Viridiana

První půlka vynikající - odcházející aristokracie, která skrývá za hrou na varhany všechny emoce a pudy, cudná novicka, která ráda pije mléko, ale děsí ze způsobu jeho získávání - vlastně se děsí čehokoliv hmotného, tělesného a přírodního. V druhé půlce trochu vadí Donův syn - nadsamec milující práci, půdu a ženy, mužný ideál všech dob. Ale poslední večeře chudáků je opravdu delikatesou. (23.04.2009)

To poselství je z filmu cítit velmi dobře, ale to bohužel ještě neznamená, že vás skutečně zaujme. Jsou zde scény, které jsou příjemně jiné, nereálné v reálném zobrazení, ale jsou to i ty, které vám vytvářejí těžkou cestu k filmu a jeho přijetí. Kritika náboženství je ale příjemná, o tom žádná, jen je to takové odcizené. (09.04.2015)

Zajímalo by mě, kolik lidí odhalilo "kritiku katolického pokrytectví" jen na základě zhlédnutého filmu a ne anotace. Viridiana totiž rozhodně nedělá z diváka blbce svou doslovností, hodně informací je dávkováno jakoby mimochodem, což má za následek silnou emoční rezonanci. Je totiž neuvěřitelné, jak je zde Buňuel cynický a bez špetky naděje v klady lidství. Švihadlo (oprátka) se nadále používá jako pásek a v závěru má ještě další výraznou roli. Po té co bratranec hrdinky zachrání jednoho psa, projde kolem něj jiný se stejným osudem. Bratrancovo fatální řešení záchrany Virdiany v závěru a ještě více to, že opravdu funguje. Netolerance ve skupině lůzy, která je většinovou společností odmítána... No je to prostě kruté a divák během filmu rozhodně není hrdý na to, že je člověkem. Díky bohu za (velmi matný) záblesk naděje v perfektně načasovaném závěru. (09.04.2011)

Tak vo Viridiane mi Bunuel urobil hneď trojnásobnú radosť. Za prvé tu máme znova, ako je v jeho filmoch zvykom, úchylného postaršieho Fernanda Reya, ktorého na moje veľké potešenie nechá v tretine filmu zomrieť. Za druhé sa film naváža do kresťanstva (čo mám vždy rád), respektíve nie iba do jeho hodnôt, ale do neschopnosti a neochoty ľudstva chovať sa podľa jeho (nesplniteľných) princípov. No a za tretie ukazuje ľudskú spodinu bez príkras, v tom najhoršom možnom svetle, takže proti sebe nepoštval iba cirkev, ale určite aj socialisticky zmýšľajúcu verejnosť. Maximálne hodnotenie dávam okrem zmieneného aj vďaka množstvu symbolov. Pred zachráneným psom, mačkou s krysou, švihadlom a horiacou tŕňovou korunou vedie u mňa "kresťanský" nožík a "posledná večera". Pochopiť tieto symboly nie je vôbec ťažké, napriek tomu sú veľmi silné. Film je veľmi náročný, ale vďaka Bunuelovmu režijnému majstrovstvu ubehne ako voda. (30.10.2012)

Traumatizující vylíčení nelidskosti v níž blikající světílko míru bude nakonec i Vám připadat naivně a zbytečně. Kontroverzní Luis Buñuel neoficiálně útočil na oficiální pevnosti moci s níž katolickou církev strefoval soustavně, kdy se ke konci filmu zdá, že argumenty už ani potřebné nejsou. Čistá novicka Viridiana působí od počátku až děsivě v řetězci života (pro ní plného krutostí), její pomoc degradují sami pomáhaní chudáci, bližní jdou s arogancí přes lidské zásady a pomoci se nedočká Viridiana ani u své oficiální vrchnosti. Právě ta a koneckonců Viridiana samotná (je přes všechny útrapy stejně ortodoxní, tj. fanatikem) působí dojmem nejhoršího zla -> vždyť chudáci pomoc dostat nemůžou (jejich řádění u hostiny) a bližním stačí přehlušit chorály odpovědnosti moderní hudbou. Má Viridiana vůbec právo chtít tohle změnit? Buñuel ji dal velice cynickou odpověď.... (11.10.2008)