Druhý dech

Abrhám jako československá verze Temple Grandinové, etolog teoretik vhozen do víru centrálně plánovaného zemědělství, svou nekompromisností čeřící nervy všech kolem a odolávající svodům nezadaných (i těch zadaných) žen. Poměrně otevřená kritika mnoha aspektů tehdejšího hospodaření (kritiku systému samotného však nečekejme), jádro konfliktů je často personifikováno v některé z postav (nepřejícnost, osobní animozita, nekolegialita apod.). Seriál by měl zabírat cirka jedno celé desetiletí (začíná na počátku sedmdesátých let), ale na výpravě a postavách to příliš poznat není, ženám se mění pouze účesy a děti vyrůstají, ale např. vedoucí teletníku Vícha nosí celou dobu jednu a tu samou zelenou bundu. Pozitivem je, že seriál nabízí i vhled na práci zvěrolékaře a dočkáme se naturalistických záběrů inseminace, porodu i pohledu na mrtvá telata. Herci odvádějí na tehdejší dobu standardní výkony (tedy nadprůměrné) a většina postav prochází vývojem. Zejména u postav s negativními vlastnostmi (např. Bohdalová, obsazená jasně proti svým klasickým rolím) jsem byl schopen okamžité asociace s podobnými typy ze svého života, v tomto sociálně-kritickém aspektu je seriál přesný. Zdejší černé hodnocení je bezesporu nespravedlivé. Ano, nejedná se o žádný nadprůměrný kus z perspektivy současného diváka, ale jistě nejde také o dílo, které je nutné zatracovat. Určitě by mu prospělo zkrácení, řada motivů je zbytečně rozváděna a natahována, redukce na deset dílů by byla optimální. Osobně nelituji ani minuty času, který jsem s ním strávil (nutno ale poznamenat, že jsem při jeho sledování prováděl řadu sekundárních činností, po vizuální stránce je totiž podobně šedivý jako normalizace samotná). (12.01.2020)

Rád se dívám na normalizační seriály, píšu tedy z této perspektivy. Zde však i pro mne, jakožto fanouška žánru, zcela chybí jistota ve vývoji postav a v konstrukci děje, kterou oplýval p. Dietl. Dívat se na to je opravdu utrpení. Za povšimnutí stojí snad určitá extrémní všednost a civilnost; třeba obydlí těch hrdinů jsou minimálně přikrášlená, začasté vysloveně ošklivá. Mám též trochu slabost pro zemědělství: sice v našich blahobytných časech jím pohrdáme, ale získávání jídla je hlavní lidskou činností a zaslouží si pozornost. (07.03.2012)

Netrpím rozhodně nostalgií po předlistopadovém režimu a jeho mnohých televizních "hitech", zdejších mizerných dvacet osm procent za tento seriál je však podle mého mínění nespravedlivě málo. Metaforicky řečeno se totiž v jeho případě podařilo z lejna našlehat docela chutnou šlehačku. No považte sami - divácky a scénaristicky méně atraktivní téma, než je prostředí kravína a teletníku, si lze představit jen stěží. Přesto se z něj autorům povedlo vykřesat zajímavě podané příběhy obyčejných lidí, potýkajících se s problémy všedního života (tehdy stejně jako dnes) - rozpady a navazování partnerských vztahů, konflikty na pracovišti i v soukromém životě, karérismem, protekcí, neoblíbeností v kolektivu a tak dále. Jézéďácké pozadí při tom diváka nijak neruší ani neirituje, navzdory době svého vzniku seriál není příliš obtěžkán propagandistickým balastem. Na skutečnosti, že je dívatelný, mají pochopitelně lví podíl vystupující herci, hlavně Vladimír Kratina, který ani v roli zemědělského inženýra, jdoucího s buldočí zarputilostí proti všem, neztrácí desperátsko- rebelský pel, typický pro většinu jeho rolí v jiných filmech. Josef Abrhám se zase vcelku zdatně zhostil postavy lehce podivínského "vědátora -potížisty", nepochopeného a odmítaného okolím. A Marek Vašut brilantně ztvárnil nesnesitelného primitivního a agresivního burana Václava Stehna. Hvězdný Petr Čepek se naopak musel smířit s pro něj nezvykle dobráckou a poněkud upozaděnou postavou traktoristy Šembery a byť z toho občas bolí zrak i sluch, poradil si s ní velmi dobře. Defilé dalších filmových hvězd celkovou "jedlost" snímku ještě o další stupeň zvyšuje - R. Brzobohatý, J. Bohdalová, J. Sovák, F. Husák, I. Chýlková. Takže celkově za tři, nezlobte se filmoví machři.... (15.05.2019)

Takhle příšernou věc samozřejmě nikdo z autorů nechtěl vytvořit úmyslně. Jednoduše šlo o objednávku strany na čistě propagandistický seriál. Kdo by se jí jakkoliv postavil, toho by zničili - v 50. letech fyzicky, v 80. letech profesně. Tihle herci, režiséři, scenáristé, kameramani, střihači, osvětlovači a další prostě neměli na výběr a museli to natočit. Barrandov, Kavčí Hory nebo Koliba zapískali a oni jen přiběhli jako cvičení pejsci. Nic víc, nic míň. A navíc to všichni dostali velice slušně zaplaceno. (04.01.2012)

Bylo by snadné Druhý dech sejmout, jako to dělá většina zdejších hodnocení. Snadnější než uniknout z pasti předsudků. Jako kluk jsem tyhle seriály nesledoval, protože málo indiánů a ufonů, jako puberťák jsem je odmítal coby projev rebelie, později coby osobní formu ignorace režimu. Teď po pětadvaceti letech už snad mám natolik odstup, abych je hodnotil divácky nikoli politicky. A z tohoto úhlu Druhý dech není tak špatný jak se zdejší hodnocení tváří. Vzhledem k tomu, že během 13 dílů sleduje období více než 10 let, je hutný a nevleče se jako současné seriály, prázdné a natahované do nekonečna. Přes množství postav má každá svůj prostor, jejich vývoj je přirozený a logický. Žádná přitom není jen stoprocentně kladná, nebo záporná, každá má své dobré i špatné stránky, každá zůstává lidská a věrohodná, jejich osudy reálné a uvěřitelné ve svém vývoji. Krávy a hnůj, tedy zemědělská tematika možná není tak atraktivní, ale možná i proto zajímavá. Herecké výkony slušné, zejména Vašutův vesnický primitiv byl dokonalý, a u některých scén jsem zíral jak dostali herci zabrat a mám pocit, že ty dnešní primadony by to snad ani nedaly. Překvapila také míra naturalismu. Ať už je to zemědělská praxe, nahota, nevystavovaná jako atrakce, ale přirozená součást scény, nebo množství mrtvých zvířat, ze kterého musí ochránci zvířat být na mrtvici. Chvíli mi sice trvalo než jsem se naladil, ale nakonec nečekaně příjemné seriálové překvapení. (17.10.2015)