Réžia:
Todd FieldScenár:
Todd FieldKamera:
Florian HoffmeisterHudba:
Hildur GuðnadóttirHrajú:
Cate Blanchett, Noémie Merlant, Mark Strong, Sydney Lemmon, Julian Glover, Nina Hoss, Sophie Kauer, Allan Corduner, Sam Douglas, Lucie Pohl, Murali Perumal (viac)VOD (4)
Obsahy(2)
Dirigentka Lydia Tár je na svojom absolútnom tvorivom vrchole. Siedmy rok diriguje prestížny nemecký orchester, pripravuje vydanie knihy a uvedenie Mahlerovej piatej symfónie, ktorá má byť vrcholom hudobnej sezóny. Lydia pôsobí sebavedomo, sebaisto, dominantne a mocne. Pod touto zdanlivo pevnou maskou sa však skrýva normálny človek so svojimi obavami, neistotami, túžbami a potrebami. Zatiaľ čo s dirigentskou paličkou v ruke si Lydia stojí za každým svojím rozhodnutím, keď opustí orchestrálne pódium, často stráca pevnú pôdu pod nohami. Niekedy len mierne, inokedy úplne fatálne. (Cinemart SK)
(viac)Videá (4)
Recenzie (173)
Hodně těžký film. Rozklad osobnosti ve dvou a půl hodinách. V hodně dlouhých dvou a půl hodinách, kde pozorujete běžné situace ze života dirigentky Lydie Tár a vnímáte, jak se v průběhu dění proměňuje. Ono to není těžké nesledovat, protože její sebevědomí je v první hodině filmu hodně vysoké. To ale postupně dostává na frak děním kolem jejího prostředí. A i když si to ona neuvědomuje, divák tuší, že tady zákonitě musí přijít k nějakému zlomu. Jen mám pocit, že ty finále u podobných filmů byly taky už lepší. To nejlepší, co tak tento film ve výsledku nabízí, je především herecký výkon Cate Blanchett, který je doslova mimořádný. ()
Nechala jsem si aspoň den odstupu, než tohle napíšu, takže ten prvotní vztek - jak moc jsem se nechala napálit (že jsem uvěřila všem těm skvělým doporučením a hodnocením a chtěla to vidět jedině v kině), je už trochu slabší. Ale pořád se mnou cloumá. Takže bez servítků - scénář je tak strašlivý opruz, že jsem větší, táhlejší a drtivější nudu už dlouho nepocítila (jediné vzrušení: Lydia zakopne a všem pak říká, byla přepadena). Uz ty počáteční, nejmíň desetiminutové, titulky měly být prvotním varovným signálem a následný nekonečný a hluboce (sic!) intelektuální rozhovor s novinářem (kde se házelo slavnými jmény, ale zajímavého jsme se nedozvěděli zhola nic) byl stvrzením jistoty, že tohle dokoukat bude peklo. A bylo. A když už se chvílemi začínalo zdát, že by se snad mohla konečně rozjet nějaká slibná linka nebo motiv, přišel okamžitě útěk - nepochopitelný a nemilosrdný střih a naskočila zase další, úplně jiná, ale hlavně zbytečná scéna. Suma sumárum: náznaky skončily nevyužity snad naprosto všechny, filmová řeč se nekonala. Ten film nebyl o despoci, ani o lásce, ani o nadvláde žen, ani o zradě, ani o rozkladu osobnosti, nebyl vůbec o ničem. Snad jen o tom, že chcete-li být dirigentka, je nutné býti více mužem než ženou a že se holt budete často stěhovat. Což tedy asi ví každý. Přesto jednu hvězdu posílám za tu krásnou hudbu a druhou Cate Blanchett za její skvostné (i když ledové) hraní. ()
RECENZE: #MeToo naruby. Tár s Cate Blanchett odmění diváky komplexní podívanou - Českokrumlovský deník Lydia Tár je světoznámá dirigentka, jež během své profesní dráhy dosáhla snad všeho, co si jen lze představit. Je vedoucí dirigentkou berlínských filharmoniků, s nimiž právě nacvičuje Mahlerovu Pátou symfonii, držitelkou mnoha ocenění včetně Grammy a Oscara, v soukromí žije ve spokojeném vztahu s houslistkou Sharon, se kterou navíc vychovává dceru Petru. Vyzařuje nezdolným sebevědomím, pílí i hlubokými znalostmi z dějin hudby. Napohled prosťounký, přesto uvnitř doslova drásavý herecký projev Cate Blanchett lze samo o sobě nazvat koncertem, jenž by dokázal utáhnout celý film sám, avšak nejen Blanchett, jakkoliv je Tár královstvím jejího talentu, si zaslouží uznání. Desatero filmařských řemesel od kamery přes hudbu film bez menších pochyb naplňuje. Co ale nelze opomenout, je mistrovská režie Todda Fielda (rovněž autor scénáře a producent), jež snímek posouvá od nenápadného klenotu mezinárodních festivalů k výsostné procedurální filmařině téměř "kubrickovského" charakteru. Režisér snímek exponuje sáhodlouhým, nicméně perfektně napsaným rozhovorem Tár pro americký magazín The New Yorker, záhy přestříhává na napínavou debatu se studentem - progresivistickým odpůrcem Bacha, kde naplno propuká vnitřní síla Blanchettové, jež pod jeho vedením přerůstá možná v nejsilnější výkon její kariéry; nutno dodat pohříchu neoceněný Oscarem. Jako by Field v prologu zažehl v očích slavné herečky jiskru, postupně se měnící v nesmlouvavý žár, jenž na konci vyhasne a promění se v popel. Vytknout by se jistě daly některé maličkosti, detaily, které jinak precizní stavbu narušují. Tár ale nic nevyužívá samoúčelně a režisér navíc načrtnuté motivy správně nedohrává tzv. až do mrtě a raději nechává pracovat představivost. Příjemný odér provokace z pohledu diváckých sympatií k leckdy amorálně až nepřípustně jednající hlavní hrdince pak vyvolává smělou diskusi, na níž ovšem správná odpověď neexistuje. Přestože se Tár v poslední půlhodině začne dramaticky zadrhávat, přičemž "asijský epilog" jako by vypadl už z dočista jiného světa, než s jakým jsme se měli během dvou hodin dlouhé komplexní podívané možnost seznámit, je namístě smeknout. I kdyby zlaté sošky měly vyhrávat pouze filmy splňující současné společenské normy, nic to nemění na tom, že pravá podstata filmařského řemesla ve vztahu k divácké náklonnosti tkví v něčem docela jiném. A Tár to jiné znovuobjevil. Díky za to! 80%. ()
Sledovat na začátku filmu závěrečné titulky je dost neobvyklé, jenže ona se výrazně vymyká i samotná hlavní hrdinka snímku Tár. Ten sleduje rozpad života slavné (fiktivní) dirigentky a dotýká se mnoha aktuálních témat, například tzv. cancel culture. Rozhovor o Bachovi se studentem na jedné přednášce v úvodu vystihuje naši dobu až děsivě přesně. Lydia Tár je jedinečná osoba a velký podíl na tom nese i Cate Blanchet. Její výkon je přímo úchvatný, a i když cestu k její postavě není úplně jednoduché si najít, budete jí věřit doslova každý pohyb. Stejně jako většina slavných lidí má však i Lydia své temné stránky, které jsou navíc dost závažné. Detaily jejích činů nicméně neznáme, protože film neodhaluje veškeré informace a dlouho nechává diváka v nejistotě. Na tom vlastně není nic špatného, přece jenom není to dokument. Svým pojetím se mu ale snímek blíží tím, jak je odtažitý. Po celou stopáž tak osciluje někde na pomezí osobního dramatu s důrazem na hlavní postavu a objektivně zpracovaného dokumentu. A tohle zvláštní žánrové pojetí mi bránilo se do děje naplno ponořit. V kombinaci s až moc ambiciózní stopáží proto Tár není po celou tak záživný, jak být mohl. Na druhou stranu ve svých nejsilnějších momentech dokáže naprosto učarovat. Navíc prezentuje neskutečné množství (nejenom) sociálních témat, které diváka nutí k zamyšlení. I z toho důvodu se jedná o dílo, které rozhodně za zhlédnutí stojí. 7/10 ()
Fascinující herecká kreace Cate Blanchett (nepřekvapivě), která mě nejvíc bavila na svém začátku - některé repliky mě vyloženě nadchly svou duchaplností a velmi jsem obdivoval kvality scénáře. Jak to ale postupuje ke svému závěru (dlouhá stopáž se zde jeví dost úmorná), moje nadšení postupně opadalo, a celé to ústí v dost nepříjemný a protivně useklý závěr, který mě slušně otrávil. Takže celkový dojem dost nevyrovnaný. ()
Galéria (35)
Fotka © Focus Features
Zaujímavosti (14)
- Todd Field napsal scénář během 12 týdnů koronavirového lockdownu. (DavePave)
- Cate Blanchett sa kvôli filmu naučila dirigovať reálny orchester. (Ninfa)
- Todd Field napísal scenár špeciálne iba pre Cate Blanchett. Ak by odmietla, film by nikdy nevznikol. (Ninfa)
Reklama