Viridiana

První půlka vynikající - odcházející aristokracie, která skrývá za hrou na varhany všechny emoce a pudy, cudná novicka, která ráda pije mléko, ale děsí ze způsobu jeho získávání - vlastně se děsí čehokoliv hmotného, tělesného a přírodního. V druhé půlce trochu vadí Donův syn - nadsamec milující práci, půdu a ženy, mužný ideál všech dob. Ale poslední večeře chudáků je opravdu delikatesou. (23.04.2009)

Úmysl a důvod samozřejmě patrný je, ale mě ten film přišel jaksi bezobsažně nezajímavý. Je mi jasné, že jím chtěl autor říci mnohé a spoustu z toho v tom filmu nalézám a i s tím souhlasím, ale myslím si, že se mu to nepovedlo vyjádřit nějak zajímavě, nějak, abych si řekl, jo, to je ono. Herecké výkony nejsou špatné, představitelka titulní Viridiany je výborná, ale celé mi to přijde jako mlácení prázdné slámy. Můžete do toho dávat vše, neúnavně cepem zarputile a zarytě z plných sil třískat celých 90 minut, ale z prázdné slámy toho prostě moc nevytřískáte. Je to škoda. Po předchozím Él jsem trochu zklamaný. Jsem rád, že jsem to viděl, ale znovu do toho asi už nepůjdu a kdo ví, zda to někomu doporučím. (10.03.2012)

To poselství je z filmu cítit velmi dobře, ale to bohužel ještě neznamená, že vás skutečně zaujme. Jsou zde scény, které jsou příjemně jiné, nereálné v reálném zobrazení, ale jsou to i ty, které vám vytvářejí těžkou cestu k filmu a jeho přijetí. Kritika náboženství je ale příjemná, o tom žádná, jen je to takové odcizené. (09.04.2015)

Krásná Viridiana žije ve světě idejí, sní si své sny, ale svět kolem je tak krutý. A lůze se neříká lůza úplně bez příčiny... Bunuel není nudný, dokáže z vypjatých, těžkých témat přecházet do nenucených, optimismem prosvícených scén. Ovšem, co umí nejlíp (tedy aspoň ve Viridianě), to je schopnost šokovat - a překvapení čeká nás, i krásnou Viridianu sposta... Nejnečekanější konec filmu, Bunuel prostě usekne film v místě, kde byste čekali, že se teprve začne rozjíždět hlavní linie ústřední pointy příběhu. To, že mě tenhle stařík šokoval víc než většina současných režisérů, kteří si s cenzurou či ožehavými tématy a novátorskými postupy nemusejí dělat těžkou hlavu, je věc pozoruhodná. Komu čest, tomu čest. 90% (23.11.2006)

Buñuelovo zúčtování s dogmatickou církevní výchovou a "nedotknutelnou" křesťanskou symbolikou (včetně poslední večeře) je převážně sarkastické, nikoli kruté. Žít dle přísně asketických zásad, oddán víře, totiž dle Buñuelova svobodomyslného přístupu ke světu znamená míjet to opravdu hodnotné, co život přináší a vytvářet bariéru mezi sebou a druhými lidmi. Cena za zjištění, že napravit můžete sami sebe, nikoli přespříliš prohnilou společnost (které jsou vyšší duchovní ideály ukradené), cena za prozření, k němuž se před Viridianou propracoval i Nazarín, může být nepříjemně vysoká. Je však nezbytná. Závěr filmu představuje dokonalé naplnění režisérova nesmrtelného citátu: "Jsem ateista, díky Bohu." 90% Zajímavé komentáře: Marigold, Radko, troxor (13.07.2005)