Zóna záujmu

Film, v ktorom dominujú emócie, scény a uvedomenia, ktoré sú mimo obraz, alebo sú len naznačené. Glazer až s dokumentaristickou presnosťou sníma obyčajný život a kariérny postup jednej nemeckej rodiny. Uprostred najväčších hrôz. Náznaky ďalších vecí vo vývine rodiny, či už je to nevera, odsúdenie od najbližších ( matka) alebo uvedomovanie si vlastnej dominancie u detí je desivé. Ale len do momentu, kedy nám umne vo finále Glazer neukáže, ako sa to vlastne všetko skončilo. A tá údernosť a nezmyselnosť je o to smutnejšia, desivejšia a depresívnejšia. Zaujímavý film o ktorom stojí zato rozmýšľať a možno aj diskutovať. Ale s kým a kedy a za akých okolností netuším. Každopádne to stojí za videnie. (03.03.2024)

Ten film mi byl protivný částečně už předem tou vyhajpovanou masírkou ze strany distributora - btw. český plakát zobrazující výjev, který se ve filmu nevyskytuje, mou otrávenost jen dovršil - přesto jsem to chtěl vidět, protože mě zaujal ten koncept, kdy se nic neukáže a je to jen slyšet, který je přece jen něco nového, nicméně když v kině opadne první wow efekt z toho, dostaví se nečekaně rychle dost intenzivní nuda z celého toho defilé banálních výjevů, které jsou střídavě prokládány velmi nepříjemnými sekvencemi, a rozladil mě i samotný závěr s tím zcizujícím přenesením do současnosti, takže jsem z toho celého měl dost nepříjemné pocity, a jen jsem se utvrdil v názoru, že přivádět na svět stále nové filmy zasazené do časů WWII je už dlouho totální passé a můžu je dál s klidem ignorovat. (20.04.2024)

Před 20 lety jsem přečetl útlou novelu "Smrt je mým řemeslem" od Roberta Merle a ačkoliv jsem jí od té doby neměl v ruce, tak si tohle vyprávění Rudolfa Hösse budu pamatovat už asi navždy. Bohužel se nemůžu vyhnout srovnání, prostě to nejde. Film není špatný, Glazer umí, ale ten film mohl být o tolik lepší....! Ta základní myšlenka je jasná, dobře to šlape celou cca první polovinu (scénář se chytře soustředí zejména na Hössovu manželku Hedwigu), ale pak se ten koncept trochu vyčerpá, a celou tu dobu není vůbec jasné, co je vlastně Rudolf za člověka, nevidíme to, protože o tom všichni jen mluví. Údajně dříč, pod velkým tlakem, workoholik, ale ten film to neukazuje! Místo toho vidíme, že rybaří, pádluje, stará se o rodinu. Jediná, ale skutečně jediná scéna, která ho nějak lépe vykreslí, je telefonát manželce po recepci, kde jí vysvětluje, že přemýšlí o tom, jak zplynovat hodně lidí najednou. V tomto bodě se film přiblížil tomu, co je na Merleho knize tak dobré.  Z románu je jasné, že to byl workoholik, pro kterého bylo vraždění lidí skutečně poslání, ale zároveň to byla jen práce, náročný logistický problém, se kterým je potřeba se nějak vypořádat. Film toto jen letmo naznačuje, vůbec se mu nedaří hlavního hrdinu tak plasticky vyobrazit, vůbec z toho není patrné, v čem teda spočívá jeho historická role. Přečtěte si tu knížku, není dlouhá, a pochopíte, v čem Glazer bohužel selhal, a selhal, protože tohle zjevně chtěl vyjádřit. Závěrečná pointa s flashforwardem působí lacině (stejně jako například černobíle invertované sceny, tím nemyslím jejich obsah ale to ztvárnění, že jen použil negativní barvy, to je zkrátka jen doslova laciný postup), respektive prvoplánově. Tohle může mít nějaký větší emocionální dopad jen na člověka, který nikdy žádný film o koncentračních táborech neviděl, ne? Takže pro zájemce o toto téma, doporučená literatura: Jonathan Littell: Laskavé bohyně. A film? Podívejte se na dokument Noc a mlha (1955), který natočil Alan Resnais. (10.01.2024)

Filmu jsem věřil i přesto, že se mi žádný Glazerův film zatím nelíbil. A vyplatilo se. Nápad je geniální a Glazer to celé poskládal naprosto s přehledem. Sledujeme Hössovu rodinu při běžných činnostech, jaké dělá snad každá rodina (zahrádkaření, koupání, plánování lepších pecí na spalování Židů, plánování společné dovolené, apod.) a do toho jen tak mimochodem v pozadí vidíme/slyšíme kouř a střelbu, jejichž kontext je děsivý, ale postavy se ničím nevzrušují. Skvělá kamera a dekorace (prý se to fakt točilo u Osvětimi, domy za zdí nejsou trik), mírně nepřirozené barvy, skvělá práce se zvukem. A ten konec!!! Prostě jasný film roku...kdybych o týden později neviděl Chudáčky. Ale 2. místo je také pěkné. Jen váhám, zda číst knihu, podle synopse má s filmem společného jen název a koncentrák (dokonce ani Hösse ne). (11.01.2024)

Přestože oceňuji originální nápad o banalitě zla, kdy veškeré explicitní scény, které jsou k vidění v hromadě jiných filmů či dokumentů, tu absentují, tak si přesto troufám tvrdit, že onen znepokojující prvek v podobě zvuků v pozadí není dostačně silný, aby se skrz na skrz obyčejné žití vedle největšího vyhlazovacího tábora přeneslo v hutný zážitek. Neustálé znění lomozu ve formě přijíždějících transportů, křiků a krematorií vzbuzuje v divákovi nepříjemné pocity, avšak jako hlavní pilíř filmu je poněkud slabý a nepodpořila jej ani práce uklízeček v dnešním osvětimském muzeu... (03.04.2024)