Hříchy pro pátera Knoxe

Jak který díl. Někdy člověk jen žasne, jaké stopy měly teoreticky vést k vyluštění hádanky. Jindy jsou herecké výkony poněkud nevěrohodné. Ale vysílat to naživo, to klobouk dolů, to byl stres jak sviň, a zvládli to všichni. Porušení pravidel je také zajímavé. Za nejlepší považuji asi písničky v podání Zlaty Adamovské, mají své kouzlo. (14.02.2016)

Líbilo se mi to při premiéře. Protože to bylo vysíláno v přímém přenose, takže to bylo technicky dosti náročné a samozřejmě to ještě solidním způsobem zapojovalo diváky. Opakované reprízy samozřejmě toto kouzlo nemají a také dávají dostatek času pro hledání chyb. Jenže já mám rád i knižní předlohu a její shazování Knoxova desatera, takže celé čtyři hvězdy. (06.01.2013)

Přímý přenos měl své kouzlo. Je pro mne úsměvné sledovat drobné přešlapy herců, byl to určitě adrenalin pro celý štáb. Kdo vidí poprvé až dnes, ani neví, že herci do poslední chvíle netušili, kdo je vrah a dozvěděli se jen pár minut před koncem, takže to celé vyznívá trochu nudně. Tři hvězdy z nostalgie. (04.08.2019)

Detektivní seriál z doby, kdy bylo zapotřebí jen jedno policejní oddělení a všichni vrazi byli pochytáni během deseti dílů. Myšlenka s deseti pravidly, které zapojuje dívaka a hlavně udržuje jeho pozornost nejen u jednoho dílu (aby věděl, které pravidlo už nemůže být u pokračování porušeno) je mistrovsky vymyšleno. Smekám před samotným natáčením, které probíhalo i živě a zejména Adamovské, která mi zpěvem nejen nevadila, ale jako postavu jsem si ji velmi oblíbila. (20.07.2011)

I dnes docela zábavná divácká hra na detektivku. Zajímavé je, že poprvé se to celé točilo živě (!), což se projevilo mimo jiné tím, že v jednom díle je k vidění záběr na "mrtvého" Jiřího Bartošku, který spokojeně oddechuje po namáhavém výkonu a Zlatu Adamovskou museli po jednom díle kvůli vyčerpání odvézt do nemocnice s podezřením na infarkt. (07.05.2003)