Půlnoční klub

Mám pocit, že Mike Flanagan chcel toto natočiť kedysi dávno a až teraz k tomu dostal príležitosť. Alebo chcel týmto filmom pritiahnuť k sebe nových fanúšikov, ktorým by sa táto nadprirodzená dráma mohla páčiť. Ale je tiež vysoko pravdepodobné, že sa mu dielo Christophera Pikea skrátka páčilo. Nesie jeho styčné témy - smrť, viera, nadprirodzeno a sympatický hrdinovia čeliaci nezávideniahodným udalostiam. V hlavnej dejovej línií veľmi silné. Emócie aj vzťahy medzi postavami fungujú a hoci je koniec sladký, dáva zmysel. Čo mne osobne spomaľovalo celý seriál boli mikropríbehy. Nebavili ma a prišli mi dakedy ako päsť na oko. Pohľad do psyché postáv cez vymyslené príbehy mohol znieť zaujímavo aj dávať priestor pre multižánrovú udalosť, ale samotné príbehy sú zbierkou klišé vystavanou na zaujímavých nápadoch. Nedokázal som sa na nich nastaviť. Podobný spôsob rozprávania využíva veľa autorov. Straub, King dokonca aj Palahniuk. Pozrel by som si skôr príbehy z ich pera. Predzvesť druhej sezóny moc nepotešila, ale dáva to nádej, že sa to celé ešte môže uspokojivo uzatvoriť. Príbeh ako taký zarezonoval. Hoci nie úplne tak, ako som dúfal. Čo momentálne nepovažujem za úplne negatívum. (02.11.2022)

Po skvělých atmosférických seriálech v podobě Hauntingu a Půlnoční mši si zde Flanagan vybírá slabší chvilku. Otázka však je, nakolik je to zpracováním a nakolik je to skutečností, že mě úplně nechytly témata Půlnočního klubu. Obecně vzato je to poměrně hezky natočený seriál, postavy na kterých to má stát jsou relativně likable, i díky výrazné diverzitě mezi nimi si každý najde favorita. Příběhy které si vypráví, a které vyplňují většinu stopáže, jsou dobrým nápadem, a přestože trefně reflektují a rozvíjí postavy, ne všechny jsou dostatečně zajímavé. Některé jsou až moc roztahané, a sami o sobě na výplň hodinových dílů nestačí, což ostatně platí také o celém dění mimo tyto příběhy. Celý děj v hospici by si určitě zasloužil být svižnější. Ony mysteriózní prvky, které tak skvěle fungovaly v autorových předchozích počinech, zde nejsou dostatečně rozvinuté a bohužel ani zajímavé, což je pro mě kámen úrazu, protože mě tyto prvky baví většinou nejvíc. Dokonce ani atmosféra, která byla skvělá i v převážně konverzační Půlnoční mši, zde není tak chytlavá a působivá. Od určité doby se těším na každou věc ve které má Mike Flanagan prsty, a Půlnoční klub určitě nezmění můj pohled na jednoho z nejzajímavějších žánrových tvůrců. I přesto to víc jak na průměrné hodnocení není. (16.11.2022)

Dlouho jsem Midnight Club odkládal, nějak jsem tomuto teenage projektu od Flanagana nevěřil. Ale časem jsem si uvědomil, že jako fanda jeho tvorby bych to měl dohnat. A řeknu vám...Žádný průser se naštěstí nekoná! Ze všech jeho projektů se jedná o ten nejméně hororový z hlediska lekaček a tak, to dávám většině uživatelů za pravdu. Na druhou stranu, o tom primárně Půlnoční klub nepojednává. On se totiž zabývá zejména těžkými životními tématy v čele se smrtí. A to způsobem, jenž vás donutí k hlubokému zamyšlení. Kromě toho seriál sází na skvělé herecké obsazení, které vám během sledování přiroste k srdci. Nějak do dnešního dne nechápu, jak je Flanagan vždy schopen napsat tak precizně každou jednotlivou postavu. To se jednoduše pozná mistr. A závěr nenechá ani jedno suché, to vám garantuji. Kdo jeho kinematografické výtvory aktivně vyhledává, tak volbou Midnight Clubu neprohloupí. Za mě dávám 7/10 (09.11.2023)

(Priebežné hodnotenie.) Nie je to tak mizerné, ale mohlo to byť omnoho lepšie, vzhľadom na Flanagana, ktorý keď chce, tak sa vie predviesť vo veľmi dobrom svetle. Kvalita dielov je dosť kolísavá. Ľakačiek postupne, pomaly ubúda (a nie vždy sú vhodne dávkované), samotné epizodické minipríbehy pacientov/klientov nie sú vždy veľmi pútavé, niekedy sú priam nudné, až dosť od veci (inokedy sú naopak dobré). Herecké obsadenie celkom vyšlo, pri relatívne veľkom počte postáv. Zatiaľ, po piatich dieloch za slabšie tri polnočné hviezdy. (22.10.2022)

Moc bych chtěl dát čtyři, protože Flanagan je borec a Midnight Club má spoustu momentů a dobrých nápadů, že by si to zasloužil. Bohužel to ale celé není jen o vyprávění příběhů, ale nějaký narativ se odehrává i v realitě vyprávějících postav. A ten je dost bídný, nedrží pohromadě a především nefunguje jeho přerušování jedním novým příběhem v každé epizodě. Je to problém, protože právě tohle lepidlo by mělo vytvářet pouto s postavami. K těm double-fiktivním si attachment nevytvoříme, protože jsou metafikční. A když v realitě žitého fikčního světa není nic dostatečně zajímavého, plus protagonistka je vlastně docela hloupá bitch, je to problém. Přitom to měl Mike tak hezky strukturně vymyšlené, skrze vyprávěné příběhy mohl ladně bruslit mezi hororovými subžánry, často zabrousit i do jiných vod (sci-fi, noir) a divákům poskytnout skvělé spojení epizodického a navazujícího narativu. Třeba Anyina 7. epizoda je bez nadsázky brilantní, stejně jako navazující epizoda Road to Nowhere. Skrz příběhy se sice dozvídáme mnohé o těch, kteří je vypráví, nicméně jen někdy se podaří z toho těžit i mimo vyprávěné. Veliká škoda, kterou nejvíc devalvuje poslední epizoda - bez patřičných point, bez zajímavých cest dál, jen líně cliffhangerově teasující na to, že jsme ještě neskončili. Nejsem si jistý, že za rok budu opět u toho. 65 % (18.11.2022)