je myslím Milan Šimáček v roli Jirky Olivy. 70%. (07.05.2003)

A na co jsme se jako za bolševika měli dívat ?? My všichni socialismem povinní . (13.10.2006)

Jeden z nejzajímavějších českých seriálových počinů, který i po letech, krom oslovení soudruhu/soudružko, neztrácí na zajímavosti. Školní prostředí je plno žáků a učitelů mezi, kterými může vzniknout nepřeberné množství témat a příběhů, které lze donekonečna rozvíjet. Za 13náct dílů se zde ukázala docela slušná plejáda českých hvězd. (11.08.2007)

Když velkoryse přehlédnu, že Miroslav Vladyka a Veronika Žilková jsou tady naprosto nesnesitelní, je to celkem solidní seriál a někteří herci podávají velmi dobré výkony. Například jindy hrozná Gabriela Vránová v roli psychicky labilní učitelky Hajské nebo (jako obvykle) Dana Medřická. (08.05.2003)

Jsou i mnohem horší český seriály, třeba téměř všechny, které se točí po 1995 + - Jinak, co se vám na nejnormálnější roli a nejmíň agitačním blábolu Švorcky nelíbí? Jo, ještě jedna taková zmínka pro komentátora Theraphosu. Vždycky holky nevypadaly v patnácti na třicet a naopak. (09.12.2005)

Podprůměrný seriál, na který už bych se podruhé nepodíval. Herecké výkony jsou také spíše podprůměrné. Jednou a stačilo. (03.11.2007)

"Takže já třeba položím otázku: Co je to Archimedův zákon? A žáci přitáhnou vanu, naplní ji vodou a utopí v ní spolužáka." Moderní vyučovací metody byly za socialismu na velmi vysoké úrovni. To mohu potvrdit, neboť jsem produktem té doby. Nicméně tento seriál o učitelích, žácích a suplujících důchodcích mi vždycky připadal natolik nezáživný, že jsem k němu nedokázal zaujmout ten správný stranický postoj. Mě to zkrátka moc nebavilo, ale když jediný konkurenční program vysílal dokument o zemědělcích plnících plán na 110%, tak jsem se na to koktání soudruha učitele Kafíka taky občas podíval. (08.02.2017)

Tzv. Vladykův paradox na sebe může aplikovat opravdu jen málokdo. V pětadvaceti za komára atlet a idol žen i v hadrech ze sekáče, krátce po revoluci ve svých nejlepších letech sešlý a ukňouraný pablb. Na samotném seriálu je pak nejlepší fakt, že i sebemenší štěky hrají herci, kteří ve filmech té doby měli hlavní role. Zařazením Sováka a Menšíka to nekončí. Kostka, Brejchová, Zázvorková, Kolářová, Vinklář, Kanyza, co vedlejší rolička, to hvězda. Ráža dal do kupy parádní sestavu. Zároveň tady můžeme vidět možná úplně nejhorší dětský herecký výkon v českém filmu, Janatová-Havlátová předvádí něco nepopsatelného. S1: 75% (26.06.2016)

Nejen ve srovnání s podobnou a civilnější Botou jménem Melichar (1983) je to formálně legračně patetické, od Hapkovy melancholické znělky a úsměvného používání znepokojivé hudby ve vypjatých situacích, po dramatické nájezdy kamery na zachmuřené postavy. Plus ta symbolická jména (snobka - Povejšová, dělník - Hrdina). Ale přesně to vystihuje řadu problémů vznikajících na ose děti-rodiče-učitelé, které jsou i 40 let po premiéře stále aktuální, ne-li aktuálnější (byrokracie ve školství, inkluze, vyhořelé učitelky, rodiče přeceňující svoje děti a podrývající autoritu učitele...), i ve vztazích jako takových. Neustálé poučování postav se pak dá prominout s ohledem na to, že je moudré a laskavé a že je to seriál o vzdělávání. Bavily mě hlavně linie Jirka Oliva vs hroutící se učitelka Hajská a Hanzlík vs Preissová rozcházející se v pohledu na budoucnost jejich dcery. Bez zamilovaně šaškujících Vladyky s Žilkovou bych se i obešel. Každopádně příjemný, skvěle obsazený seriál dobře plnící své nemalé ambice. (09.07.2008)

V předlistopadové produkci se nepochybně nejedná o špičkové dílo. Zdůrazňuji, že v předlistopadové, protože v polistopadu by tento seriál nepochybně patřil do absolutní špičky české původní televizní tvorby. Jako ve všem, i tady se jedná o otázku výchozích zorných úhlů. Vnějškový pohled nalezne to, co chce vidět a co je v seriálu opravdu obsaženo: tendenci k harmonizaci konfliktů, aparátníky, stranické organizace, prorežimní aktivismus. Alternativní pohledy si spíše povšimnou jisté neprovázanosti realizace námětu, dílčích scénářových nedořeků a určitého nesouladu mezi již konstatovanou - nikoliv zcela jednoznačnou a jednosměrnou - prorežimní tendencí a vnitřním životem postav v podobě volně asociovaného řetězce psychologických scén mezních životních situací všech okruhů postav, jež seriál vytváří (učitelé, žáci osmé třídy, rodiče osmáků a jejich specifické problémy). Základ tohoto pohledu umožňuje naopak zvýraznění kladů POVINNÝCH: galerie celistvých, během seriálu se vyvíjejících, psychologicky věrohodných postav, trs skvělých hereckých výkonů nejen ošlehaných protagonistů (Sovák, Havelková, Medřická, Kolářová, Menšík, Vinklář, Hanzlík, Preissová, Augusta, Bartoška, Šulcová, Brejchová), ale i těch mladých a nejmladších (Kudláčková, Vladyka, Žilková, Fischerová, Janěková); přesvědčivé a mistrně zvádnuté kresby prostředí (rodičovské schůzky, základní organizace KSČ, soudní scény, melouchářství) i jasných známek rozkladu režimu (Karfíkova troufalost před výborem základní organizace KSČ, izolovanost frázovitého okresního poskoka ve výborném Větrovcově podání, přefeminizovanost školství, nedostatkové zásobování, rozpad rodiny ad.). To, s čím polistopadové seriály svádějí neúspěšný boj - věrohodnost zachycení atmosféry normalizačního komunismu, "gulášovost" doby - , je tu podáváno se spontánní samozřejmostí natolik silnou, že i pohádkové rysy většiny postav POVINNÝCH působí reálně a přesvědčivě. Ve školské řadě původní české filmové a televizní hrané tvorby patří tento převážně v Liberci a okolí natáčený seriál pod taktovkou dnes již zvěčnělého režiséra Ludvíka Ráži k těm nejpodařenějším a opravdu nezapomenutelným. (23.09.2007)

Hodnotím jen dětskou vzpomínku na neskutečný smutek, který se táhnul celým seriálem, a který se dostavil, už když zazněla titulní melodie. Ale raději to nechci vidět znovu. (17.08.2007)

Tohle je špatné a zhovadilé. A k tomu i trochu propagandistické (10.10.2012)

Joklovi, Hrdinovi, Povejšovi a Olivovi aneb život rodin v 80. letech, ve kterých se nacházejí studenti jedné základní školy. Nikdy bych si nepomyslel dokud jsem neviděl tento seriál že to s námi v éře komunismu bylo až takhle špatné. Spousta problémů, spousta hnusáren a podrazů a hlavně ta dramatická depresivní hudba alá Star Wars mě bude děsit ještě dlouho. Nepředpokládám že si tohle pustím někdy znovu, protože té radosti zde mnoho není a člověk si nechce nutně kazit náladu když nemusí. Překvapilo mě že ve školních lavicích toho času zase tolik nestrávíme. Herecky zde dominuje moudrý Bartoška a samozřejmě Milan Šimáček v roli Jirky Olivy. 50% (14.02.2019)

Oližte mi morek, nespokojenci, proti dnešním "Ošklivkám Katkám", "VéKáVéčkám", "Ordinacím v růžové zahradě" atd. je tenhle socialistický seriál hotové epické veledílo:-P. A ty komunistické hlody? V té době to nikomu směšné nepřišlo... 75% (16.01.2009)

Pěkný seriál, již pro pamětníky s dobrým scénářem a nápady. Navíc s kvalitním hereckým obsazením včetně dětských hvězd. (02.04.2020)

Pěkný seriál ze školního prostředí....Skvělé herecké výkony všech herců. Velice dobré jsou postavy "Karfiola" = Karfíka = Vladyky nebo vychovatelky v podání V. Žilkové. Není třeba psát o legendách, které jsou uvedeny mezi herci.... (15.01.2007)

Slabší průměr českého seriálového nebe. Kolísající výkony elity českého herectví, od výborně hrající Vránové, kterou právě díky této výborně zahrané roli naprosto nesnáším - měl jsem stejnou učitelku:-)), po pištící Žilkovou, která buď skotačila jako diblik nebo čuměla jako kráva. (30.09.2007)