Obsahy(1)
Brouk v hlavě - inscenace komedie francouzského autora Georgese Feydeaua, nastudoval ji hereckými osobnostmi napěchovaný soubor Divadla na Vinohradech v roce 1969 a v nesmírně vděčné dvojroli v ní září Vlastimil Brodský, jako pan Champsboisy a sluha Bouton. V prvním bonusu se do šedesátých let vracejí Jiřina Jirásková a Otakar Brousek. Druhý bonus na DVD přináší kompletní elektronický archív prvních devíti čísel Reflexu z roku 1991. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (51)
Relativně slušný výsledek, ale na mne to jako celek moc nefungovalo. Je to možná i tím, že znám scénář do poslední repliky - zde se jej poměrně drželi, ale výsledek je i přesto nemastný-neslaný. Bouton v podání p. Brodského by šel zahrát určitě lépe. Marcela v podání pí. Jiráskové - velmi slušný výkon. Naopak Kamil (Z. Řehoř) je co se týče projevu velmi zjednodušený - takto lidé bez patra nemluví (srv. DBM, Ondříček, tam je to na výbornou). Z průměrnosti trochu vybočoval Josef Bláha, ale jako celek to tahle figura nemá šanci utáhnout. ()
Není to divadelní záznam, jde o převzatou televizní inscenaci. To znamená, že původní představení Divadla na Vinohradech bylo přeneseno (včetně režie a obsazení) do televizního studia, kde se v přizpůsobených dekoracích odehrálo pro televizní kamery, nikoli pro divadelní obecenstvo. -------- V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1970. ()
V dřevních dobách televize, v době, kdy se teprve hledala hranice mezi televizní inscenací a záznamem divadelního představení, převzala ČST Hudečkova Brouka v hlavě z Vinohrad. Ačkoli režisér zůstal týž, vznikl jakýsi hybridní tvar na pomezí obou žánrů. Na televizní inscenaci je to příliš těžkopádné, na divadelní záznam příliš televizní. Nicméně navzdory technikáliím byl pro další generace zachován skvělý svědek času přibližující oblíbenou vinohradskou éru. Je tedy na co vzpomínat a kontury jsou poněkud jasnější, než kdybychom o celé události jen četli. S uplynulými roky zlátne i takové setkání s Gustavem Nezvalem ve vedlejší roli v této pro něj netypické době. ()
Vlastně celkem nevyhledávám tyhle starý divadelní hry, které by se daly označit jako „konverzační komedie“, ale Brouk v hlavě už mě několikrát královsky pobavil. A co se mi na tom tak líbí? Nevím, asi to, jak je to překombinovaný, zašmodrchaný, všichni furt melou pantem, jako kdyby byli na perníku, je to taková kočičina. Souhlasím s tím, že u téhle hry hodně záleží na obsazení (text není tak silný, aby se prosadil sám o sobě), tady sice někteří herci přehrávají a tlačí na pilu, ale to tak nějak patří k divadelnímu žánru s označením fraška, kde je všechno v nadsázce. A Bróďa je skvělej. Já jsem Butón! BUTÓÓÓN!! ()
Nemal by som byť nejako zvlášť prekvapený, keď po takmer polstoročí vidím televíznu inscenáciu, ktorá ma v dávnej minulosti celkom slušne pobavila a dnes som už iba ťažko skrýval pocit nudy a trápnosti. Napriek tomu si myslím, že za hrdinské herecké výkony si aj dnes zaslúži priemerné hodnotenie. Veď vtedy v televízii nebolo čo pozerať. ()
Reklama