Réžia:
Todd FieldScenár:
Todd FieldKamera:
Florian HoffmeisterHudba:
Hildur GuðnadóttirHrajú:
Cate Blanchett, Noémie Merlant, Mark Strong, Sydney Lemmon, Julian Glover, Nina Hoss, Sophie Kauer, Allan Corduner, Sam Douglas, Lucie Pohl, Murali Perumal (viac)VOD (4)
Obsahy(2)
Dirigentka Lydia Tár je na svojom absolútnom tvorivom vrchole. Siedmy rok diriguje prestížny nemecký orchester, pripravuje vydanie knihy a uvedenie Mahlerovej piatej symfónie, ktorá má byť vrcholom hudobnej sezóny. Lydia pôsobí sebavedomo, sebaisto, dominantne a mocne. Pod touto zdanlivo pevnou maskou sa však skrýva normálny človek so svojimi obavami, neistotami, túžbami a potrebami. Zatiaľ čo s dirigentskou paličkou v ruke si Lydia stojí za každým svojím rozhodnutím, keď opustí orchestrálne pódium, často stráca pevnú pôdu pod nohami. Niekedy len mierne, inokedy úplne fatálne. (Cinemart SK)
(viac)Recenzie (173)
Todd Field má rád výzvy. Zkombinovat psychologické životopisné drama s hororem a vše ještě vyšperkovat aktuálním sociálním komentářem, to se nejeví jako zrovna malá nálož, kór když je to jeho první film po asi patnácti letech. V mém případě uspěl v jednom ohledu takřka dokonale; ¾ stopáže jsem žil v domnění, že to je podle skutečných událostí, takže se můžu sám sobě zase jednou pěkně od plic zasmát. Lydia Tár je jednou z nejkomplexnějších a morálně nejméně jednoznačných postav, se kterými se na filmovém plátně potkáte. Zneužití moci v jejím pojetí má tak jemné nuance, až se nabízí otázka, jestli ji za to vůbec lze jednoznačně odsoudit. Jistě, občas nedělá úplně pěkné věci (respektive, je to pořád víceméně jedna a ta samá věc) a její chování zrovna nečpí empatií a soucitem k ostatním, ale... je to nakonec jenom člověk. A navíc toho člověka hraje Cate Blanchett, a jak už jsem si v minulosti ověřil, já ty její postavy prostě nedokážu nemít rád, i když to jsou sebevětší pindy. 80 % ()
Nie. Bohužiaľ nie, táto dráma ma veľmi neoslovila. Uznávam, že Cate sa musela naučiť neuveriteľné siahodlhé monológy, navyše s rýdzo odbornými výrazmi z hudobného prostredia a to teda klobúk dolu, ale nebavilo ma to ako celok. Pozitívom bola krásna klasická hudba, taktiež pohľad do zákulisia dirigentov, ktorý sa vám len tak bežne nenaskytne, ale ak ma má taký film zaujať, musí dosahovať minimálne úroveň Whiplashu. Cate bola výborná, predzáver bol psycho strhujúci, dám dve hviezdy a to stačí. Lydia Tár bola nešťastná žena, rozumiem jej viac ako ktokoľvek iný. Z trosiek skladám svet bez zmyslu. Možno zajtra rozbijem hubu niekomu ja. ()
Ačkoliv se film snažil jít do hloubky, měla jsem problém se s ním ponořit. Scénář na mě působil dost odtažitě (nevím, třeba to bylo účelem). Ponorka v závěru se mě absolutně nedotkla. Škoda. A ačkoliv tu všichni vyzdvihují výkon Cate Blanchett - tentokrát půjdu proti proudu. To bylo asi poprvé, co jsem viděla Cate přehrávat. Především v první třetině/polovině snímku. Přízvuk jí kamsi odběhával a celkově na mě její projev působil až křečovitě. Cate jsem Lydii ze začátku vůbec nevěřila. V druhé půlce už to ale bylo výrazně lepší. No a taky by nebylo na škodu trochu víc té symfonie, což si film se stopáží přes dvě hodiny určitě mohl dovolit. ()
Bravúrna a úchvatná Cate Blanchett. Za takýto výkon by si Oscara určite zaslúžila. Rovnako tak treba tlieskať Hildur Guðnadóttir a jej geniálnemu soundtracku. Žasnem a tlieskam + Besomorph & Jurgaz - Barbarian v titulkoch dokonalosť... "Don't be so eager to be offended. The narcissism of small differences leads to *the* most boring conformity." ()
Ženy skladatelky: https://www.casopisharmonie.cz/rozhovory/kauza-skladatelky.html S dirigentkami je to mnohem horší. Ani jedna ve vedoucí funkci filmového štábu - výsměch tématu (geniální sarkasmus nebo nanicovatá hloupost?) Režie a scénář: Todd Field Kamera: Florian Hoffmeister Hudba: Hildur Guðnadóttir Herečku nepočítám, ta hraje. ()
Tak to máme za 70%, ale hodně silných. Cate Blanchett předvádí herecký (ehm) koncert, v němž se ztrácí herečka a ožívá fiktivní postava. Filmovost tomu přitom dává ale jen samotné médium, neboť jakákoliv absence soundtracku (veškerá hudba je pouze v momentě zkoušek a orchestrů), set designu a nijak výrazného nasvícení, doplněné o vesměs dlouhé a širokoúhlé záběry, spolu s výrazným upozaděním střihu, utváří skoro dokumentární pohled na rozpadající se egem nasáklou dirigentku, jejíž pomalý propad zahleděnosti, a následné nekontrolovatelnosti sebe sama, je zajímavé sledovat. Bohužel v poslední třetině už to není tolik zábavné a nůžky by to určitě uvítalo (ač chápu, že u artu jsem měl být připravený). Nekonvenční, pomalé a hloubavé, ale pro mě osobně málo silné. Blanchett si toho Oscara ale zaslouží, o tom žádná. ()
Jsem rád, že jsem Tár viděl doma, mohl si film přerušovat, dohledávat informace ze světa hudby a skladatelů, což bylo obohacující. Rozkouskovaný na několik dní mě snímek bavil, přizpůsobil jsem se tak jeho proměnlivému tempu a jsem zvědavý, jak na mě bude působit někdy při druhém zhlédnutí v jednom kuse a v klidu při sklence kvalitního vína. Na samotný děj lze nahlížet hned několika způsoby, ale nejdůležitější je zde hlavní postava, kolem které se všechno točí, a její vývoj v hluboké krizi středního věku. Na začátku se zdá, že má úplně všechno, my pak sledujeme, jak snadno lze všechno ztratit. Cate Blanchett do toho dává vše, a právě ona je tady tím největším maestrem. Emoce by mohly být více vyšponované, střih svižnější, nicméně toto je velmi příjemný, podnětný, a přitom přístupný árT. ()
Absolutně perfektně provedený pohled na komplikovanost lidské osobnosti, u které nezáleží na tom, jestli je muž, žena, gay, straight, ale zejména na tom, jak charakter komplikuje určité životní role a jiné usnadňuje. Cate si je jistá v každé vteřině, film jí doslova patří. Geniální spojení prostředí prestižního symfonického orchestru, ambiciózní, chladné a kalkulující ústřední postavy a gender problematiky, která tady není tématem ani překážkou, jenom konstatováním. ()
Velmi zajímavý film. Herecký výkon Cate Blanchett, plus ne úplně obvyklé prostředí z Tár dělá výjimečnou filmovou událost. Nicméně k dokonalosti chybí pozvolnější gradace příběhu. Ta násilná scéna na jeviště mě přišla moc. Velice oceňuji narážky na reálné postavy hudebního světa ()
Je sebestřední, neúprosná, chladná a pro hudbu je schopná obětovat vše. Ztrácí vztahy, půdu pod nohama a nakonec i kontakt s realitou. Dílo je příliš dlouhé a i tak nezaručuje, že si hlavní postavu oblíbíte. ()
Mám pocit, že jsem viděl nejlepší film všech dob. To pojetí, kdy vlastně vidíte úžasný a bezchybný život Lydie Tár, který se změní v prchání před svědomím, či zákonem nebo Kristy alias ,,Duchem", je jednoduše geniální. Tár je také ale film, který mě dokázal znechutit hlavní postavu, ale vlastně jsem se do Lydie dokázal zamilovat. Je zde také neskutečný balanc toho, jak si myslíme, že hlavní postavu ostatní nechápou a jak si myslíme, že si za to může sama. Její šílenost dodala příběhu tu pravou ingredienci, jenž by zde asi chyběla, kdyby zde nebyla. A ten konec, kdy vlastně zjistíme, že se z Lydie stala absolutní troska... No slovy se to nedá popsat. Tohle byl prosím vás perfektní osobnostní rozklad. 10/10 ()
Tematicky zdanlivo nezaujímavý snímok, ktorý v konečnom dôsledku prekvapivo vyvolá emočne aj obsahovo veľmi zmyselný film, na ktorý divák nezabudne tak rýchlo ako pri ostatných snímkoch. Vadila mi premrštená stopáž a veľmi slabý a príšerne nudný rozjazd. Postupom času ale snímok naberal tie správne kontúry a Cate Blanchett excelovala. Tú štvrtú hviezdu dávam hlavne kvôli tomu, čo predviedla, čím si získala právom moju pozornosť. Film, ktorý miestami prekvapí a miestami unudí. Celkovo ale veľmi slušný kúsok. 70 % ()
Black Swan, keď vymeníte balet za klasickú hudbu. ()
Po týždni od zhliadnutia to vo mne prekvapivo stále rezonuje, zdvíham hodnotenie z dve na štyri hviezdičky. Formálne a herecky dokonalý, ale extrémné studený film o ktorom je lahšie diskutovať než sa na neho pozerať. ()
Ačkoliv je to plný klišé, který pozná i hudební nula jako já, což je fakt trapný když je hlavní postava super dirigentka. Stejně jako je slabý, že to potřebovali artově roztáhnout, mít sterilizovanej design iteriérů a pak hned nepřiměřenej kontrast se zatopenym squatem. Stjeně jako finální přirovnání k toxickýmu krokodýlovi, co se tam sotva vejde - 20s na celou scénku. - Tak je to působivý. V halvních momentech se dodržel takt. Srdceryvný maily přejedou tak rychle plátnem, že vše nechají představivosti. Hříchy a zrady se dějí mimo plátno. Politika pomocí výrazů tváře. Chyba Lydie ani není v její morální pokleslosti - která je koneckonců ponechána v rozhodujícím místě s otazníkem, ale v její politicko mocenské nejapnosti - zaslepené aroganci. (možná je z emailů zřejmé, co se stalo, ale divák si je bez 'stop and play' nedokáže přečíst) Je sice otrava se na to koukat, ale zážitek skvělej. ()
Je zázrak, že se tohle dostalo do nominace na Oscara, který se změnil v pokleslou soutěž komercionality a hlouposti. Tohle totiž vůbec není pro hloupé, jednoduché konzumenty a nepochybně to širší publikum mít nebude. Blanchet je úžasná a ukazuje, jak těžko se jde nahoru a jak snadno se vynoří problémy. Pominu-li opět ten závan LGBTPFLVZ, který začíná být v každém filmu a je už doslova otravný, tak zde je to s ohledem na "mužské" zaměstnání dirigentky ještě zkousnutelné. 70% ()
Šel jsem do toho hodně naslepo, a byla to asi chyba. Prvních 15 minut jsem se zaujetím poslouchal ty rozkošatělé nesmysly, ale po hodině a půl už mi z toho odumírali mozkové buňky. To jsou skutečně tak stimulující dialogy, "...nezvi Franceszku na večeři, u dirigování vypadá jak před vyvrcholením....", budu nad tím muset aspoň měsíc popřemejšlet. Plus ta ženská je celou dobu tak odporně nepříjemná a nesympatická. Ještě že to prostředí okolo není moc okoukané, teda ne pro mě. Celou dobu jsem čekal jestli teda přijde nějaký zvrat, postavy celou dobu rozebírají různé skandály a perzekuce, Lydia trpí stihomamem, záhadné události pomalu eskalují, k něčemu to snad směřuje ne? Asi.... těžko říct, když konec je úplnej bizár. Na celým tom nejsou nejhorší mý tři promarněný hodiny. Ale stovky hodin od každého ze stovek jmen v titulkách. 50% ()
Vynikající Cate Blanchett, bez které by tento film byl asi jen nekonečně dlouhou kulisou ke spánku. Bohužel ani s ní mi film nedal tolik, kolik jsem toho očekával. Ačkoli je značně a zbytečně dlouhý, neusnul jsem, ale na druhou stranu nemohu říct, že bych se zcela nenudil. Chybí větší drama, nebo možná trochu odpočinku od unavujícího mluvení. Možná by stačila jen audiokniha, i když tam by byl posluchač ochuzen o skvělou vizuální stránku včetně mimiky hlavní hrdinky. Ale hodnotit více nemohu, pro většinu diváků je tato podoba nestravitelná. ()
Netradičný a hlavne uveriteľný životopisný film o vymyslenej postave dirigentky. A hlavná herecký koncert Cate Blanchett, nechápem, že ju minul Oscar...Nie všetkým bude vyhovovať pomalé tempo a celková stopáž, ale celkovo sa jedná o silnú výpoveď o nečakanom úpadku z vrcholu slávy...80% ()